Article rank 8 Mar 2016 Lidove noviny
Křesťanství a Klinika
Tak jsem si zapřednášel na ilegálním semináři, totiž na Klinice. Vzpomněl jsem si přitom na dávná léta, když jsem vyjukán poprvé přišel na bytový seminář filozofie. Vyučující, Daniel Kroupa, pravil na začátku: Pro ty, kdo nevědí – jsem signatář Charty 77, tento seminář není legální a kvůli účasti na něm můžete mít problémy. Může sem i vtrhnout policie, i když většinou se to nestává.
Jistě, mezi dávnými semináři, kvůli kterým mohli člověka vyhodit z legálního studia, a dnešními jen-tak-trochu ilegálními akcemi na Klinice je rozdíl. Všichni squateři mohou, pokud chtějí, v klidu odejít domů a dál chodit na svá legální studia (zahlédl jsem v publiku tváře z fakulty humanitních studií), do svého kostela (zahlédl jsem tváře od Martina ve zdi) a kamkoliv jinam. Neexistují žádní zakázaní autoři, zakázaná témata, zakázaná komunikace se světem.
Jsou však i podobnosti mezi tehdejší a dnešní situací. A ty činí z Kliniky více než jen tak nějaký squat.
Klinika se totiž, jak známo, stala obětí útoku nácků. Stala se jí proto, že organizuje pomoc uprchlíkům. Místo, co by se stala pro celou veřejnost symbolem ohrožení, které hrozí všem, kdo se brání vlně agresivity a hovadného nacionalismu – úřady usoudily: Jelikož jim hrozí nebezpečí, jsou nebezpeční. Jak už jsem v Lidovkách psal: Ne zavražděný, ale vrah je vinen.
V části veřejnosti se podařilo vzbudit představu, že kolem Kliniky si vyřizují účty levicoví extremisté s pravicovými extremisty a že obojí jsou násilníci. Nejlépe je přesvědčit se na vlastní oči. I opustil jsem psací poustevnu a přišel do Kliniky – na pozvání mladých básníků, kteří tam pořádali sérii čtení.
Klinikáři mi ukazovali svou knihovnu; místnosti, kde pořádají zdarma jazykové kurzy; „zdrojovnu“čili bezplatnou burzu věcí; svářečskou dílnu, bar i meditační místnost. Z širšího pohledu kulturní historie je projekt Kliniky navázáním na tradice utopických komunit, které vycházely z různých proudů náboženských, uměleckých a politických, vytvářejíce projekty „jak žít jinak než okolní svět“.
Když mě tedy klinikáři lapili a požádali o přednášku – přišel jsem jim vyprávět o anarchismu v katolické kultuře. Vyprávěl jsem o „protisystémových“motivech v evangeliu, o protiměšťáckém zápalu Léona Bloy, o kulturotvorném apokalyptismu Florianovy Staré Říše a o náboženskosti undergroundu.
Nezastíral jsem, že bychom se s posluchači jistě na mnoha tématech neshodli: v knihovně Kliniky stojí na čestném místě spisy Marxovy… Nastává však drsný čas, kdy je zapotřebí uzavírat do závorky různé rozdíly – tak, jak se to dělávalo v Chartě. Týž den, kdy jsem přednášel pro Kliniku, na Slovensku prošli otevření náckové do parlamentu. Kam projdou příště?
MARTIN C. PUTNA