NATAKA: Takže si vymýšlíš. No, jak je libo, ale pak se nediv.
NATAKA: Pominu-li, že ti furt ta datace lítá o tisíc let sem nebo tam, tak já si třeba připadám svobodná a spokojená dosti. Můžu jet do Vídně, teď hned, protože se mi chce. Mám co jíst. Dělám, co mě baví. Ale tak nějak matně tuším, že pro tebe to nebude ten správný druh spokojenosti.