Do života mi nečekaně vplula kamarádka.
Se kterou jsem chodil eh... Před 21 lety.
Nasadila mi parohy na 25. narozeniny :3
Spousta hezkých vzpomínek, ale taky vzpomínky bolavý.
Jak jsem asi dva tři roky opouštěl hospodu/klub, když přišla... Dav roky zmaru.
Vplula a dělá zmatek!
Danny se na ní ihned zafixoval, ráda si s ním hraje, tak, jak to já, pašík líný, neumím a nedokážu.
Vplula a dělá zmatek.
Zatím se jen mazlíme, několik frontálních útoků na její kalhotky bylo již odraženo.
Když ji políbím, mám okamžitou erekci, která mi v těsných kalhotech téměř znemožňuje normální chůzi.
Líbání. Tak strašně dlouho jsem se nelíbal. Už jsme zapomněl, jak to může být krásný.
Posledních pár dnů jsem roztržitý a mám brutálně sníženou mentální kapacitu, protože vlastně ať dělám co dělám, tak stále souběžně myslím na to, jak bych ji někde ohnul...
Což je tedy lehce problém i logisticky, vzhledem ke stálé přítomnosti syna :3
A... Asi se lehce zamilovávám.
To jsem strašně dlouho necítil.
A mám z toho strach.
Už jsem si za 5 let zvykl bejt sám a nadávat na to, že jsem sám.
Ten obluzený pocit a vlny oxytocinu, jistě, je to příjemné.
Jenže z mého života to mám spojené dohromady s bolestí.
Nojo... Jenže teď to píšu a před očima mám její zadeček a na prstech cítím vjem její jemné kůže.
To je hell.
To jaro mě asi asi zabije.

HAR4NT: jo, dej vědět, rád se potkám. Není to úplně jednoduchý. Kdyby Pája nebyla "jen" mám, ale i partnerka, tak bych se hroutil asi úplně.

nodopíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí*i
a to sem si rikal, jak ja to mam letos nahovno
nenapadaj me zadny klise, ale nak pres svatky bych se rad objevil v Libu za moji malou, tak se zkusim ozvat aspon na naky kafe, co ty na to..?:/

Celý den pobuluji, když přemýšlím, jak udělám Vánoce.
Chodil jsem k ex.
I když byla zadana, tak prostě štědrý den byl náš společný.
Asi koupím poprvé v životě stromek.
Celý den nad tím přemýšlím, slzim.
Vyzvednu kluka od tchyne, dojdeme domu, po cestě zas lehce pobrekavam při myšlenkách na Štědrý večer.
Doma zapínám kotel, mazu klukovi rohlík a on, hrozně pragmaticky prohlásí "škoda, že máma nevydržela do Vánoc, zejo, tetou"
Furt mi říká tetou místo tati.
A ano, škoda.
Škoda, Danny.

Utopil jsem se v moři chlastu.
Doprovodila mě Renča domu a vyspala se na gauči.
Probudil mě sen.
Libali jsme se.
Dlouze.
Líbal jsem se s mladou pájou, štíhlou, ne vychrtlou.
Veselou. Živoucí. Ohnivou. Vášnivou.
Nebylo v tom nic erotického.
Zvláštní. Dlouhý polibek bez vzrušení.

Holka ach holka, tys to vymňoukla.
Měl jsem tě rád. A dlouho jsem tě miloval.
Už tě nic není a odpocivas v nicotě.
A protože jsem zbabělec, tak jsem se s tebou nerozloučil. A neřekl ti, že se o našeho syna postarám. Ale myslím, žes to věděla.
Paja Kaminska *1991 21.8. +2023 26.11.
Holka ach holka.
Je to...
Takový nereálný.
Jakoby se nestalo.
Daneček odjel s babičkou ve tři hodiny do nemocnice.
Před chvílí mě volal. Vyčítave.
Babička mu to rekla.
Máma není nemocná, máma je mrtva.
Ten jeho brek mi lámal srdce.

Mrdat
Život není fer

Zítra jdeme do nemocnice se rozloučit.
Vůbec nevím, jak to mám Dannymu říci.
Čekám na hovor od dětské psycholožky, jedné kamarádky.
Netuším, jestli mám lhát a mlžit. Nebo jak sakra.
ZAvolala mi Páji máma, že měla hovor z onkologie.
Jedl jsem kachní stehno a po tváři mi tekly slzy do talíře.
PAtetický.
No, tak mi teď zavolala brečící Pája... Tak ji s klukem uvidíme ještě dnes.
Tak strašně se mi tam nechce.