• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    teď leží u někoho jiného v pelechu.
    Zažil jsem hezký den s Danem a ně stejně vězí v hlavě tahle myšlenka.
    Smích kamarádek, že nalakované nehty na prstech u nohou a změna hesla na telefonu nejsou důkazem nevěry.
    No, holt mám holky o patnáct let více zkušeností.
    Je mi to sice k ničemu, ale myslím, že bych to zde dohledal. Kdy se to stalo.
    Změna zámku displeje, prý kvůli malému.
    Tehdy se rozhodla.
    Pak následovala absence fotek se mnou. Absolutní.
    Líčení, když šla za kamarádkou.
    A nikdy se nedozvím, proč nebyla schopná se třeba rozhodnout pro nepříjemný rozhovor.
    Já vím, že komunikace o těchto věcech je těžká.
    ***
    Hezký den s Danem :)
    Sice syčák nedokáže říci táta, ale přesto, že se vídáme jednou týdně, jakmile vidí vícero lidí, která nezná, ví za koho se schovat, koho držet okolo nohy, nebo se bojácně a stydlivě přitulit.
    Anebo... Přijít a začít tahat za kalhoty. Táto, zvedej mě a dělej se mnou blbosti :)
    Já ho čudlíka miluju, nevěděl jsem, že otcovské city můžou být tak silné.
    ***
    Trochu teď dělám blbosti. Dostal jsem se do kontaktu s věcí, kterou bych měl od sebe držet dál a tak trochu tancuji na ostří nože.
    Ale dokouřil jsem poslední zbytek a kontakt hodlám přerušit, jde o lokálního gangstříka a ve své podstatě je paktování s ním nebezpečné.
    ***
    Líbí se mi na FB jedná dívka. Silně sociálně zaměřená, liberální, částečně rovnou aktivistka.
    Trochu legračně citlivá na řadu věcí od genderu po bodyshaming, fatshaming...
    Nemám tel. kontakt a díky měsíčnímu banu jí nemůžu napsat.
    Za 23 dnů to bude první zpráva, kterou pošlu.
    Třeba pohořím, třeba (přes prázdnou kolonku vztahů) je zadaná.
    Nebo já nevím lesbička.
    Ale ta její oduševnělá tvář.
    Je inteligentní a vzdělaná.
    Inteligentnější i vzdělanější než já.
    Za pokus nic nedám.
    Třeba se mi dostane ženy, která nebude zkažená.
    Která není rasistická vegeta :D
    A já dostanu zas po dlouhé době impulz v podobě pozitivní, nikoliv negativní motivace.
    CDR
    CDR --- ---
    achjo... Zatímco hlídávám malýho o víkendech, tak si ex jezdí někam vymrdávat.
    Doufám, že to není ta olezlá, fyzicky odpuzující smažka, který prý už nesmaží, ale vypadá permanentně jako by si dal čáru perníku před minutou.
    Myslel jsem, že to mám již v nitru srovnané.
    Nemám.
    Zuřivě žárlím, při dnešní esemskové přestřelce mi prudce vzrostl tep a zuřím, zuřím i teď, po 15 minutách.
    Stiskávám čelisti a skřípu zuby.
    Stále jsem žil v jakési vnitřní pohádce - iluzi, že si to třeba po půl roce rozmyslí, že si uvědomí, že nejsem až tak špatný.
    Stále k ní něco cítím. A ještě ty majetnické mužské pudy.
    S tím přichází i patová situace, stýskám si a zacházím samotou. S přicházejícím jarem i vzrůstá touha po kontaktu a sexu.
    Ale zároveň jsem zoufale neperspektivní partner. Jsem vlastně stále obsazený/zablkovaný. Tím pádem nevhodný pro vážný vztah.
    Stačí totiž aby luskla prsty a já bych přiběhl. Samozřejmě se snahou si zachovat tvář a tedy i nějakými požadavky.
    Ale, stejně bych přiběhl.
    Dítě má mít dva rodiče. Ano, téhle konzervativní pozice se držím.
    Sám jsem vyrostl s mámou a otec mi scházel a chyběl.
    Chtěl bych opět tvořit pár a byl bych ochotný proto spoustu věcí odpustit a spoustu věcí změnit.
    Ale nikdo to po mně nežádá :(
    A tak mě tu teď sžírá touha, zuřivá žárlivost a vědomí chyb, které jsem napáchal. A že jich bylo habaděj.
    ***
    Vzduch dostává jarní říz a hormony se bouří.
    Včera jsem opilý byl kontaktní více než je zdrávo. Otravoval jsem svou dvacetiletou kamarádku Milly. A vykřikoval, že bych porušil svou interní směrnici, že nebudu balit dívky, které by mohly být mou dcerou.
    Kdyby Milly byla má dcera, tak bych ji zplodil ve 22 letech.
    Smála se, no...
    Morální kocovinka byla ráno silná :)
    ***
    A Danek udělal včera do nočníku první bobek ve svém životě.
    Jen tak dál, chci střídavou péči a kvůli té potřebuji, aby byl co nejsamostatnější, aby mohl jít do jeslí.
    Bez toho bych nemohl půl měsíce pracovat a neuživil bych se.
    ***
    Tohle jaro mě zabije.
    CDR
    CDR --- ---
    brečel jsem po bataclanu
    a teď brečím znovu.
    ten livecam ze zélandu jsem si neměl pouštět
    jak můžou být lidi takový svině
    CDR
    CDR --- ---
    Někteří lidé mi psali a báli se.
    Vše dopadlo dobře.
    Patálie se starým nemocným Brittem.
    Nojo :( Každý máme vyměřený nějaký čas (nemáme, svým životem a jeho způsobem lze smrt oddálit, ale pes si moc nevybere), bylo to složité, ale vše sem zvládnul.
    Narozeniny, které většinou prožívám depresivně, mi přinesly radost.
    Asi 12 lidí se složilo a za 4000 mi koupilo hezká kožená křesla do nového bytu.
    Dar, který vydrží a potěší. Festovný, těžký a pohodlný.
    Daneček po nich rád leze.
    To zahřálo.
    Jsem starý arogantní zmrd a 12 lidí vyšpulilo z kapsy přes 300 Kč, aby mě potěšilo.
    Do nového bytu se nahrnula hromada lidí, opili jsme se, většina okolo jedné v noci zdrhla.
    Ale ti nejskalnější zůstali, zajeli do s**u s úkolem získat speed, ten úkol se nesplnil, ale přivezly červená srdce.
    2 holky, jejich partneři, já a další kamarád.
    Leželi jsme na jedné hromadě, hladili se, mačkali se, objímali.
    Obrovská empatie, tečení, vlastně asexuální.
    Partneři od dívek ani nežárlili, všichni cítili, že je to o něčem jiném.
    Jedny z nejlepších narozenin, možná i nejlepší :)
    ***
    Už dávno, před lety, jsem pravil, že 21.století je stoletím ženy.
    V arabských zemích ženy dostávají řidičáky (bože, to je feministicky radikální), v Evropě chtějí stejné peníze jako muž.
    Vše se mění.
    Svůj názor ale měním.
    21.století nebude stoletím ženy, ale fluidního genderu.
    Zatímco dnes se na toho, kdo se rozhodne změnit pohlaví, kouká lehce skrz prsty, počítám, že okolo 30.let 21.století bude běžné měnit pohlaví za život několikrát.
    Je pohlaví sociální konstrukt?
    S pokroky medicíny bude odpověď jednoduchá.
    Zatím ty penisy z vagín štrykujou ošklivě a nefungujou.
    ***
    To jsou progresivní myšlenky.
    Ale zároveň, v druhé linii, v mém osobním životě, jedou myšlenky jiné.
    Trochu jsem zahořknul.
    Emancipace dovoluje ženám zbavit se partnera, přestože jsou na něm ekonomicky závislé.
    Věc, názor, kterému fandím, udělal to, že můj syn, kulišák Daneček, je v nefunkční rodině.
    Střídavá péče.
    Teď mám Dana na víkend, spí v mém letišti, ještě jsem nekoupil dětskou postýlku.
    Malinkej prdeček, rok a třičtvrtě.
    Střídavá péče dovoluje matkám si o víkendu zakalit a zapíchat. Jít na mejdan.
    Ale, ne vše konzervativní je špatné.
    ?
    Šel jsem šedivým ránem, konec zimy a přepadaly mě jordanpetersonovské myšlenky.
    Že feminizmus společnost rozkládá, rozkládá naši civilizaci (euroatlantickou) a dochází k poškozování mužů.
    Pak, když v myšlenkách došlo na debilní humry se zdviženými klepítky, mi došlo, že je to blbost.
    Ale stejně, staromilně, jsem pomyslel, že rámec, kdy rodinu tvoří muž a žena a mají spolu děti, není až tak špatný.
    21.století s pravděpodobným ekologickým kolapsem bude zajímavé.
    Trochu jsem se otřásl a pochopil, že z pozic levicového liberála bych se kvůli své osobní zkušenosti mohl velmi lehce přesunout do pozice ukřivděného bílého heterosexuála.
    Ač nevěřící (přesněji deista) napíšu "Bože chraň!"
    Jsem opilý, v rozverné náladě, půjdu spát a v noci budu průběžně hladit po vláskách dana, čudlík se občas budí. Rotuje dokolečka v mém letišti, musím ho narovnat a přikrýt dekou.
    Když to teď píšu, mám lehce slzy na krajíčku.
    Danek je asi jediná věc, která se mi v životě podařila.
    Komunikace s ex je obtížná, ale aspoň (zatím) nedělá naschvály.
    A volný víkend se hodí.
    Trochu mě štve, že jí to fakt sluší. Stále mě fyzicky přitahuje. I když vím, že je blbka.
    Mám u sebe Dana asi po sedmé, Pája stále neví, kde bydlím.
    Jak může půjčit syna a nevědět kam? Do hajzlu...
    ***
    Těm pár lidem, co se sem občas kouknou, popřeju hezký víkend.
    Život jde dál.
    Zkuste ho nezkurvit a jít vpřed genderfluidnímu 21. století .))

    CDR
    CDR --- ---
    Dnes ses poprvé vyčůral do nočníku.
    A já u toho nebyl.
    Ale aspoň jsme si vzpomněl, jak ses na ještědské odyssee minulé léto pokusil o první krok :)
    Zdá se to stovky let daleko.
    CDR
    CDR --- ---
    V únoru mám narozeniny. TeĎ se blížím k odpovědi na smysl života - 42.
    Paradoxně skoro každý rok v únoru mám krizi.
    Dnes jedu na Frýdštejn asistovat při utracení psa.
    Musel jsem to celý obvolat, zařídit odvoz těla (máma ho chce zkremovat), zařídit veterináře.
    Máma bude plakat, takže budu bulet taky, pak pojedu sám... Do Liberce.
    Nebude se mi chtít domů, do prázdného bytu, tak půjdu hospody.
    Protože nebudu mít s kým sdílet smutek, tak se opiju.
    Na sračku...
    Achjo.
    CDR
    CDR --- ---
    Včera byla mature women Tereza May deklasována a ponížena britskou sněmovnou.
    Dochází zřejmě k tvrdému brexitu.
    A v mém osobním životě dochází k tomu stejnému.
    Dnes přebírám nový byt, kam se stěhuji sám.
    Bez dohody, no deal.
    Můj personální brexit.
    Asi to bude trochu smutné z počátku.
    Je čas konečně dopsat Poslední boj, bud pro tebe, Dane.
    CDR
    CDR --- ---
    Tak mi život opět nafackoval a nevím kudy dál.
    Co ti Dane řeknu?
    Proč jsem odešel, když ti byl rok a půl?
    Nějakou učesanou verzi?
    Nebo, že tvá máma zhubla, nabyla zpět sebevědomí a začala myslet rodidly?
    Že dala přednost svobodnému životu, sice nezajištěná, ale bez mého omezování?
    Přiznám, že jedna z chyb byla, že jsem jí málo šukal?
    A tobě se málo věnoval?
    Když ty si byl jen slintající a vřískající raneček, legrace je s tebou až teď.
    A teď mám odejít.
    A nechat tě bytosti, která je líná, sebestředná, ulhaná a její primární zájem je zhulit se jak taška.
    ***
    Co bude dál, boj a tahání špinavého prádla?
    U mě to bud jednodušší, myslím že dokážu ze svého života drogy a chlast vynechat.
    ***
    Rýsuje se spousta scénářů, všechny jsou špatné, některé více, některé méně.
    ***
    Od dospělosti nesnáším tenhle vymrdaný čas vánoční a na tyhle vánoce nezapomenu obzvláště. Dostalo se mi krásných darů.

    CDR
    CDR --- ---
    chtěl jsem jediné... Vyrůstal jsem bez otce. Chtěl jsem, aby můj syn vyrůstal s otcem.
    Vypadá to, že jsem fatálně selhal.
    Rýsuje se spousta scénářů, všechny jsou špatné, některé více, některé méně.
    Hmmm. Hmmm.
    CDR
    CDR --- ---
    ERVIN: radio moc neposlouchám, ale ten scat jsem z toho znal, to ano, ale celou skladbu ne :)
    Geniální, včetně choreo vložky :D
    ERVIN
    ERVIN --- ---
    CDR: Což o to, může se stát, spíš mi nejde na pochopa, žes nikdy neslyšel jingle RCL (!!!), kterej je v eteru půl druhýho eonu a v němž je vystřižený scat na 1:22...
    CDR
    CDR --- ---
    ach. neofašisti.
    hampl na půdě krajské knihovny nevystoupil, knihovna akci na základě ohlasů zrušila, Hampl se musel přeobjednat do hotelu a tam kromě prezentace svého veledíla "Prolomení hradeb" mohl naříkat i na normalizaci a cenzuru.
    Bylo to nakonec směšně jednoduché a ještě směšnější byla část liberecké antifa, že se nechtějí účastnit blokády (která nakonec nebyla třeba), aby se příliš nezviditelnili.
    ***¨
    Nechápu, jak jsem mohl dožít 41 let a nikdy neslyšet následující song.
    Pusťte si ho aspoň třikrát!!!


    The Trashmen - Surfin Bird - Bird is the Word 1963 (RE-MASTERED) (ALT End Video) (OFFICIAL VIDEO)
    https://www.youtube.com/watch?v=9Gc4QTqslN4
    CDR
    CDR --- ---
    vyprovokoval jsem akci a možná bude sprotiakcí, možná po dlouhý době dostanu po držce...
    napíšu , po středě.
    Neofašisty v Liberci nechceme.
    CDR
    CDR --- ---
    Ráno přišla SMS. Ležel jsem v posteli, hrál si s malým, nechal ho po sobě šplhat a dělat opičárny.
    Tekly mi slzy, nešly zastavit.'
    Žádné vzlykání, prostě z očí tekly stružky a hlavou běžely vzpomínky.
    Bylo jich hodně, hlavně z dětství, ale strašně málo z nich bylo kladných.
    A když, tak tam většinou byl nějaký háček.
    Večer jsem opilý přišel domů, dal si dvě poslední domácí vajíčka, co jsem od tebe dostal.
    Symbol života.
    Přišlo mi líto, že jsem ti naposledy neukázal syna.
    Ale byl jsem rozzuřený, do čištění žumpy jsem investoval už 7.000 a ty do ní necháš vhodit chcíplou slepici.
    Odpočívej v pokoji.
    Ať tvá zlobná ukřivděná duše dojde míru a pokoje.
    Ze tří sester už zbyla jen jedna.
    ***
    Tohle nevyšlo. Tak život prostě chodí :(


    MASOO
    MASOO --- ---
    CDR: sou pryč už deset let... ale teď poslední dobou, mám pocit, že sou pryč už úplně a že je to ještě dýl....
    CDR
    CDR --- ---
    Kurva.. Jsem se trochu rozbrečel. Ne úplně, tak jedna slza.
    Devadesátky jsou pryč. Úplně, je z nich prach, fungující lidé a padlí lidé. Ve špíně. Smrti. Závislosti. V blázincích.
    CDR
    CDR --- ---
    Ten příběh má i své pokračování.
    Chodili jsme pravidelně do rockového klubu Zebra, Ivan tam byl štamgast. Hulil jsem s nm skoro každý den.
    Stará šedesátiletá mánička, hodně, hodně svérázná.
    Brzy ve mně začaly hlodat výčitky.
    Rozhodl jsem se Ivanovi přiznat.
    Ale ono to nebylo tak jednoduché, Ivan byl cholerik, dokázal řvát jak tur, dokázal seřvat majitele klubu jak malýho smrada.
    Jeho obrovské lopaty, ruce instalatéra byly tvrdé jak železo, ony ty dlaně i tak vypadaly.
    Vždy jsem přišel, zamířil k baru, kde seděl na svém štamgastském místě.
    Nadechl se, otevřel ústa..
    A pak vždy odvaha odešla a ze mě vypadlo něco jako "jak že to vlastně tu trávu fermentuješ?"
    "Jak vlastně zastřiháváš?"
    "Jaké hnojivo používáš?"
    Trvalo to asi rok, šel jsem znovu do Zebry i s kamarádkou, která můj úmysl znala. Hrozně se smála, že to nedokážu.
    Tak vybičovaný ženským posměchem jsem to nakonec dokázal. Přiznal se.
    Ivan se na mě přísně koukal, čekal jsem, jestli dostanu lepáka železnou rukou.
    Pak se rozesmál svým hlubokým extrémně hlasitým smíchem.
    "A kde myslíš, že jsem vzal já ty semínka? Trávy co pěstuju? Stejným způsobem!
    A že si mně ukradl úrodu, to celou dobu vím"
    ***
    Ivan asi za rok umřel na rakovinu hltanu/hrtanu. Měl v krku něco jako jelito z nádorové tkáně. Už nemohl křičet, a on křičel rád.
    Musel si pořídit telefon a na něm psal lidem co chce.
    Vydržel hodně, lékárnice ho obdivovaly, že si chodí pro opiáty ve stavu, kdy už jiní leží bezmocně v eldéence.
    Na jeho pohřbu se sešla široká squadra, mladí feťáci, punkáči, studenti z průmyslovky, muzikanti, malíři, starý máničky, rockeři, metalisti.
    Padal sníh. Bylo hnusně, nechumelilo, jen tak laxně padaly vločky do toho šedivýho dne.
    Umřel Ivan, Ivan Cach a pro nás tím tak nějak skončily devadesátky a celý rockáč Zebra šel do kopru.
    SCHWALBE
    SCHWALBE --- ---
    CDR: ok, díky.

    co k tomu víc říct ..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam