YARRDESH: tady máš ten vrchol strategického a taktického uvažování
Jak jsem dobýval žižkovskou Kliniku
Předem připravená taktika, tým pečlivě vybraných lidí a agenti v přestrojení za squattery přímo uvnitř objektu. Tak vypadalo vyklízení Autonomního sociálního centra Klinika v Praze pohledem válečného veterána Lumíra Němce, který celý zásah vedl. Za sebou má vojenské mise v Iráku či Afghánistánu. „I tady byl klíčový moment překvapení,“ říká.
Celkem 430 tisíc. To je předběžný účet, který poslal exekutor Ivo Luhan aktivistům z žižkovské Kliniky poté, co poslední z nich po týdnu konečně opustil střechu objektu. To, že exekutor jedné ze zástupkyň centra údajně zablokovat na účtu bezmála půl milionu korun, squattery šokovalo. „Jde o absurdní a likvidační částku, která je navíc ničím nepodloženým trestem za občanskou neposlušnost. Stát zde využívá exekuční byznys jako novou úroveň perzekuce sociálního hnutí,“ rozčilovali se aktivisté na sociálních sítích, když z exekučního příkazu zjistili možnou cenu za to, že neuposlechli rozhodnutí soudu a objekt bývalé plicní kliniky nadále blokovali. Částku prý budou soudně rozporovat.
Jak ale probíhalo jejich vystěhování z okupované Kliniky? TÝDEN získal svědectví muže, jehož bezpečnostní agentura do objektu vnikla a vytlačila aktivisty pryč.
Agenti uvnitř
Už pár hodin předtím, než ke Klinice 10. ledna dopoledne dorazil exekutor, se v okolí procházeli muži, kteří rozhodně nepřipomínali aktivisty. Šlo o tým sestavený Lumírem Němcem. Někdejšího policistu, válečného veterána a současného bezpečnostního poradce oslovil exekutorský úřad náhodou. „Žádná z velkých firem do toho totiž nechtěla jít. Když se celá akce povede, jde samozřejmě o skvělé PR. V případě neúspěchu je to ale průšvih, který společnost poškodí,“ vysvětluje Němec.
Se svým týmem ladil taktiku několik dní předem. Původní záměr dostat se do budovy předním vchodem brzy opustili. Vyhrál plán vsadit na chvilkovou nepozornost aktivistů a vniknout do budovy zadem. „Využil jsem toho, co dělám celý život - zvolil jsem si místo, čas a způsob akce. Měl jsem na své straně překvapení,“ vysvětluje bývalý voják, který sloužil na misích v Iráku, Kosovu či Afghánistánu. Úkol pro první den byl jasný: dostat se do objektu a část, kterou se podaří obsadit, proti aktivistům udržet. Plán spustili ve chvíli, kdy začala exekuce a squatteři se soustředili na exekutora u předního vchodu do Kliniky. V tutéž dobu druhá skupina z Němcova týmu přestříhala plot a do budovy se dostala zadem. Jak ale o méně střeženém vchodu věděli?
„Už nějakou dobu před zahájením exekuce jsem měl v Klinice nasazeny své lidi. Byli uvnitř v přestrojení za aktivisty a mapovali prostor. V okamžiku zásahu jsem tam měl dva lidi, kteří mě o všem informovali pomocí SMS zpráv,“ prozrazuje Němec klíčovou součást svého plánu. Na otázku, jak se jeho muži na pobyt v utajení připravovali, odpovídá: „Neřekl jsem, že to byli dva muži. Když někam nasadíte ženskou, je to mnohem méně nápadné, než když jde o chlapa.“
Plán se nakonec ukázal jako správný. Přední vchod totiž aktivisté zabezpečili fošnami a bezpečnostní agentura by se tam zřejmě bez výbušniny nedostala.
Jako u feťáků
Němec také popisuje okamžik, když do budovy poprvé vstoupil. Překvapil ho prý především zápach a nepořádek. „Jako policista mám letité zkušenosti s feťáckými doupaty a bezdomovci - bylo to naprosto srovnatelné. Všichni jsme povinně měli rukavice, bez nich jsme se tam ničeho nedotkli,“ říká.
Jenže aktivisté z Kliniky tvrdí, že za nepořádek může právě bezpečnostní agentura, která do budovy vnikla. „Byl jsem u toho, když sekuriťáci ze zahrady vlítli do baráku a začali vše rozbíjet a rozhazovat. Pak pozvali všechny kamery a ostatní fotografy. Jejich hnusná strategie,“ psal na Facebook hned v den zásahu uživatel Petr Zewlakk Vrabec a přidal album fotografií, na nichž je Klinika čistá a uklizená. Snímky údajně vznikly loni v říjnu.
Jeho slova ovšem vyvrací reportáž novináře J. X. Doležala, který v budově natáčel pár dní před exekucí. Už tehdy vypadal objekt dost neudržovaně a třeba na zahradě byly lidské výkaly. Na záběrech kamer po vstupu bezpečnostního týmu do Kliniky jsou vidět i staré zbytky jídla, odpadky nebo oprýskané a pomalované zdi. Verzi aktivistů odmítá i Němec. „Že je to moje dílo? To je absurdní. Kdybych během tak krátké chvíle dokázal vnitřek takto perfektně přebudovat, začnu dělat v Hollywoodu a budu se živit aranžováním interiérů, protože bych v tom byl zatraceně dobrý,“ směje se.
Drahá legrace
Někteří aktivisté vydrželi i v nočních mrazech na střeše Kliniky týden, zatímco bezpečnostní tým postupně zajišťoval celou budovu a měl informace, že se nevítaní obyvatelé Kliniky pokusí znovu dostat dovnitř. Podle bývalého vojáka ale nejdramatičtější chvíle přišly hned první noc: „To byl asi nejkrizovější okamžik, kdy jsem si připadal jako ve Stalingradu. My jsme byli na jedné straně zdi, oni na druhé a měli jsme zabarikádované dveře. V jednu chvíli se squatteři pokusili barikádu prorazit a proniknout do již zabrané části objektu.“ Nejtěžší prý bylo, aby jeho lidé udrželi nervy na uzdě. Kromě práva vyzvat k opuštění objektu, totiž nemají žádné pravomoci. Proto nesměli nijak zareagovat, i když se je aktivisté snažili provokovat. Více než týden od začátku vyklízení předal exekutor Ivo Luhan budovu jejímu vlastníkovi, Správě železniční a dopravní cesty. Ta ji plánuje zrekonstruovat a nastěhovat do ní své úředníky. Luhan se už k celé věci nechce nijak vyjadřovat, ostře sledovaný případ pro něho skončil vyklizením objektu, a slovní útoky ze strany aktivistů tak nechává bez komentáře. V tiskové zprávě pouze uvedl, že jím vydaný exekuční příkaz na 430 tisíc korun slouží pouze k maximálnímu možnému zajištění peněz. Skutečná výše exekuce včetně odměny pro exekutora bude teprve vyčíslena.
Sehnat stanovisko lidí z Autonomního sociálního centra Klinika je také obtížné. Jsou sice aktivní na sociálních sítích, na svém oficiálním mobilním čísle však nereagují. A co si o jejich sporu s exekutorem o statisícovou částku za několikadenní vyklízení myslí muž, který je nakonec z objektu dostal? „Každá legrace něco stojí,“ má jasno Němec.