Obvykle sem nechodím, ale tohle je tak silné, že to zkrátka musím předat dál (ze sekce "člověk se o svých známých na FB dozví víc, než by chtěl").
Zuby
Co se týká zubů, jsme byli obelháni. Zuby mohou narůst i několikrát za sebou. Musíme si ovšem uvědomit příčiny chování našich zubů. Proč že se vlastně rozpadají a jaké jsou hlavní faktory?
Zuby se rozpadají, protože ony jsou tím filtrem,, co z nás vychází a nevychází, používány jako úložna. Běžný zub zachytí tisíce výroků, které si nedovolíme říct, nebo je říct nesmíme, nebo nechceme. Výsledek je stále tentýž. Zub obdrží informaci, i kterou cedíme mezi zuby, uchovává všechny jedovaté poznámky, jakož i dobrá slova. Člověk, který ovšem většinu toho aspoň jinde vysloví, uleví svým zubům, stejně jako celému organismu, který je s dotyčnou věcí spjat.
Takže od věcí, které rodiče běžně používají a které nám stejně běžně zakazují až po systém, že šéf má vždycky pravdu a pokud nechceme přijít o místo, nebudeme jeho pravdu konfrontovat s tou naší, to vše se týká zubů. Jed nemohoucnosti a nepravdy se v nich usazuje a vyvolává chemické reakce – vznikají jedovaté zuby či buňky v zubech, které se při zvýšené koncentraci jedu začínají rozpadat. Tím se teprve tvoří podmínky pro reakci mezi zbytky potravy a narušeným zubem, která se při další, větší a větší koncentraci projevuje vznikem kazu či jiných ne-mocí.
Určení zubů je velmi jednoduché – mají za účel rozmělnit potravu tak, aby mohla pokračovat do trávícího ústrojí k dalšímu zpracování. To znamená, že potrava a její zbytky jsou pro zuby přirozenou společností a samy o sobě jsou v naprostém pořádku. Jsou potraviny, které navíc zuby očistí tím nejvhodnějším způsobem, třeba jablka. Do tohoto koloběhu není třeba vůbec zasahovat – tedy pokud se kazům nevytvoří jiné podmínky.
Nepochopením příčiny vzniku kazů dalo vzniknout obrovskému byznysu s thymolinem, fluorem, aloem a umělou hmotou, což vše nám slouží k vyčištění zbytků potravy ze zubů. Tím se ovšem neléčí příčina, ale jen se zamezí následné reakci narušeného zubu se zbytkem jídla. To znamená, že zuby, pokud jsou narušené, jakože není na světě člověk důsledně pravdivý, čekají jen na sebemenší příležitost, a pokud si člověk hned po každém jídle nezkazí chuť zubní pastou a nechá byť sebemenší zbytek stravy v ústní dutině, dává tím předpoklady ke vzniku kazu. Tedy jako obvykle léčíme následky, a nikoli příčiny.
Příčinou je blokace páté čakry – mj. centra mluvení, centra projevování naší představy o našem životě. Pokud projevy nesouhlasí s představou, znamená to, že nutíme energii běhat jinými cestičkami, než jsou pro ni přirozené. Donutit energii běhat jinou cestou je snadné – stačí zablokovat běžnou cestičku. To za nás většinou dělají už rodiče – „Co jsi to řekl (a)?“, nebo „Tohle nesmíš říkat!“, a protože to málokdy vysvětlí tak, aby tomu dítě rozumělo, vzniklý blok je daleko větší, než by musel být. Ať ovšem rodič vysvětluje jak chce, pokud nás někdo donutí neříkat, co si myslíme, vzniká kompletní blok na páté čakře, a nastává problém nejen s krční páteří, která se křiví, nastává úrodná půda pro vznik aftů, různých problémů s mandlemi, dýcháním, a především se zuby, protože to je pomyslná brána do vnějšího světa. Říká se držet jazyk za zuby, cedit slova mezi zuby, zatnout zuby atd.
Když držíme jazyk za zuby, veškeré vyjádření, které bylo na cestě ven, v nich skončí. Zuby dostanou dávku energie s kvalitou příslušnou druhu vyjádření, a v atomech, kterými jsou zuby tvořeny nastane malinko jiná tendence pohybu neutronů a ostatních částic. Ta tendence tam zůstává, dokud se to vyjádření nedokončí, tj., pokud to neřekneme aspoň jinde a jindy. Pokud se uvedená situace opakuje, tendence k jinému pohybu uvnitř atomů sílí a může přerůst v dysfunkci.
Cezení slov mezi zuby děláme proto, že nechceme, aby vypuštěná slova dopadla v plné síle. To má tu vlastnost, že většina síly skončí opět v našich zubech čili se obrátí naše vlastní síla proti nám samým. Zatnutí zubů je přímé vkládání té které informace přímo do zubů tak, aby se ven nedostalo opravdu nic.
Podívejme se, jak na takové zacházení reagují buňky. Každá buňka našeho těla se chová jako kondenzátor elektrického proudu vědomé elektřiny, která když vyprchá, buňka umírá. Tato definice života je obrazná, tedy do určité míry, do značné míry je však pravdivá a jako příklad poslouží velmi dobře. Vědomá elektřina je nosičem informace. Pokud se změní kvalita informace (vědomí), buňka změní chování a tedy vyzařování. V našem případě se však jedná ne o pouhou změnu kvality informace, mnohdy jde o změnu informace jako takové. To je princip např. rakoviny.
Tedy se dá říct, že naše vědomí je rozprostřeno po celém těle, protože celé naše tělo se skládá z buněk. Každá myšlenka oslovuje všechny buňky našeho těla. Každé slovo může modifikovat kvalitu informace, a každý čin může informaci změnit. Už víme, s čím si zahráváme? Že totiž třeba zatnutí zubu je čin?
Proč takto zničené zuby už nerostou? Zuby vyrůstají z kosti. Kost je něco, co obsahuje a udržuje informace. Když ničíme zuby svým šíleným přístupem, informace se přenáší do kosti. Součástí této informace je i to, že jsme dobrovolně zahodili zub. My jsme se ho nejen prostě vzdali jako nepotřebného harampádí, my jsme jej systematicky ničili.
Proto se objevuje informace, že zub už nechceme, a jelikož myšlenky, slova a činy neustále vytvářejí naše příští já i s celou realitou, zub už nenaroste. Stejně jako zneužívání nervů vede k jejich destrukci a neobnovování, stejně tak zneužívání zubů vede k jejich destrukci a ke zničení předpokladů obnovení.
Teprve vyslovením všeho zadržovaného, kdy se paměť zubů a kostí obnoví a očistí od umrtvujících jedů, teprve pak jsou splněny předpoklady obnovy zubní hmoty, velmi podobně, jak je tomu u nervů.
Myslíme si, že toto kdyby lidé věděli, nikdy by k tomu nesvolili, a nikdy by kvůli strachu o místo nedrtili slova mezi zuby. To znamená, že kdysi dávno se musela stát událost, dnes známá jako Pád Člověka, kdy bylo lidské vědomí o spoustu vědění okleštěno.