MARKYSHA: Matka cvičící Jillian byla akorát tak vhodným terčem lumpáren, to jsem psala na Hubeňourech. Ale na orbitreku už šlape Jirka zdatně, a to má krátké nohy, takže musí stát oběma na jedné šlapce a přešlapovat :D

SEBIEN: Ta naše zdrhne i z bytu, jak je příležitost, už sešla i schody a snažila se dobývat do výtahu, prostě dílo:)

MARKYSHA: my je vůbec nezavíráme, ani na záchod, kdyby chtěla, může tam...

TAPINA: Ája se se mnou věnuje všem domácím pracem a vše kopíruje. I sestavy Jiljan:D
SEBIEN: Tonda věčně zapomíná zavírat dveře do koupelny, to je hned.

MARKYSHA: :-).
No, čudlíky na pračce teď Zorka taky najednou objevila - dřív šla výhradně po tom spouštěcím a měla radost, že po zmáčknutí začne pračka hučet a koukala, jak se točí, teď tam zběsile mačká na všechny čudlíky a mnohokrát, takže buď to hlásí error nebo vypíná, zapíná, vypíná, zapíná.... (zatím teda jen když jsem tam i já, sama tam pak už nechodí).

Já třeba musím nejdřív natáhnout hadici od pračky do dřezu, než ji zapnu, takže kdyby to Jirka zapínal sám, byl by poněkud problém (ne až zas takový, ona ta hadice visí ve výšce a voda tam nedošplhá, takže to jen hlásí chybu a nevyteče). Ale on se mnou odjakživa pere, zapínání pračky je jeho práce, takže VÍ, že se nejdřív musí natáhnout hadice, a z toho důvodu myslím, že by nešel a nezapnul pračku sám od sebe.

volne navazu timto videem (doufam teda ze neni odsud)

https://www.facebook.com/kq105/videos/10152771684227118/

mam ted novou manii, cist si o osobnostnich typech ve vztahu k tomu co potrebuji v detskem veku.
vypada to, ze introvert zamereny na zkoumani moznosti a vlastni usudek (INTP) treba na nejake nazory rodicu na to, co by se melo a nemelo delat, uplne kasle. Rozhoduje se vyhradne svou vlastni, zkusenostni, logikou. Zatimco dite zamerene treba na konkretno a rad (*S*J), tomu vylozene dela dobre pochopit a aplikovat sdelene pravidlo. Samozrejme to ted hrozne bagatelizuju, ale jen prihazuju do takoveho toho vecneho flejmu na tema zda "rozumne" dite je vysledkem vychovy nebo povahy nebo ceho.

MARKYSHA: Tak to je jasný, doba musí být úměrná věku.

TAPINA: Na tohle sbírám odvahu už měsíc. Přijde mi, že těch deset minut, co mi trvá obejít se psem blok, by Malvína už doma třeba s Krtkem nebo omalovánkama sama zvládla, není to o moc déle, než když jdu třeba na záchod, ale moje zodpovědnost mi nějak brání to vyzkoušet, protože si pořád říkám "co kdyby se něco stalo, ještě je malá".

Jinak to "samohlídání", jak je popsané v článku, praktikujeme v podstatě od narození a je fakt, že s Malvínou vůbec nemáme problémy typu "rozcupované a počmárané knihy", "vyrolovaný celý toaleťák a zubní pasta na podlaze kuchyně", "rozebraný nebo utopený mobil" a podobně a že si klidně dovolím nechat v kuchyni na stole ležet nůž, v obýváku mít na zemi trvale zapnutou prodlužku a čistící chemii mít v šuplíku těsně u země, protože vím, že Malvína si s tím prostě hrát nebude (ťuk, ťuk, snad jí přes noc nepřeskočí v hlavě). Opatrnější matky by se asi hodně divily, že na naší domácnosti prakticky není z hlediska zabezpečení poznat, že máme malé dítě. Jediný bezpečnostní prvek je branka na schodiště. Nejvážnější incident zatím byl zkoumání lahve lovely, kterou ale pravděpodobně opravdu jenom zkoumala, leč neochutnávala.

TAPINA: já nemyslím se psy, myslím, třeba nechat doma přes hodinu apod.

MARKYSHA: Tak já se ráno zeptám, když třeba prší a je hnusně, jestli Jirka jde se mnou venčit nebo nejde. Zhusta se stane, že odpoví "Nejdu, pápá" a když se vracím, tak mě vítá vysmátý mezi dveřma. Strachy se zjevně nekrčí, ale ani neleze po stropě.

TAPINA: no...chodit mu za zadkem pořád, neoblepovat rohy a vše mu brát z ruky, že náhodou, to souhlasím, ale nechávat samotné doma na nějaký delší čas, to jsem sama jako dítě zažila a je to hrůza, jo nic jsem neprovedla, protože jsem se krčila strachy v rohu.

Nevím kam s tím, protože se tohle téma naposled řešilo v nějakém úplně nerodičovském klubu, ale třeba si to tady přečte někdo, kdo byl i tam. Řešili jsme, že mnohdy je možné nechat malé dítě chvilku bez dozoru, protože v tu chvíli převezme za sebe zodpovědnost a nedělá ty skopičiny, které dělá, když je u toho rodič a které zpravidla vedou k průšvihům. Facebook mi nabídl jako reklamu článek, ve kterém je tento jev prakticky popsán a pojmenován termínem "samohlídání".
Tak tohle asi já intuitivně praktikuju a ani o tom nevím :o)
Samohlídání dětí funguje
http://www.duverujsveintuici.cz/news/samohlidani-deti-funguje/

MARKYSHA: Jojo, to jsem myslela tím, že je potřeba najít v tom ten balanc. Snažit se jít cestou nenásilí. Ono to násilí je často skryto za dobré úmysly, třeba zdravá strava je jistě dobrý úmysl, ale nesmí se to držet násilím a vnucovat to druhým nepřirozeně, na sílu. Nabízet ano, ale ne vnucovat. Tak je to i ve výchově, v přístupu k dětem, a lidem vlastně obecně. Nejvíc stejně táhnou pozitivní říklady, takže pracovat na sobě, vyzařovat pozitivní energii a ono to druhé přitáhne, bude to mít prostě na rodinu dobrý vliv, než třeba kdyby člověk druhému od úst odtrhoval "nezdravý" žvanec. Ale je to těžké někdy takovou rovnováhu najít, někdy je to naopak lehké, jak kdy :-)

TORUVIEL: já s hysterčením nenarážela na tebe (ani na nikoho zde), pokud z toho má atopický ekzém je pochopitelné, že se ti to nelíbí. Hysterčením jsem měla na mysli to, že nesmí nikdy dostat cukr, nikdy lízátko apod. , vše s mírou, protože odříkaného největší krajíc a pak se může stát, že se na to dítě bude vrhat u kamaráda, v extrémním případě krást v obchodě apod. V dospělosti se toho nedokážou nabažit atd. Vím, o čem mluvím, odmalička moje rodiče šíleli, že jsem tlustá a měla jsem přísně zdravou stravu, v šesté třídě jásali, že nejím, až jsem skončila v nemocnici s podvýživou, později jsem si naschvál kupovala hamburgry, když jsem šla nakoupit, abych je "naštvala", tajně žrala žloutky s cukrem, cukr se skořící.

MARKYSHA: To já někdy zasáhnout holt musím, protože prostě znám svoje dítě nejlíp a taky mám dost široký povědomí o složení potravin, takže vím, po čem se dcera osype (a babička si to třeba nemusí uvědomovat). A jestli to vypadá, že "hysterčím", tak to bys mě musela znát, mírnějšího tvora nenajdeš :-) Jen bych si bývala přála, aby třeba babička do všeho tolik nesypala cukr, i pro její zdraví a tchánovo (on ačkoliv je diabetik, tak bohužel tu dietu moc nedodržuje, teda jen asi týden před kontrolou u lékaře...). Ale jak říkám, měnit starší lidi je blbost, vždyť vím, jak je těžký změnit nějakej zlozvyk ve 20ti, natož v 60ti :-)