NOXNOCTIS: Odkazy na to, že Bůh si je vědom, co se ve stvořeném světě odehrává, máš i ve starém zákoně :o)
Třeba mě vždycky hluboce dojímal Žalm 139:
7. Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8. Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9. Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10. I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11. Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12. Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13. Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
V novém zákoně je těch příkladů víc, Bůh si je svého stvoření vědom a stará se o něj, nic se neodehraje bez jeho vůle... atd. Ale to je podobné, jako když matka nebo otec bdí a jsou stále přítomny u svého dítěte a přitom mu "vidí až do žaludku" :o) Není to přítomnost ve smyslu ztotožnění podstaty, jednoty světa a Boha.
Jediný verš, který by k tomu možná odkazoval, by byl Jan 17,21, vyjádření Ježíšova přání ...
aby všichni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, aby i oni jedno v nás byli...
Ale křesťané nepostavili své vidění světa zrovna na tomhle výroku...
Můžeš mít svůj výklad bible a své pochopení původního ducha křesťanství, ostatně v tom nebudeš první, kdo se o to pokouší... ale je dobré to odlišovat jako opravdu tvůj výklad... Realita je taková, že myšlenka jednoty Boha a světa (ve smyslu jednotné podstaty) je v křesťanském světě hereze, neodpovídá to daným dogmatům. Což, samozřejmě, nic neříká o tom, jaký pohled je blíž "pravdě".