JANEQ: zrovna ta první mě vůbec rozepsala... a to nemáš rád víno nebo se ti nelíbí to věnování

KURTKODEIN: Vynechavam pro sebe prvni a posledni strofu a bavi me to.

Jak v tónech toneme tu,
nota stíhá třetí metu.
Na tu notu mám se k světu,
a tak skládám další větu.

Další verš co proudí tokem
naší řeky, brodí bokem
se má Múza, slyším skřeky.

Slepá lúza plodí bohem
nepoznané mažoretky.
Němý bohém říká sbohem.

Čeká na den kdy mu vrátí
důstojnost i jeho víru.
Na den, kdy se zase ztratí.
Zatím s Tebou v nočním víru
dá si víno s kouskem sýru.

disociované osobnosti


bolí to
když se vzdaluje
tam někde kolem žaludku
radši na to nemyslíš
a necháš jí odejít

myšlenky
které milovala
odejdou
stejně jako ona

další silná osobnost
je pryč
ale její místo
už brzy někdo zaplní
jen škoda
že neuvidí ty krásy
dětství a mládí
zformují ji
pekla současnosti

syrovost emocí
ta zloba
křivda
a exil vypolstrovaných stěn

její místo
už brzy někdo zaplní




.

žádám adminy o příslušný zásah. tohle býval užitečný klub. předem děkuji.

Prislib

Dalsi basen bude 6.9. na moje narozky. Pote maximalne jednou mesicne.

Ztracený domov

Naivní lidé chápou domov jako místo
Domov jako například Česko, Praha, Dejvice
Pravý domov však je v duši
Například Pražské Dejvice

Domov leží mezi Ty a Já, řekl by Buber
Domov je přítomnost milovaných lidí
Kde ztratí svůj domov, je osamělý
Cítí se blbě

Ztracený domov jsou lidé
Po kterých se nám stýská
Kdo nikdy nechce ztratit domov
Musí odpočívat v Já

Zbláznění

Schizofrenici mě budí v noci
Kleptomani se hrabou v mých věcech
Ó, jak krásné je být bláznem!

Chtěl jsem zabít svýho tátu
A chtěl jsem taky zabít svojí mámu
Ó, jak krásné je být bláznem!

Dávají mi podivný léky
A jinak se mnou nikdo nemluví
Ó, jak krásné je být bláznem!

Věřím, že mě nevyléčí nikdy
Ale vím, že mi dají mojí svobodu
Ó, jak krásné je být bláznem!

Vím, že mě čeká plný život
Až potvrdí, že nejsem žádná hrozba
Ó, jak krásné je být bláznem!

Ach Bože

Teď, když jsem bez práce
Nemám střechu nad hlavou
Moje žena se chce se mnou rozvést
Celá moje rodina si myslí, že jsem blázen

Byl jsem na dně
Všechno mě bolelo
Chlastal jsem, až jsem upadl v bezvědomí
A našel jsem Boha

Bůh mi vzal mou bolest a dal mi svojí lásku
Řekl mi, že nesmím brát jen tak, ale musím dávat jen tak
Vrátil mi mé opravdové tělo, můj opravdový rozum a mou opravdovou duši
Ukázal mi cestu

FIONOR: Je to dobry napad a udelam to urcite, az budu vedet, co z moji tvorby se zdejsimu publiku libi. Az poznam vas vkus, dam sem uz jen to, co se libi. Takze prosim o pluskovani a minuskovani, abych ziiskal orientaci.

Ženy

Proč se mi líbí jen takové ženy
Které potřebují změny?
Vychutnávám beze lstí
Jejich hrozné neštěstí.
Jsem navenek dobrák
A vevnitř prase věřící v Boha.

Kdo mi vlastne dal pravo znovu plevelit autorskou mymi basnemi? Zaprve musim uspokojit svoji manii. A pak jsou tyto basne, kazda jednotlive, lepsi nez cokoliv, co jsem napsal driv. A z toho duvodu, ze jsem znovu ziskal ztracene vzpominky, ktere byly klicem k tomu, abych dokazal popsat sve i cizi pocity. Takze tak.

Správná cesta

V ráji je strom, jehož plody jsou sladké a dávají věčný život
Lidé hledají plody, ale nenachází cestu k nim
Cesta je jednoduchá
Cesta jsou pravda, čisté srdce, láska a odpuštění
Cesta vede k Bohu, ale je také strmá, plná překážek, lemovaná propastí
Kdo kráčí cestou, stane se svobodným člověkem
Kdo kráčí cestou, najde sám sebe a ostatní, kdo taktéž kráčí cestou
Vstaň a jdi svojí cestou
Bůh ti promine vždy, ale sám už jednoho dne nemůžeš

Prolog
Před nedávnem jsem byl v hluboké krizi, která mě dovedla až na psychiatrií, kde se nacházím pořád. Cítím se zde blbě, ale pořád lépe než posledních 25 let. Zjistil jsem, že mám bipolární poruchu, proti které konečně dostávám léky. Zjistil jsem také, že nyní dokážu psát lépe než kdykoli dřív. Takže v nejbližších dnech se můžete těšit na řadu básní a písní přímo z blázince.

Nečech

Stydím se být Čech
Kvůli vyhnání Němců.
To bylo nízké a nespravedlivé.
Měli jsme říct: „Vítejte, němečtí
Spoluobčané ve svobodném Československu!“
Místo toho jsme se jim brutálně pomstili.
A proto jsem Nečech.

parfémy nenápadnejch holek


jsou cítit jako Pravda
zavřená v letním horku v autě
šest let

než sesbírala odvahu
přišel podzim

jsou jako pravda
která ve stínu čekala
než vypadnou

pak myla
diskutovala
psala




.