Nemám si kam odložit, než do svých omrzlých Okamur...
Asi poslední postesknutí za poslední kapitolou.
A je to vzkaz pro jednoho..
***
Dejve, Dejve... Sereš mě, ačkoliv bych ti měl spíš děkovat.
Kdyby nebylo tebe, dobrého dýdžeje ale naprosté socky s mentalitou třináctiletého kluka, tak by se věci možná obrátily. Mé naléhání by bylo vyslyšeno, neboť Pája by byla osamělá a bez opory.
Jenže se vše vrátilo kompletně zpět.
Squattuješ u ní, hulíte špeky, čumíte na filmy, možná i spíte v jedné posteli. Vlastně vztah se vším všudy, jen bez sexu a polibků. Anomální vztah, kdy tě Pája asi miluje, ale ty city neopětuješ, jseš jen kamarád... A zázemí se hodí. Pračka, lednička, televize, počítač. Žejó.
Jenom vzpomenu na začátek, jak mi brečela kvůli tobě v posteli. Jak jsem ti nesměl měsíc říci, že spolu spíme.
No...
Děkovat ti nebudu, anžto si asociální retard a nevíš vůbec co činíš. Jsi takový máslo, že od tebe utekla i osmnáctiletá holka a těm stačí opravdu málo, to sám vím :) A kvičíš tak hlasitě, že se i já radši stahuji zpět a snažím se jen pokvíkávat :D
Oooooooo! Už nikdy nebudu milovat! To jsou hrozný výkřiky.
Nezbývá než mávnout rukou. Pája je smažka, byť tvrdošíjně tvrdí, že je to výplod mé paranoidní mysli, arogantní kyselá nána (aroganci a namyšlenost u žen zbožňuji), rasistka bez žádných hlubších zájmů, než je hulení a smažení.
Ok, ty jiskry v jejích očích... To vysoké chcaní. Krásné lůno, malé terčíky bradavek na drobných, ale hezkých ňadrech.Ty vzácné okamžiky, kdy se směje, to mě stále váže... Ale už se to rozpouští.
Představa, že bych ji převychoval byla značně naivní.
Dejve, Dejve, ty debile... Ale jo.. Díky.
***