Na prani i sem.
FB Tomase Kluse:
7 dní jsem teď bez jídla a teplé vody trávil ve tmě. Bylo to očistných a důležitých 168hodin života, protože jsem nabral dech. Doslova. Dech svatý.
Když jsem byl ve tmě poprvé, hledal jsem vysvětlení pro vlastní bolesti. Hledal jsem toho teda víc, jako třeba zubní kartáček, láhev z vodou a cestu ze záchoda. Všechno dopadlo dobře, našel jsem (se).
Do Místa v srdci, kde jsem teď v Poustevně týden trávil ( teda spíš netrávil ), jsem jel s určitými zkušenostmi, nadšením, ale především jasně stanoveným plánem meditačních praxí.
Jak jsem si tam tak byl a když nemeditoval, tesknil , tak o to víc meditoval; začalo mi tmavé projekční plátno ukazovat obrazce z mé hlavy a byla to občas docela síla, jakože jsem byl chvíli ve sklepě se zborceným stropem, pak v proutěné chatě, následně v místnosti s mozaikovou zdí a takový pecky. Zprvu to člověka trochu vyděsí, jako, jestli už to není to, co říkali ti, co říkali “kámo, tam ti hrábne”, ale dech, dech mě vždy v nepříjemném haluzení přivedl zpátky k sobě.
Jediné, co jsem “nevydejchal”, byl sloup uprostřed pokoje, který tam od třetího dne prostě byl a já ho pak už začal respektovat
Uvědomil jsem si, jak důležité je v dnešní době umět zastavit a nejde-li to na dýl, alespoň těch 21 minut denně, jak říká Jeho Svatost “Meditujte, meditujte, meditujte”.
Poznáte totiž, kolik procesů se za “běžného provozu” odehrává ve vaši hlavě a že je pochopitelné, že prostě “občas ujedu, vybouchnu, selžu, zapomenu, něco přeženu, zazdím..”. Naše doba je pro naši mysl časováná bomba, přitom jde o tak fascinující tvůrčí nástroj! Jen najít klid pro jeho užívání.
A o tom jsem tam přemýšlel, že bych ho vám všem moc přál, abyste viděli sami sebe jako umělce a svět jako plátno, které podepisujete.
V té pusté samotě jsem si potvrdil, jak důležitý je pro člověka druhý člověk, řečený též bližní. Došlo mi,že jediným rešením ( přestřihnutí drátku časovače ) je přechod k altruistickému fungování společnosti, kde si budeme všichni navzájem pomáhat, protože soutěživý systém, kde prakticky každý je tak trochu soupeř, díky němuž přicházíme o něco, co jsme mohli mít. Systém orientovaný na neustálý růst a výkon nás dřív nebo později donutí se navzájem požrat. A to si nezasloužíme.
A proto zpět k dechu. Je totiž naším prvotním pojítkem se vším, co jest. Vzduch je nám všem společný, všichni ho potřebujeme, všechny nás prostupuje, a to bez ohledu na sympatie, prostě to tak je. Nekažme si ho, mysleme na sebe ❤️️ Zkuste si obcas při nádechu představit s kolika lidmi jste v tom sp⭕️lu. Jsme jednota. Jsme coop
Krásný den; krásný všechny dny, v úctě, T
#soucitjelek #dechsvaty