SHEESH: ...to ja prave mam vzdycky nervy, tim ze zacinam nechci nic zanedbat. Bez papiru je clovek napul v maleru. Kdyz si pak chystam natisk a obtahuju, tak se vsechno tak prijemne uvolni, ja, lidi...jak si to prekresluju tak si nastartuju ruku i mozek k jiste peclivosti a zaroven nastartuju potrebnou koncetraci. Zaroven si pri tom promejslim jednotlive tahy, premejslim nad tim jak budu postupovat... A taky! coz se stalo uz nekolikrat, ten natisk ukazal ze to "proste neni to ono" ze jsme oba citili ze z toho papiru ten super navrh ted nema na tom tele stavu a celou seanci jsme proste stopli. Ta sablona je nekdy docela prisna konfrontace s jinak paradnim navrhem. Kdyz se me to stalo poprve, pochopil jsem, ze musim uz pri kresbe myslet se znacnym predstihem... ...kdyz uvazim ze nekteri pak budou chtit pokracovat dalsim tetovanim, je to takova docela artmatematika. Taky se snazim myslet na to ze to tetovani nebudu rozsirovat prave ja ale treba jinej tater, prenechat mu kus blbe zvoranyho pole by pro me byla nemistna ostuda. ...a prave tenhle zpusob kompozice me strasne ucaroval;-)