To je tak super pocit, když tě slyším z obýváku, jak se směješ a vykládáš bráchovi historky z vejšky... A já sedím v pokoji, brečím a nemůžu než nemyslet na to, že tvoje jediná dnešní komunikace se mnou byla křikem o tom, jak si mám uklidit a že rozhodně už tejden nepřemejšlím nad tím, kam dát tu obrovskou krabici věcí, která vytváří největší pocit nepořádku. Ne, vůbec nemáš bráchu radši než mě, tati. Určitě ani omylem.
Přestaň mi říkat, co si myslím.

jak to jenom říct, jak to ze sebe dostat? nějak nemám jak to sdělit, je to tak nějak chaos

na druhý straně, v létě se ze mne dostalo prostě a jednoduše to, co mně hoooodně dlouho bolelo.. stačil správný okamžik, prožitek, vhodná láskyplná muzika a atmosféra, slzy, pochopení a hovory k sobě - se sebou.. a bylo líp.. nebylo třeba už s nikým o tom mluvit.. z té letité nepřijemnosti vyšlo najevo odpuštění a pochopení.. vyvstala ale otázka vyrovnání se s tím vším.. a o tom možná je moje současná chaotická bolest, ale nejen o tom, to cítím, je toho víc.. je nabaleno mnohem víc a je to většinou o sexualitě.. myslim, že tady bude kámen úrazu.. už v začátcích tohoto období.. mám dojem, jakobych se za čas měla dostat až někam k rodičům a dětství, jakmile překovám tuhle dospívající fázi.. a le takhle analýza je na dlouho a jak pak zdárně syntetizovat? to neni jen tak

když koc, co se chovala poněkud hnusně... ne ke mě, ke kámošovi... má teďka dítě... no je to přinejmenším divný. Ono to přejde ale jsem ráda že tu Mea má bezpečný prostředí kde to vylejt :) Dík.

Zmizelo to, je to pryč. Doufám, že mě to přestane trápit co nejrychleji.

Sbohem, dědo.... (zatím jen v duchu)
A od dědy: "Přeji vám, abyste měli šťastný a zdravý život. Buďte šťastní. A prožijte hezký život."

Trápí mě, že jsem/jsme tam nejezdili častěji, ale jen na občas a více méně jen na jeho narozeniny.
A že je to zřejmě jen otázka času, na to Sbohem :( Že byl sice rád, že nás vidí, ale mluvil o tom, jako o rozloučení :(

bolí mne hlavička po pivu, něco zapíjim a nevim přesně co a jak to pojmenovat, vlastně ani nevim, kam se s tim obrátit a jestli by to mělo vůbec cenu, jestli si s tím spíš poradím časem sama.. a mám tomu dávat tolik času nebo vyjít? vyčkávám na impulz zatim..
něco mi pravděpodobně chybí ve vztahu, jo asi pořádná vášeň a líbání by to mohlo být a sama jsem zatim nějak neschopna udělat ten první svůdnej krok, no, a ještě něco mi na tom nesedí.. jsme se s přítulem asi oba nějak zasekli, chcem promazat, řekla bych

že jsem si kytičku pro radost musela koupit sama za sebe, že nevyšla večeře, a že na dalších x hodin on má plán jasnej a já bohužel taky (nudu vedle něho) :(

....

včera mne krutě zabolela zneužitá sexualita :(( a docela to bolí dodnes, včera jsem si kvůli tomu rozbila svůj oblíbenej hrníček od ex, kterej mi v oblasti nápravy sexuality hodně pomohl, to jsou věci fakt.. pandořina skříňka je občas šílená a krutá, ale lepší než aby to sedělo uvnitř a hnilo

bolí mne lidskej strach, kterej plodí strach

Jen si zde odložím: Nikdy bych neřekla že se moje problémy s únavou rozrostou tak, že budu potřebovat lidi co by za mě chodili na večírky... myslím že se mi to právě stalo.

MEA: z toho mne dokonce málem rozbolelo břicho, ale naštěstí se pocit zastavil u toho nepříjemnýho žaludečního projetí, taková ta paralitická bolest, co mrazí, tupá, hodně nepříjemná