Menší genealogické okénko.
Jako.. Ten červíček vždy ve mně hlodal. Ale nepátral jsem.
Vždy jsem se chlubil, že jsem klasický Čech.
Ovšem s nadsázkou - takový ten běžný Čech - multikulti ingot vypadnuvší z tavícího tyglíku české kotliny.
Odkazoval jsem se na 1/16 německé krve, 1/16 italské, 1/8 hmmm... Z otcovy strany nemám moc jasno, babička Pelagie Hluchaničová byla Polka? Nebo Ukrajinka? Martina Jašková bude vědět.
Zbytek předků by měl být víceméně český, ovšem s přitěžujícím sudeťáckým faktorem.
Svůj původ jsem používal často, při běžné konverzaci, při flirtování, svádění, házel hloubavé pohledy a prsty mnul chomáč vousů pod spodním rtem, pak tahal šosaté vtípky o tom, že je mi vlastní německá preciznost a italská vášeň zároveň...
Při debatách chlapských jsem žertoval, že bych si za války mohl vybrat stranu Osy anebo Spojenců.
Nu. To bych opravdu nemohl :D
Jako první přišlo zjištění, že ona 1/16 německé krve, je ve skutečnosti rodová linie Německých Židů.
A dnes mi má sestra Jindriska Charvátová Romany jen tak mezi řečí potvrdila to, co jsem vlastně tušil :)
Má milovaná babička, za svobodna se pyšnící krásným exotickým jménem Alba Romany, má babička s alabastrovou pletí byla vnučkou italského cikána, který přijel okolo roku 1860 kutat sychrovský tunel.
To tušení vycházelo z jednoho románu, Romany by prý mělo být rodové jméno římských cikánů.
***
Je zvláštní, že v 90. letech, kdy jsem o svém původu věděl kulový, jsem v okruhu svých kamarádů krom své tehdy čerstvé přezdívky Cedric také častován Cikánský baron, to samozřejmě v různých variacích - Báron, Baroa, VaBaroa, Ároua...
A ještě dřívěji, v první a druhé třídě jsem byl často provokovaný "štrojsáku, cigoši smradlavej" což končilo pochopitelně zuřivými bitkami.
***
Nějaká pointa? Ani nevím.
Snad že jen chudák Daneček krom mého podílu nafasoval od Páji ještě nemalou část krve slovenské.
Ještě by mohl být zrzavý :3
Jop, a vy, gadžové, knedlíkové hlavy, dávejte si na mě pozor :D

mé myšlenky rotují v kruhu, to je samozřejmé
jak jsem u onehdá psal o dívce z prahy, jejíž myšlenky mě rajcují, tak jsem s ní měl lehké polorande.
a teď na čarodejnice bychom mohli dojít k rande plnému.
jsem štajf (oi, to je slovo) z jejího feminizmu, kerky grl pwr na jeim bicepsu.
Vzdělaná, chytřejší než já... Tu chci!!!!!!!!!!!!!!!!!

Poslouchám Bullet with butterfly Wings od Smashing Pumpkins a Daneček k tomu drnká na kytaru. Normální sobotní dopoledne .)

Vše to tak rychle letí.
Vstřícnější přístup Páji mě trochu vyléčil a vyčistil hlavu.
Ještě minulý týden jsem si myslel, že ji stále miluji.
Ale její změna chování mě přinutil se zamyslet, jak to doopravdy je.
A uvědomil jsem si, že už bych se nevracel. Nestěhoval zpět.
Neskláněl hlavu a nemlčel nad jejími chybami.
Už je to rozbité a nelze to znovu slepit.
***
Sice nemám moc důvodů se radovat, navíc mám nepříjemný pocit, že mi začíná selhávat fatálně zdraví.
Ale u srdce, v hlavě mám jasněji a lépe se dýchá.
Už nehledím zpět. Není kam se vracet.
***
Minulý víkend byl divoký, narozeniny kamarádky, piatika, opilecké exhibování v exotických končinách Vansdorfu, tento víkend bude rodinný, budu mít Danka na tři dny.
Docela se těším, navíc odpočinu a detoxikuji.

CDR: Za mě je to takhle dobrý, nic bych neměnil.

A ještě chmmmm...
V dubnu našetřím 3500 na DNA testy.
Všichni mě to rozmlouvají, končí to u otázky, jestli mám Dana rád.
Miluji svého syna. Je to ta nejhezčí věc, která mě potkala.
Jenže echci žít ve lži.
A věřit osobě, která rok a půl nebyla ani schopná se přiznat, že nemá nárok na mateřskou (chybějíci JEDEN!!! odpracovaný měsíc) se moc nedá.
Ovšem, jestli není mým synem, tak to bude taková rána do vazu...
Uvidíme.

Ten první týpek byl nesympatický, doutnala v něm permanentní agrse, oči se blýskaly, během hovoru jsem měl několikrát nutkání ho vyzvat k opuštění prodejny, ale vždy jsem se udržel a dal mu šanci.
Autoritativním hlasem jsem ho upozornil, že svou agresi musí ventilovat někde jinde.
Poměrně solidně oblečený, vše to vypadalo na popudlivost od přírody okořeněnou zneužíváním pervitinu.
Jeho přítelkyně nechala propadnout telefon, byly v něm prý stovky cenných fotek.
Vykříkoval, že ho ta kráva už sere a že ji doma seřeže.
Můj nesouhlasný výraz mu asi naznačil, že tímhle na mě nezapůsobí.
Nabídl jsem mu obnovení fotek, řekl cenu a časovou náročnost.
Nechtěl.
Ta žena je zajímavá. Celkem pohledná maminka, skoro spíše dívka, tak 23 let.
I z ní je ale cítit občasné (ale dozajista nadměrečné) fetování amfetaminů.
***
Dnes přišel jiný týpek, působil naprosto normálně, usměvavý.
Chtěl zastavit telefon, koukám, v telefonu je účet na jméno **********. To jméno je jedinečné.
Neznal heslo, tak jsem ho požádal ať ho odstraní.
Odpověděl, že půjde domů, že to j heslo jeho přítelkyně.
Poznamenal jsem, že je dobře, že ****** má nového přítele.
Zatvářil se zmateně.
***
Přišel za 15 minut, telefon byl odhlášený, sepsali jsme to.
"Co jste to prosím říkal o tom novém příteli?
Víte, my jsme spolu tři roky.
Ale tak, co já vím, člověk nikdy neví, žejo"
Hlavou s mi prohnalo několikero protichůdných myšlenek. Vztek, sarkazmus, ale i lítost.
Rychlá otázka, zda se mám vměšovat do cizích záležitostí.
Otázka, jestli je lepší nepříjemná pravda, nebo milosrdná lež.
Otázka, nakolik jsem si jistý.
"Promiňte, jsem se asi spletl. K nám chodí hodně lidí a není v lidských silách si všechny pamatovat."
***
S tou jistotou. No, jsem si jistý. I když nejsem neomylný, samozřejmě.
********* bude pěkný kvítko.

Někteří lidé mi psali a báli se.
Vše dopadlo dobře.
Patálie se starým nemocným Brittem.
Nojo :( Každý máme vyměřený nějaký čas (nemáme, svým životem a jeho způsobem lze smrt oddálit, ale pes si moc nevybere), bylo to složité, ale vše sem zvládnul.
Narozeniny, které většinou prožívám depresivně, mi přinesly radost.
Asi 12 lidí se složilo a za 4000 mi koupilo hezká kožená křesla do nového bytu.
Dar, který vydrží a potěší. Festovný, těžký a pohodlný.
Daneček po nich rád leze.
To zahřálo.
Jsem starý arogantní zmrd a 12 lidí vyšpulilo z kapsy přes 300 Kč, aby mě potěšilo.
Do nového bytu se nahrnula hromada lidí, opili jsme se, většina okolo jedné v noci zdrhla.
Ale ti nejskalnější zůstali, zajeli do s**u s úkolem získat speed, ten úkol se nesplnil, ale přivezly červená srdce.
2 holky, jejich partneři, já a další kamarád.
Leželi jsme na jedné hromadě, hladili se, mačkali se, objímali.
Obrovská empatie, tečení, vlastně asexuální.
Partneři od dívek ani nežárlili, všichni cítili, že je to o něčem jiném.
Jedny z nejlepších narozenin, možná i nejlepší :)
***
Už dávno, před lety, jsem pravil, že 21.století je stoletím ženy.
V arabských zemích ženy dostávají řidičáky (bože, to je feministicky radikální), v Evropě chtějí stejné peníze jako muž.
Vše se mění.
Svůj názor ale měním.
21.století nebude stoletím ženy, ale fluidního genderu.
Zatímco dnes se na toho, kdo se rozhodne změnit pohlaví, kouká lehce skrz prsty, počítám, že okolo 30.let 21.století bude běžné měnit pohlaví za život několikrát.
Je pohlaví sociální konstrukt?
S pokroky medicíny bude odpověď jednoduchá.
Zatím ty penisy z vagín štrykujou ošklivě a nefungujou.
***
To jsou progresivní myšlenky.
Ale zároveň, v druhé linii, v mém osobním životě, jedou myšlenky jiné.
Trochu jsem zahořknul.
Emancipace dovoluje ženám zbavit se partnera, přestože jsou na něm ekonomicky závislé.
Věc, názor, kterému fandím, udělal to, že můj syn, kulišák Daneček, je v nefunkční rodině.
Střídavá péče.
Teď mám Dana na víkend, spí v mém letišti, ještě jsem nekoupil dětskou postýlku.
Malinkej prdeček, rok a třičtvrtě.
Střídavá péče dovoluje matkám si o víkendu zakalit a zapíchat. Jít na mejdan.
Ale, ne vše konzervativní je špatné.
?
Šel jsem šedivým ránem, konec zimy a přepadaly mě jordanpetersonovské myšlenky.
Že feminizmus společnost rozkládá, rozkládá naši civilizaci (euroatlantickou) a dochází k poškozování mužů.
Pak, když v myšlenkách došlo na debilní humry se zdviženými klepítky, mi došlo, že je to blbost.
Ale stejně, staromilně, jsem pomyslel, že rámec, kdy rodinu tvoří muž a žena a mají spolu děti, není až tak špatný.
21.století s pravděpodobným ekologickým kolapsem bude zajímavé.
Trochu jsem se otřásl a pochopil, že z pozic levicového liberála bych se kvůli své osobní zkušenosti mohl velmi lehce přesunout do pozice ukřivděného bílého heterosexuála.
Ač nevěřící (přesněji deista) napíšu "Bože chraň!"
Jsem opilý, v rozverné náladě, půjdu spát a v noci budu průběžně hladit po vláskách dana, čudlík se občas budí. Rotuje dokolečka v mém letišti, musím ho narovnat a přikrýt dekou.
Když to teď píšu, mám lehce slzy na krajíčku.
Danek je asi jediná věc, která se mi v životě podařila.
Komunikace s ex je obtížná, ale aspoň (zatím) nedělá naschvály.
A volný víkend se hodí.
Trochu mě štve, že jí to fakt sluší. Stále mě fyzicky přitahuje. I když vím, že je blbka.
Mám u sebe Dana asi po sedmé, Pája stále neví, kde bydlím.
Jak může půjčit syna a nevědět kam? Do hajzlu...
***
Těm pár lidem, co se sem občas kouknou, popřeju hezký víkend.
Život jde dál.
Zkuste ho nezkurvit a jít vpřed genderfluidnímu 21. století .))