Týjo... Chtěl bych napsat něco veselého.
Třeba že jsem se zamiloval a narušil svou čtyřletou samotu.
Jo, s tím tě otravuje šéf, asi tři kamarádi a pár kamarádek.
Najdi si ženu.
To je tak jednoduchý, vyjdu na ulici a vyberu si.
No, nějakou mamku potřebuju, ale nevím jak na to.
Teď řeším, jak komunikovat s Pájou. Vyjadřuji podporu, al ejsme neutrální.
Přičemž bych ji nejradši seřval jak malýho fakana.
Sprostými slovy.
Leželo mi v hlavě, jak je možné, že jí předepsali fentanylové náplasti, které se dávají těžkým případům, spíše v terminálním stádiu.
Třicetiletým maminám se moc nepředepisuje, obzvláště ne bez další souběžné léčby.
Pája v létě ukazovala dvě tvrdé bouličky o velikosti čočky na krčních uzlinách.
Pak už ne, jestli si to správně vybavuji, tak je asi umně schovávala.
Koukal jsem na ni ve čtvrtek v nemocnici a nevěřícně koukal na symetricky umístěné boule o velikosti poloviny tenisáku.
Ona do té nemocnice šla proto, že nemůže žvýkat a polykat.
Pije nutridrinky.
Budou jí dávat stent na roztažení cévy/žíly, které jsou přiškrcené.
Výsledky z CT mi neřekla, jen se u toho rozbrečela.
Má tedy zasažené uzliny, i spodek, kde to před třemi začalo.
Ten sajrajt proudí celým tělem.
Nechala to zajít na nejzažší mez, co to šlo.
***
Daneček dostal od učitelek ve školce čaj z řebříčku a asi meduňky. Že je léčivý.
Už měsíc leží u mě na botníku.
Danny si usmyslel, že až se máma vrátí z nemocnice, že čaj dáme mámě a že jí vyléčí.
***
Extchýni je 63, mý mámě je 73, dědečkovi (táta Páji) asi 75.
A mně je 45.
Přemítám, že přestanu kouřit, že tady pro toho zlobivýho pižďucha musím být co nejdýl.
Ale... Krabka denně, to je návyk, strašně silný návyk.
Ale koukám na to racionálně zasmušile a vidím, že může nastat případ, kdy pro Dannyho zbydu jen já.
***
Kurvadrát, Pájo... Takhle to posrat.
Dát si náplast, špeka a doufat, že se to zlepší.
Zaspat to a doufat.
Kurva, do píči, ty jseš tak strašně pitomá debilní dementní kráva.
Jsem plný vzteku.
Chtěl bych věřit na zázračný pytlíky čaje.