TAPINA: no...chodit mu za zadkem pořád, neoblepovat rohy a vše mu brát z ruky, že náhodou, to souhlasím, ale nechávat samotné doma na nějaký delší čas, to jsem sama jako dítě zažila a je to hrůza, jo nic jsem neprovedla, protože jsem se krčila strachy v rohu.

Nevím kam s tím, protože se tohle téma naposled řešilo v nějakém úplně nerodičovském klubu, ale třeba si to tady přečte někdo, kdo byl i tam. Řešili jsme, že mnohdy je možné nechat malé dítě chvilku bez dozoru, protože v tu chvíli převezme za sebe zodpovědnost a nedělá ty skopičiny, které dělá, když je u toho rodič a které zpravidla vedou k průšvihům. Facebook mi nabídl jako reklamu článek, ve kterém je tento jev prakticky popsán a pojmenován termínem "samohlídání".
Tak tohle asi já intuitivně praktikuju a ani o tom nevím :o)
Samohlídání dětí funguje
http://www.duverujsveintuici.cz/news/samohlidani-deti-funguje/

MARKYSHA: Jojo, to jsem myslela tím, že je potřeba najít v tom ten balanc. Snažit se jít cestou nenásilí. Ono to násilí je často skryto za dobré úmysly, třeba zdravá strava je jistě dobrý úmysl, ale nesmí se to držet násilím a vnucovat to druhým nepřirozeně, na sílu. Nabízet ano, ale ne vnucovat. Tak je to i ve výchově, v přístupu k dětem, a lidem vlastně obecně. Nejvíc stejně táhnou pozitivní říklady, takže pracovat na sobě, vyzařovat pozitivní energii a ono to druhé přitáhne, bude to mít prostě na rodinu dobrý vliv, než třeba kdyby člověk druhému od úst odtrhoval "nezdravý" žvanec. Ale je to těžké někdy takovou rovnováhu najít, někdy je to naopak lehké, jak kdy :-)

TORUVIEL: já s hysterčením nenarážela na tebe (ani na nikoho zde), pokud z toho má atopický ekzém je pochopitelné, že se ti to nelíbí. Hysterčením jsem měla na mysli to, že nesmí nikdy dostat cukr, nikdy lízátko apod. , vše s mírou, protože odříkaného největší krajíc a pak se může stát, že se na to dítě bude vrhat u kamaráda, v extrémním případě krást v obchodě apod. V dospělosti se toho nedokážou nabažit atd. Vím, o čem mluvím, odmalička moje rodiče šíleli, že jsem tlustá a měla jsem přísně zdravou stravu, v šesté třídě jásali, že nejím, až jsem skončila v nemocnici s podvýživou, později jsem si naschvál kupovala hamburgry, když jsem šla nakoupit, abych je "naštvala", tajně žrala žloutky s cukrem, cukr se skořící.

MARKYSHA: To já někdy zasáhnout holt musím, protože prostě znám svoje dítě nejlíp a taky mám dost široký povědomí o složení potravin, takže vím, po čem se dcera osype (a babička si to třeba nemusí uvědomovat). A jestli to vypadá, že "hysterčím", tak to bys mě musela znát, mírnějšího tvora nenajdeš :-) Jen bych si bývala přála, aby třeba babička do všeho tolik nesypala cukr, i pro její zdraví a tchánovo (on ačkoliv je diabetik, tak bohužel tu dietu moc nedodržuje, teda jen asi týden před kontrolou u lékaře...). Ale jak říkám, měnit starší lidi je blbost, vždyť vím, jak je těžký změnit nějakej zlozvyk ve 20ti, natož v 60ti :-)

TORUVIEL: Já nad skladbou jídel p p
BEBERA: Haribo je taky pěknej kekel, nejlepší je Jojo, kde je to s ovocnými šťávami.
TORUVIEL: To já nad skladbou přemýšlím, jen nehysterčím když občas něco dostane u tchýně.

BEBERA: uáááá...

BEBERA: To nevim, ale taky to tak naše babičky mají (teda spíš hlavně ta jedna :-)). Řeknu kupte třeba tyhle bonbony, ty jsou ok, a Bára dostane hned více balení. Řeknu nic nám nevozte, a přiveze bábovku, dort, štrůdl, a jídlo na týden :-)) Všechen boj marný, to už jsem zjistila...

SINSEMILLA: mně o tom povídej. Loni byl syn při koledování rudý po celém těle od ekzému, babičky měly zákaz úplně všeho, pozorovala jsem, co mu vadí, co ne, takže každé jídlo se mnou muselo být domluvené. Letos se ptaly, co teda na koledu, tak jsem řekla, že bonbony mu nevadí, že mu třeba mohou koupit jedny Maomam bonbony, nebo Haribo medvídky. To samé jsem řekla sousedce. A co myslíš? Sousedka mu o velikonočním pondělí dala jedny Maomam bonbony, od babiček (byly spolu babička a prababička) dostali kluci šest (!) balení Haribo medvídků a dvě balení jiných Haribo bonbonů. Proč???

MARKYSHA: Na jednu stranu jo, nepřikládat tomu důležitost, aby z toho nevznikaly různý přehnanosti typu anorexie, ortorexie apod., ale zase ani ne ten druhej extrém, vůbec neřešit. Chce to mít o výživě povědomí, ale nechat to volně plynout, poslouchat své tělo a dávat mu to, co skutečně potřebuje, ne to co nám nalhává mysl, že potřebuje. Je to takovej balanc, jsme to, co jíme, ale zároveň jíme proto, abychom žili, nežijeme proto, abychom jedli :-)

BEBERA: Ale jo, ja to chapu... Svym zpusobem... Treba ta babicka, o ktere jsem psala, je ve skutecnosti prababicka a to musel byt fakt studeny odchov, ta ho jednu dobu snad ani neposlouchala. Treba tchyne prubezne darky nedava a s erikem si cte, kresli a neco vyrabi. Stve me to pro to, ze kdyz ja byla mala, videla jsem babicku trikrat do roka a tyden na chate v lete. S druhou babickou jsem zila ve stejnem dome, takze exkluzivita byla pryc a navic ta je taky povidaci. Jenze erik je vidi pomalu kazdy tyden vsechny, tak je to mnostvi fakt velke. Nastesti moje mama je na zdravou vyzivu. Kdyby to delali fakt vsichni, tak to musim resit. Kdyz byl maly, nosili mu treba cherry rajcata, ale od tech tri...

LITTLE_SISTER: Achjo, proste je to tady zvykem vsude koukam. A obecne nechapu to neustale obdarovavani deti. Jak poporostl, tak je to furt nejaka zaminka k obdarovavani mikulas, svatek, vanoce, narozeniny, velikonoce, den deti plus jeden deda a babicka, co dava vzdy, kdyz erika vidi. Bych se picla. Deda mel jednu dobu zvyk mu zas pokazdy donest auto, tak nevim, co je horsi, jestli lizatka nebo zaplava malych aut. Nerozumim tomu, ze treba te jedne babicce nevadi, ze erik ji vita slovy ahoj babi, mas svacinku? Me by to prislo skoda, ale ona je proste takovy proviantak na vsechny.

Proste skoda mluvit

MARKYSHA: já teda musím dodržovat i bezlepkovou dietu, takže jídlu důležitost celkem přikládám, ovlivňuje to lidský zdraví i psychiku dle mě dost. cukr nedémonizuju, jen ho nepoužívám a nahrazuju a nikomu nechybí... ale nejsem žádnej fašoun, samozřejmě že občas hřešíme ;)

Já třeba, ač obézní, na sladký vůbec nejsem, spíš na tučný a když už, tak na nějakou buchtu. Ale rozhodně bych cukr před dětma nedémonizovala, Tonda sladký doma má, ale rozhodně ho nevyžaduje v nějakým neskutečným množství, obvykle na něj zapomene a muž ho pokoutně smlsá. Myslím si, že by si jídlu neměla dávat přehnaná důležitost, ať už v pozitivním, tak negativním smyslu.

TORUVIEL: já to viděla v rámci Jednoho světa, asi to bude v "éteru" později... na mě to celkem zapůsobilo a navíc sem zmasírovaná mamkou, která frčí zdravou stravu fest :) takže od ní sladkosti pro dceru nehrozí, druhá babička (o dost starší než moje mamka) vynahrazuje :)) tělo sladkou chuť vyžaduje, ale jde holt o to, v jaký formě jí do těla budeme cpát... bílej cukr nebrat
NEMESISS: to jo, sem zvědavá, jak bude dcerunka odolná, ale sem velmi skeptická :)

LITTLE_SISTER: s kolektivem přijde x různejch "hrozeb", o to důležitějsí je podle mě "dobrej základ" zdomu...

LITTLE_SISTER: Jo, chtěla jsem se na ten dokument mrknout, ale nikde jsem ho nenašla ke shlédnutí...ale v podstatě asi vím, o čem to bude, s cukrem mám už nějaký zkušenosti, měla jsem období, kdy jsem třeba rok nesnědla skoro nic s rafinovaným cukrem, takže vím, jak to na člověka působí a jsem na to citlivější, cítím ty změny po požití cukru dost intenzivně...a když to vidím na dceři, jak to s ní pak cloumá...prostě nezakazuju jí to úplně, ale rozhodně to není jedno lízátko denně, jako když je třeba u babičky...to jsem tam jednou přijela po týdnu a tam byl jakýsi plastový držák na chupachups lízátka (asi 10ks) a byl prázdný...no co s tím nadělám, tchýně v tomhle naprosto nevnímá, co jí říkám, ačkoliv tchán je diabetik...prostě starší lidi člověk nepředělá a omezovat dceři kvůli tomu s nimi kontakt nebudu...holt věčný trénink trpělivosti a snášenlivosti :-)

LITTLE_SISTER: jj, možnosti tu JSOU a rodiče by podle mě měli jít příkladem, což teď nějak nezvládám...ale pustím se do toho a prostě to zvládnu. nechci nějak militantně ÚPLNĚ BEZ sladkýho, ale prostě rozumně.

TORUVIEL: tak právě v tom dokumentu je cukr braný v podstatě jako droga, závislost... jakmile člověk vydrží třeba 3 týdny bez cukru, tak pak už ho tělo nevyžaduje... což můžu potvrdit. naštěstí dcera se "chemických" sladkostí zatím nedomáhá, ale nedělám si iluze, že to přijde s věkem nebo s vlivem kolektivu