• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    TORUVIEL: Ovšem ta diskuse pod tím, ta moc povzbudivá není.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    TORUVIEL: Ten Erikson tu chybel. To byl muj argument nez jsem zacala rodinu trolit s Aldort.

    Ad chvaleni: moc mi to teda nejde. I kdyz velice souhlasim s nechvalenim, tak to mam strasne pod kuzi a sikulka je kazdou chvili...
    Ale treba za nocnik nechvalim vubec a prijde mi hrozne vtipny, kdyz babicky za hovno div neodpalej ohnostroj a dite cuci, ze se pomatly :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Už je to i na ona.idnes :o)
    Konec šikulek v Čechách. Víte, jak správně chválit svoje dítě? - iDNES.cz
    http://ona.idnes.cz/...1108_deti_pet#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LYDI: mocenske hry ma aldort skoro na konci

    https://i.nyx.cz/...b242a5e56d52033.pdf?name=Naomi-Aldortova---Vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi.pdf
    hledej Uvolneni detske agrese

    Pak je v AJ Aletha SOlter, Attachment Play, a jeden typ tech her je taky Power reversal games. To nemam v el. podobe.

    nastenku asi myslis v kontaktnim rodicovstvi? To je proste jedna z teorii, ze i oslavovane kojeni :) muze deckam branit nechat sebou ty stresy projit a odplavit, neco jako kdyz by ses prastila a misto rvani by ses cpala cokoladou... tak se to v tobe mestna.
    ALe presny udaje ti nikdo nerekne, casto se kojit je taky pro savce naprosto prirozeny a utesny a budujici vztah s matkou... beru si z toho zaver ten, abych decku prso necpala hned a jako uklidnovak, ale jen kdyz ho sam chce. (Driv jsem to nevedela a myslim ze uz ma taky trochu navyk, ale tak co se da delat :))
    LYDI
    LYDI --- ---
    hele a mate nejaky odkazy nebo neco co se zameruje na ty mocenske hry? jinak kdyz sem ted cetla nastenku a byla u toho "neplakane dite furt visi na prse" tak sem si rikala... jestli byla malo vyplakana ...?! :P ale zas mezi 6 tydnu a 3. mesici rvala skoro denne vecer hodku a vic a prso ji nabizim i jeste ted furt :D
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    taky táda přijdu :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MALA_MISIA: 17.ledna taky nemůžu, můžu vlastně až tak od půlky února, teď jsem v jednom kole, zkouškové období.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: To je děs to s tou holčičkou...V té souvislosti jsem si vzpomněla na tohle (odkaz níže), věk 2-4roky, samostatnost vs. stud a nejistota...Tyhle věci si pak v sobě nese člověk celý život, přijde mi podstatné, aby tohle (když už nic jiného) rodič nezkonil...ale mlácení dítěte na zadek kvůli nočníku...
    Erik Erikson – Wikipedie
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Erik_Erikson
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    MALA_MISIA: Ja na sraz prijdu rada, ale toho 17. zrovna taky nemuzu. Muzu kazdy tyden v pondeli, utery, stredu dopoledne a ctvrtek. Vikendy mame vetsinou volny. Nudny otec zni pro zacatek dobre :-)
    KEIKIN: Muj muz se do "rozhodovani" moc nehrne nebo spis souhlasi se mnou. Ale krome toho, ze mu cituju knizku, kterou zrovna ctu, a on me nevnima, jsme jeste nemeli prilezitost resit nejaky vychovny dilema.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    MALA_MISIA: Já se srazu nebráním, bydlím kousek od Prahy, okres Praha východ, ale 17.1. nemohu, to máme rodinný oběd. Já bych mohla až ke konci ledna nebo začátek února (kdyžtak se můžeme domluvit i v poště, kdyby se k nám nikdo jiný nepřidal:))
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: rozhoduje není to pravý slovo, je fakt, že já se o to zajímám víc, takže já předložím návrh, podebatujeme a rozhodujeme spolu. Druhá věc je v muži a jeho stereotypech, ale u něj to není o ignoraci. Dlouhá léta jsem např. byla vytočená, že mu něco povídám a on vůbec nereaguje a později tvrdí, že jsme o tom mluvili a že řekl to a to a on když je přepracovaný a unavený, což je v současný době skoro pořád, tak normálně odpovídá telepaticky, v duchu, jenže ani já, ani Toník nejsme na příjmu. Což o to, já už to vím, ale u Tondy se stává, že ho sprdne za něco, že neposlechl, když mu nic neřekl apod. Delší dobu už mu říkám, ať zkusí psycholožku, jogu něco, co ho naučí mentálně odpočívat, odcházet z práce s čistou hlavou, nemyslet na třicet tisíc věcí zároveň a pod. Každopádně si myslím, že o výchově by měli rozhodovat oba rodiče pokud možno jednotně a oba by s tím měli souhlasit, jinak ta výchova ze strany partnera, který s ní nesouhlasí a jedná z donucení, vyzní hluše.
    MALA_MISIA: tak já mám srazy taky ráda, taky mi běžné osazenstvo pískovišť nevyhovuje, protože na mě koukají skrz prsty, že s dětma hraju a nesedím a nekecám s nimi s cigárkem a neřeknu jim "neotravuj, běž si hrát", Tondu nemlátím a dělám kompromisy, měl dlouho plíny, tak se mi dostávalo nevyžádaných rad, jak jednu holčičku ve 14 měsících zmlátili vařečečkou na holou, tak začala chodit na nočník (nutno podotknout, že nyní jsou jí skoro čtyři a nejenže se často počůrává, ale dokonce i pokakává a hlavně, když na ní máma zařve) a podobný lahůdky. Ale já osobně radši počkám na mimovirovou sezonu, mám s různými koutky špatné zkušenosti, protože tam se nekontroluje, jestli tam dávají děti zdravé, nevím, jestli to tam utírají po nudlích, třeba různé kuličky apod. Druhá věc je, že se tam Toníkovi musí líbit, děti jeho věku nemáte, jinak si nepopovídáme, protože bude chtít, abych si s ním hrála. Když to bude v době, kdy bude ve školce, není problém. Co se týče přestěvání někam k satelitu, tak pozor na to, abyste později měli školky a školky. Já nevím, mně ty satelity přijdou šílené, jde mi z toho mráz po zádech a čpí z toho ještě větší osamělost než někde na samotě. Já kvůli rekonstrukci žila tři měsíc na malém městě a tam se mi teda líbilo. Všechno v docházkové vzdálenosti, žádná nunost jezdit MHD, absolutní samostatnost. Na druhou stranu tam zrušili dětskou pohotovost a když se něco stane, jezdí se do Kladna nebo do Prahy, což mi přijde hrozný, vzhledem k tomu, že nemám řidičák. A taky bych tam pochopitelně nenašla práci a pokud bych dělala v Praze, tak bych zase nestíhala vyzvedávat děti ze školek a škol a skoro s nimi nebyla, takže prd.
    KEIKIN: to ovzduší je šílený, já jsem se přestěhovala k Divoké Šárce, abych měla blíž k výjezdu z Prahy a k přírodě a začali na Evropský stavět metro, kvůl čemu byly výluky tramvají, dopravní zácpy a nedýchatelno. Kdybychom se všichni, co tím jsme na šestce postiženi, spojili, dali dohromady lékařské zprávy předtím a potom, asi bychom se divili.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MALA_MISIA: pro mne v tomto dobre zafungoval Facebook, pres ruzny nosici a kojici skupiny jsem se nakontaktovala na plno matek a jak rikas, byvaji srazy vetsi i mensi, mame spolecne peceni/vareni, soukromou pujcovnu hracek... ... nyx mi pripada malej, ale tak treba tu nejakou prazskou skupinku vybudujes. Drzim palce.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: Na jednu stranu nám to mužům vyhovuje, že se žena postará o výchovu, zjistí si potřebné info, ale na druhou stranu pak v některých případech nelze do výchovy uplatnit to dobré co nám bylo vštípeno.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Každý chlap to rozhodně neřekne. Můj muž se třeba na spoustu věcí chodí ptát mě, až mě to někdy rozčiluje a říkám mu, že snad je taky rodič a má vlastní hlavu. Jednou jsme se spolu o tom bavili a vylezlo z toho, že prostě uznává, že díky našemu tradičnímu domácímu uspořádání (já jsem s dítětem doma, on chodí do práce) mám víc zkušeností i víc času studovat tu teorii a on nevidí důvod nepoučit se z nich a zbytečně opakovat chyby, které já už jsem odhalila, nebo objevovat postupy, které já už jsem objevila. Samozřejmě to pak aplikuje po svém a neznamená to, že by se vždy ve všem podřizoval. Ale tu základní "filozofii" tak nějak pobral ještě pted tím, než se dcera narodila, protože jak jsem v těhotenství četla a sbírala informace, měla jsem potřebu se o to s ním přirozeně dělit. A tak to vpodstatě funguje i dál.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MALA_MISIA: Taky si nedokážu představit život s dětmi v Praze nebo jiném větším městě. Hlavně v létě v těch rozpálených králíkárnách je k nevydržení - a to nemluvím o koncentracích oxidů dusíku a síry a jiných sraček v ovzduší, které děti denně vdechují. ale to je na jiné téma. Komunitní způsob života je to co nám dnes moc chybí. Ale bohužel nejsme na to připravení :-(
    STAROJDA: Problém je imho v rozdílné výchově partnerů. Což o to, starost (plínky, jídlo, uspávání) o děti mi přijde samozřejmá - tam většinou není třeba ani domluva - to funguje většinou tak nějak intuitivně. Můj dotaz spíše směřuje k té filosofii výchovy - já to mám prostě tak, že sem více hozený do alternativy. Pozoruju, že čím jsem starší, tím více tíhnu k tomu myslet a dělat věci jinak. A to nejen ve vztahu k výchově. Jenže jsem s dětmi pochopil, že to není o mně, že se člověk holt musí přizpůsobovat a dělat kompromisy - aby zachoval rovnováhu v rodině. Jenže to se pak těžko prosazují ty alternativní věci :-)

    Každý chlap řekne, že na rozhodování mají stejné právo žena i muž, jenže v reálu stejně je to žena, která točí kormidlem.
    MALA_MISIA
    MALA_MISIA --- ---
    Já se ještě teda vrátím k těm snům o vesnickém životě beze strachu, že mi dítě nekde zajede auto, které tu rozvíjel Keiken. Já vyrústala v Beskydech v baráku u lesa, takže jsem celé rané dětsví běhala se 2 staršíma sourozenci, kde a kdy se mi zlíbilo i po širším okolí dědiny a výchovu (nebo právě volnost) dítěte tu v Praze si zatím neumím vůbec představit a nevím, jak to dopadne. Kazdopádně s mužem přemýšlíme o tom, že se časem přestěhujem třeba na okraj Prahy do sdíleného rodinného domu s dalšími lidmi/rodinami - každý svůj obytný prostor, sdílené aktiviy a péče o zahradu. Už dávno vím, že kvůli mému lehkému pedantsví na pořádek a vracení věcí na své místo bych se z opravdově komunitního bydlení zvencla.
    A teď k věci : už pár dnů přemýšlím o tom srazu, o tom, co mi teď v životě s miminem chybí a jsou to fakt ty rodiny a lidi, co smýšlí podobně, nebo aspoň prostě maj stejné trable a radosti(s dětma). A rádá bych třeba jednou/dvakrát tydně udělala domácí setkání. Vařím ráda a dobře, ale pro sebe na to vždycky kašlu, takže by mě bavil model : sejdeme se třeba s dalšímí pár matkami/otci a jejich dětma u někoho doma, jeden oběd, jedna práce, starší prcci si hrajou (spolu), malá mimina řvou a chechtaj se taky spolu /nebrat doslovně/, pak se uklidí binčík, zajde se ještě třeba na procházku a nazdar. Celé v duchu respektuj a buď respektován..
    Aby to fungovalo, je potřeba asi hledat déle (aby se nasli lidi, co si sedej :) ), tak snad prvně nějaké setkání v Divokých matkách nebo Nudném otci a zkusit to? Třeba v sobotu 17.1?
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    KEIKIN: velmi dobrá otázka, která má jistě tolik možných odpovědí, kolik lidí odpovídá.

    Podle mého pohledu má na výchovu a rozhodování stejné právo matka i otec. Jak říká i můj táta (nyní děda) "kdybych mohl kojit, tak i kojím". Takže se mi nelíbí, že by matka měla právo veta a měla i nějak větší pravdu v tom, co je správně a co ne. Samozřejmě je ale na místě partnerská domluva v tom, aby výchova byla konzistentní a nebojovali rodiče proti sobě.

    Zažil sem právě ale názory, že matka má výhradní právo na rozhodování o dítěti. S tím rozhodně nesouhlasím. Už tak má otec pocit odcizení a kdyby ještě měl uměle zamezeno rozhodovat, tak je to citelná rána na přirozenou ješitnost. Nepřijde mi to správně, ale vím že je to hlavně můj pocit. Jsem tedy rád, že to žena vnímá podobně a nechá mě spolurozhodovat.

    PS: spolu s právem na rozhodování o dítěti by měl otec přijmout i další odpovědnosti! Takže tedy přebaluju, vařím, v noci k dítěti se budím a podobně.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    KEIKIN: hele, mně třeba dítě od jistý doby mobil bere/jančí, když na něm něco datlím - když jí ho dám, poměrně záhy ho někam zahodí a nezájem, myslím, že prostě nechce, abych do toho vejrala, takže s ní už toho fakt moc nepřečtu a nenapíšu :-).

    A oblíkám asi taky dlouho, zkusím někdy změřit, akorát já to kouskuju - svleču ji, nechám chvíli běhat bez plíny, sama se částečně obleču nebo nachystám, co je třeba vzít ven, pak jí dám plínu, punčocháče, zas ji chvíli nechám a věnuju se svýmu vypravení... zjistila jsem, že prát se s ní nechci a neumím (nepřeperu ji), tak jsem si nějak zvolila takovouhle cestu.... výchovný to asi není, uvidíme, jak to pak půjde se dvěma, holt dělám, co můžu
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Holky jak je to vlastně z výchovou dětí z pohledu partnerského. Platí to, že matka (pokud je na mateřské) rozhoduje o směru výchovy dětí ? Jak může partner, který přijde z práce později domů ovlivnit výchovu ? Nechávají muži výchovu záměrně na ženě, aby to nemuseli řešit ? Klasická výchova VS. alternativa.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: Já 8 minut, muž půl hodiny. Myslím tím na ven s punčochama, kombinézou apod. Naše ročníAlenka se totiž, když jí nezaujmeš u toho svíjí, dělá hvězdici, nebo hadrovou panenku, když jí dáš jednu ruku do rukávu, druhou vyvlíkne, umí se kompletně svléct, včetně druků a zipu. Už se dokázala svléknout komplet do naha, včetně plínky a obsah začít jíst během pěti minut. Ona by prostě nejraději chodila nahatá a zimní obečení nesnáší. Muž u toho řve, pere se s ní a já s ní blbnu a jsem rychlejší.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam