INUSHKA: Na jednu stranu nám to mužům vyhovuje, že se žena postará o výchovu, zjistí si potřebné info, ale na druhou stranu pak v některých případech nelze do výchovy uplatnit to dobré co nám bylo vštípeno.

KEIKIN: Každý chlap to rozhodně neřekne. Můj muž se třeba na spoustu věcí chodí ptát mě, až mě to někdy rozčiluje a říkám mu, že snad je taky rodič a má vlastní hlavu. Jednou jsme se spolu o tom bavili a vylezlo z toho, že prostě uznává, že díky našemu tradičnímu domácímu uspořádání (já jsem s dítětem doma, on chodí do práce) mám víc zkušeností i víc času studovat tu teorii a on nevidí důvod nepoučit se z nich a zbytečně opakovat chyby, které já už jsem odhalila, nebo objevovat postupy, které já už jsem objevila. Samozřejmě to pak aplikuje po svém a neznamená to, že by se vždy ve všem podřizoval. Ale tu základní "filozofii" tak nějak pobral ještě pted tím, než se dcera narodila, protože jak jsem v těhotenství četla a sbírala informace, měla jsem potřebu se o to s ním přirozeně dělit. A tak to vpodstatě funguje i dál.

MALA_MISIA: Taky si nedokážu představit život s dětmi v Praze nebo jiném větším městě. Hlavně v létě v těch rozpálených králíkárnách je k nevydržení - a to nemluvím o koncentracích oxidů dusíku a síry a jiných sraček v ovzduší, které děti denně vdechují. ale to je na jiné téma. Komunitní způsob života je to co nám dnes moc chybí. Ale bohužel nejsme na to připravení :-(
STAROJDA: Problém je imho v rozdílné výchově partnerů. Což o to, starost (plínky, jídlo, uspávání) o děti mi přijde samozřejmá - tam většinou není třeba ani domluva - to funguje většinou tak nějak intuitivně. Můj dotaz spíše směřuje k té filosofii výchovy - já to mám prostě tak, že sem více hozený do alternativy. Pozoruju, že čím jsem starší, tím více tíhnu k tomu myslet a dělat věci jinak. A to nejen ve vztahu k výchově. Jenže jsem s dětmi pochopil, že to není o mně, že se člověk holt musí přizpůsobovat a dělat kompromisy - aby zachoval rovnováhu v rodině. Jenže to se pak těžko prosazují ty alternativní věci :-)

Každý chlap řekne, že na rozhodování mají stejné právo žena i muž, jenže v reálu stejně je to žena, která točí kormidlem.

KEIKIN: hele, mně třeba dítě od jistý doby mobil bere/jančí, když na něm něco datlím - když jí ho dám, poměrně záhy ho někam zahodí a nezájem, myslím, že prostě nechce, abych do toho vejrala, takže s ní už toho fakt moc nepřečtu a nenapíšu :-).

A oblíkám asi taky dlouho, zkusím někdy změřit, akorát já to kouskuju - svleču ji, nechám chvíli běhat bez plíny, sama se částečně obleču nebo nachystám, co je třeba vzít ven, pak jí dám plínu, punčocháče, zas ji chvíli nechám a věnuju se svýmu vypravení... zjistila jsem, že prát se s ní nechci a neumím (nepřeperu ji), tak jsem si nějak zvolila takovouhle cestu.... výchovný to asi není, uvidíme, jak to pak půjde se dvěma, holt dělám, co můžu

Holky jak je to vlastně z výchovou dětí z pohledu partnerského. Platí to, že matka (pokud je na mateřské) rozhoduje o směru výchovy dětí ? Jak může partner, který přijde z práce později domů ovlivnit výchovu ? Nechávají muži výchovu záměrně na ženě, aby to nemuseli řešit ? Klasická výchova VS. alternativa.

INUSHKA: Tak náš malý ve dvou letech bojuje se stříháním u nohou, zatím nic nepřijal. A protestuje vždy když vidí nůžky. Musíme ho stříhat dva.
MARKYSHA: tvl o dvanáct minut a jak dlouho oblíkáš dítě ? To je trochu moc ne ?
MALA_MISIA: psát se dá i s dítětem na klíně, což je běžné. Navíc dnes už můžeš psát z mobilu apod.

MALA_MISIA: jo jo, setkavani taky vidim jako logicky dalsi krok, rada bych aby decko melo casem vztahy se nejakymi detmi vychovavanymi podobne, s lidma co detem vychazi vstric, neoblbuji je, vazi si jich a zaroven jsou pravdivi. zatim to neni trivialni nalezt :)

v brne nej herna je Nase hriste, resp. neznam zadnou srovnatelnou. zrejme ted v zime tam budem pravidelne chodit v 17.30, kdyz by se nekdo chtel socializovat, pres cely ctvrtek by tam mely/mohly byvat lidiz Kojici guerilly (skupina na fb), nepravidelne jak to komu vyhovuje

zajimava knizka, zatim jsem necetla. podlesni dobou jsem na nyxu videla ze lidi zaujal blanton a jeho Radical honesty (jak zpusobujem utrpeni tim ze zastirame) a koukam ze ma knihu o rodicovani
The honesty and openness of the author himself about his own children is combined with the wisdom gleaned from years of work with people suffering from how they were raised. This book does no less than create an entirely new blueprint for parenting. It's for people who really want to transcend the limitations of the family and culture in which they were raised. It is based on decades of work with thousands of individuals and families, as well as the most recent scientific research on brain physiology, biochemistry, cognitive theory, evolutionary theory, cultural anthropology, and psychological growth and development. The goal of this book is to show parents how to parent consciously, so they can prevent crippling their children in the same ways they were crippled in their own families and schools. It goes into intricate detail about how human minds get built, how they function, and how they malfunction. It gives practical examples of what to attend to with children from the beginning of their life, and how to be with them as they grow. And it rants eloquently against the cultural limitations that make us blind to how we re-create suffering, so we can nurture our children in a way that allows them to remain playful and curious all the way into adulthood.

His seven steps to being a parent are:
1. Completing what has been incomplete in your own life, particularly with your own parents
2. Forgiving your dysfunctional culture
3. Gaining a new perspective on being a human being that transcends your culture
4. Coming to a clear understanding of how the brain and mind work
5. Learning how to create creators by not blocking creativity
6. Getting good at envisioning possibilities
7. Integrating and applying what you have learned from outgrowing your parents and your culture

The short version: All you have to do is grow up and at the same time never get over being a child.

Radical Parenting: Seven Steps to a Functional Family in a Dysfunctional World: Brad Dr. Blanton: 9780970693822: Amazon.com: Books
http://www.amazon.com/Radical-Parenting-Functional-Family-Dysfunctional/dp/0970693826/

MALA_MISIA: Bylo mi taky 24, když prožívala moje malá 1.rok života (teď jsou jí 3). Cyril je pěkné jméno! V Praze chodím ještě docela ráda do Divokých matek v Karlíně, v Nudném otci jsem ještě nebyla. Mezi mými vrstevníky ještě taky není moc dětných, někteří teprve dostudovávají či plánují děti. Kdyby se domluvil nějakej sraz, jsem klidně pro.

MALA_MISIA: A Cyril je moc pěkné jméno, bylo jedno z mého výběru kdybych měla kluka:-)

MALA_MISIA: Tak to máme hodně podobně, je mi taky 24 let a kolem sebe mám více méně lidi, který o nějaké Aldort, nevýchově atd. nemají ani páru, takže je to celkem těžké si stále udržovat pozitivní přístup a nadšení, ale snažím se a samozřejmě nemám ve všem jasno a stále tápu, hledám, zkouším a učím se, ale to budu asi celý život :-)

MARKYSHA: Určitě Ti mamka moc chybí...

Myslím, že je dobré přebírat vzorce dobré - např.jak Ty píšeš, úzký vztah... My tady mluvíme především o těch vzorcích negativních, ale máme i ty dobré... Samozřejmě chápu, že ten pojem "zdravý" je pro hodně z nás něco těžko představitelného a ještě hůře dosažitelného.

YMLADRIS: samozrejme, ze to tak je. ja mam jeste navic pocit, ze u nas to je umocneny tim, ze mama je jedinacek, ja jsem jedinacek, takze ta pozornost tech rodicu (prarodicu) se proste nerozlozi + ta geograficka blizkost nasich bydlist... moje mamka do 49 let bydlela o vchod vedle od svych rodicu (ted v tom byte, nastesti docasne, zijem my), rozvedena s ditetem, jeji otec se pasoval do role, ve ktery zastaval "jedineho muzskeho smecky" (dost patologicke) a mama tak donedavna zila zivot dle svych rodicu a "pro" svoje dite.. uz jsem v tom nemohla existovat a odjela na druhej konec sveta. tehotenstvi me sem zpet zavalo.

rada bych mela vic deti..

YMLADRIS: tak ted jednou jak sem psala, lepila sem knizku a zrejmne ji hrozne chtela. dam ji jinou nebo ne? kdyz si cistim zuby tak chce hrozne muj kartacek. to sem ji vlastne (stare zvyky :D) nabizela jiny ale chce jen ten co mam ja. tak ji necham rvat, v klidu si docistim a pak ho muze mit. a nebo ma mobil (moc ji mobily nedame, ale treba byl nekde, kam dosahla treba...) tak ho seberu... a asi ... necham vyrvat? ono se to rika tak lehce, hur se to dela :D

NEMESISS: napisu zas nepodlozenou spekulaci, je v necem podobny jak tvoje mama zije hrozne moc skrz druhy, a to, ze tebe tak moc dere co na tebe rikaji druzi (ze musis zduvodnovat svou vychovu a td)? Da se rict ze v nejakem smyslu taky zijes prilis skrz ne?