Poslední dobou se nořím víc a víc do zkoumán studnice nenávisti, co je mezi lidmi.
Pocit nadřazenosti vůči jiným národům. Vidím pomrkávající policisty u sebe v práci, ti Giňovi a Balogovi, to je chátra, co?
Já bych je hnal.
Kam?
Vidím doktora, jak mi rovná zlomeninu ruky a hledá univerzální téma, nadhodí jak živíme ty.. Nepřizpůsobivý.
Vidím technaře Vencu, co volil Zemana, že budou levnější plíny (zapomněl, popírá). Po pár pivech rozšafně dává k dobru, že deset vodíkovejch bomb by ten muslimskej mor vyléčilo.
Střízlivý volí piráty.
Vidím vynikajícího poi spinnera Pepu, který má zlatý srdce, ale je z vesnice, chodí do posilovny s diskonácky a tak si mysl, že vyhladit 1,8 miliardy muslimů by bylo asi trochu pracný, ale že by to naší civilizaci prospělo.
Piráty by věšel, jsou to vítači.
Vidím pankáče, se kterými jsme utíkali ze sládkovy demonstrace a honilo nás 50 nácků.
Teď chodí na demonstarce kde poslouchají Okamuru. Stojí vedle nácků, co nás honili.
Vidím Honzu Láďu, dříve mi škrtil ruku. Sakra, to je dvacet let. Potkávám ho po deseti letech, říká mi, jak nám EU chce sebrat zbraně, abychom se nemohli bránit.
Že se ten boj proti islámu a chlapům s ajfouny nesmí přehánět, ale že to pochopím.
Až budu mít děti.
Nořím se hlouběji a hlouběji do studnice nenávisti. Je tak jednoduché ty lidi urazit, zesměšnit, vždy se najde někdo, kdo tě podpoří a poplácá po ramenou.
Ale...
Dají se ti lidé změnit?
Jde jim nějak pomoci?
Narodil se mi syn a nic se nezměnilo, možnáse dokonce ta úzkost ze zloby a nesnášenlivosti ostatních jen zvětšila.
Malý Dan má už 7 měsíců. Rád teď usíná na břiše a mně to vždy připomene malého mrtvého Ajlana. Leží úplně stejně, jenom Dan se probudí, kdežto Ajlan je mrtvý už tři roky.
Připomene mi to syrského chlapečka a kýbly chrstající nenávisti mezi slušnými čechy.
Je mi úzko.
