(předvčerejší)

OBYČEJNÝ ČTVRTEK

Zabijou
Na nepohodlných marách
(jen dva kusy dřeva neuměle stlučené)
odnesou
položí
tělo k tělu
ruku k dílu

Již zítra
zítra jako vloni
v každé zemi ve všech městech
každý svého

Pak na pár dní podlomí se kolena
aby
třetího dne
vydechli úlevou
setřou prach ať ostatní vidí
otlačené klouby
stigmata těch dnů
(aspoň do zítřka)

Třetího dne za soumraku
každý svého
(s výdechem že už bude po všem
už je dokonáno)
přitáhne na káře na marách
doma sbitých
svezou je na hromadu tělo k tělu
každý svého
v každém městě
tam co vloni

a kámen od hrobu
za sebou přivalí

MAEROR: Po několikerém přečtení - jsou tam i mé pocity, které bych tak vystihnout nedokázala. Druhá a čtvrtá strofa se mne dotýká velice a řekla bych, že to je poetický skvost, alespoň já to tak vnímám. Připadá mi to takové trochu Skácelovské.

…

a kolik zimy
na nás ještě jde

lejskově šedé smrákání
zamlkle stříháme podle vzoru kost
ve starých košilích
aby se zašlý, scvrklý svět
ještě víc neumazal

kdyby mi někdo povolil jazyk
a abych promluvil…

hromádku odstřižených nití
přes okraj stolu do dlaně nametám
jako roztahané hnízdo

svou košili až budu prát
bude v ní tolik štěstí
které již nepustí

kolik že zimy na nás jde -
a kolik štěstí
musíme ještě snést

Petřín

Je tak nádherná.
Bílý loket zalomený za mrakem,
ještě nejde spát,
chřípí rozvírá nad perlami poupat,

pod Petřínem
její milenci jsou svázáni povřísly
do úhledných snopů.

Po půlnoci
popeláři odvezou ten směšný odpad,
ona ještě nejde spát,
je tak nádherná,
čistí si zuby
nad mísou měsíce, kýchá,

musí se jmenovat Magdaléna,
musí mít na hrotech ňader
chuť třešní.

Na zdech našeho dvora

s každým dnem
narůstají stíny

ve světle už je cítit
ta jemná vůně znovorozenců

čichám z okna

ruce i nohy
v přítmí

NATASHA: Všechno v ní sedí. Chtěl jsem napřed pochválit hlavně závěr... a pak i začátek... na ale on i prostředek je povedený... :-) Líbí se mi, no.

Dort
…
Mouky tak kilo, soli jen trošičku
a navrch třpytky (ať se to blejská)
ještě umim péct kočičku
(a taky pejska)

BUBLINKY: No! To se opravdu stalo!

:)

Národní

Otvíráš čelisti,
jak jde voda: dokořán,

chlupaté zbytky zimy vychrchlat
do kapesníku.

Nejkrásnější dívka
s vlasy svázanými konvencí
nastoupí do jiné tramvaje,

ale naděje, duben,
neusychá,

a to ještě doopravdy nepršelo,
ještě ti krempu
nepolil stud.

RICARDERON: Porušovat dobré mravy na akci, kterou moderuje L. Mareš, je povinnost :)