NOXNOCTIS: No, to seš teda frajer... Aspoň budeme všichni vědět na koho se obrátit, až budeme napříště potřebovat něčemu něco připsat.

ANNALINPIPE: Nemohu si pomoct, ale ke konci se mi tam prostě vnucuje:

Neplakat, nekřičet a hlavně už nesouložit.

;)

***

Už ani nedokáži dohlédnout
na kraj stýskání
v tomto městě
vystavěném za nocí
a pohřbívaném ve dne.

JANEQ: v tom neměla být ani šťáva ani tempo. je to psáno po probdělé noci ve vlaku, kdy člověk nemůže udržet oči, je mlha a všichni vypadají jako duchové. to schválně nemá tempo ani šťávu :) a je to docela starý, teď jsem to našel na nějakém útržku papíru a¨nějako se mi to zalíbilo, aniž bych si myslel, že je to veledílo.

větry
...
díváme se kamsi stranou
tuším odkud větry vanou

Okurka
...
dva tři svazky slovních vat
aspoň bude na salát

Země
...
Vesmírem naše Země plove
a na ní debilové.

TOMASZ: osobně si nemyslím, že poezie je "umět něco určitým způsobem napsat" - už hezkých pár let si myslím, že poezie je způsob vidění světa. a jak zase tvrdil charles olson - já to četl v profesi poezie, ale mám za to, že to byly pasáže/výňatky z manifestu americké moderny, na němž se tak či onak podílel a jejž (taky)hlásal - báseň je, parafrázuji, "energie vzatá básníkem... a přenesená z místa na místo..." a tak dále. a už jsem to našel celé: "„Báseň je energie přenesená z místa, kde jí básník nabyl [a bude mít pro to asi několik příčinných spojení], pomocí básně samé do čtenáře, celou tou dlouhou cestou…"
to by možná vysvětlovalo, proč některé věci zde jako báseň nevidíme, a to někdy i v případě, že jinak jazyk je a dokonce existuje pokus o "rozporcování"...