• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    LYDI
    LYDI --- ---
    ja nevim... jak to pise KERRAY to mi pripada treba takovy prirozeni zpusob. ale bavit se anglicky, aby dite nerozumelo, mi taky prijde ujety... kdyz o tom premyslim, tak spis bych skoro zavedla nejaky maly znak rukama nebo neco ...
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    přede mnou v dětství u babičky mluvívali německy, a nepamatuju si, že bych z toho měl nějaký negativní pocity nebo trauma :) prostě se u babičky občas mluvilo německy, a nebylo se tomu potřeba divit, protože v televizi se často koukalo na rakouskou televizi, na rádiu hrálo rakouský rádio...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    To je zajímavé diskuse. Abychom neztratili nit, jedná se o to, jak před dětmi řešit určité situace.
    Já tohle vnímám jako velmi proměnnou konstantu, záleží totiž na mnoha faktorech.
    1. Můžeš před děckem mluvit o všem, ono stejně pochopí jen to co na své úrovni chápat může.
    Tady je ovšem nebezpečí emočního výbuchu, kdy si rodiče vyjasňují svoje postoje a děti nechápajíce obsah vnímají jen napjatou atmosféru.
    2. Mluvení in english - třeba já bych se anglicky nevymáčkl tak jak bych chtěl. :-)
    3. Když se ti zdá, že partner se zachoval ne úplně ok (vzhledem k výchově) - tak mu ukaž vlastními činy, jak to řešit. Pak se nemusí vůbec mluvit a když se to udělá citlivě, tak vlastně nedojde ke sporu (případné dovysvětlení může proběhnout později).
    Obecně za sebe mohu říct, že nejvíc se dělají výchovné kiksy, když je toho na rodiče moc (nebo je unavený). Pak musí prostě přijít ten druhý (nebo někdo třetí), který má v tu chvíli více energie přebrat opratě. :-))
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: u nás se anglicky mluví vcelku běžně - jednak mě děti slyší vyřizovat pracovní telefonáty a druhak je můj nevlastní otec Angličan a česky ani po dvanácti letech stále nemluví :-) plus já si v jednom kuse něco zpívám, česky, anglicky, francouzsky, španělsky, německy...

    takže pokud je potřeba vyřešit něco, co by děti zbytečně mátlo (neshoda v rodičovském přístupu) nebo co by vyvolalo ono hysterické dožadování (jako popisuje BEBERA), tak do té angličtiny sklouzáváme vcelku automaticky. Pokud se děti naučí, tím lépe, aspoň budou moct komunikovat s dědečkem :-)
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: u nás máme několik zakázaných slov - dudlík, bonbon a v některých případech mlíko. Jejich vyslovení by mohlo vést k nezastavitelnému dožadování se a hysterii. Proto říkáme candy, ta věc na B, ta věc na D, leche, cumel už nám dítě prokouklo.
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Taky mi to přijde divné a navíc si myslím, že na nejlepší cestě k tomu, aby dítě základy angličtiny pochytilo a rodičům to nedalo vědět :o)
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS:
    MARKYSHA: to by mě zajímalo co vás k takovému jednání vede a jak se u toho cítíte? U manžela v rodině je to takový strašně častý způsob komunikace před dětma - babička se ptá své dcery anglicky že má v lednici pribiňák a jestli ho má vyndat a vnoučeti dát (jakože aby to nezaslechlo a ony nemusely řešit situaci dítě něco chce a já mu to nechci dát, nebo nedejbóže vůbec nevím co chci). Oba s mužem tohle chování před dětma nesnášíme. Příjde mi to pokrytecký a staví to toho rodiče zase nad to dítě. Vždycky si u toho vzpomenu jak mi bylo nepříjemné když si přede mnou někdo šeptal a já nevěděla co ale věděla jsem že je to o mně. Prostě nic příjemnýho. A ta aj mi přijde stejná.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: Tak ona se tam přestěhovala kvůli nim, je tam ráj, ale jak tam jejímu muži vybouchla práce, tak ona je na zhroucení, ale nechce si to přiznat. Navíc tam smíšenou rodinu tak úplně nepřijali..
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MARKYSHA: markysho, to je super!! teda tech decek tam je mi lito, ale jsem spokojena, ze tvoje decka jsou ve srovnani uzasny. Ty nyxujes casto tim sebekritickym zpusobem, tak je prima, ze to je takova ta ceska napul prazdna sklenice :) kdyz ve skutecnosti je patrne skoro uplne plna :). A k uznani tveho chlapa gratuluju, to je super a asi to pusobi hodne podpurne :)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Komunikace, která nás spojuje - SvobodaUčení.cz
    http://www.svobodauceni.cz/clanek/nenasilna-komunikace
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SINSEMILLA: Přesně, předtím jsme byly na jedné vlně, byly k sobě upřímné a teď je to tanec a snaha o kompromis jako s každým.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    MARKYSHA: Ze uz to nejde samozrejme?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SINSEMILLA: To mě potěšilo, ale musela jsem se srovnat s tím, že jsme se změnily a jsme najednou rozdílné a musím e se o zachování přátelství snažit.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    MARKYSHA: Ty jo, tak to muselo byt docela husty.. Je to fajn videt, ze tvuj pristup funguje, ne?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SINSEMILLA: já vždycky říkám, že se ještě o tom poradíme s tatínkem.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: jo to taky děláme, že když nechceme, aby něco děti slyšely, že se bavíme anglicky :D
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: já to s mužem bohužel řeším každou chvíli, nechám ho, nesnižuju jeho autoritu, nemíchám se do toho, nechám ho to "vyžrat" a pak v soukromí mu řeknu, proč se mi to nelíbilo, on k tomu nakonec došel sám. Já jak byla v tý Francii, tak kamarádka děti hrozně tříská za každou blbost, má takový ty - pro mě předpotopní metody - jako, že musí za každou cenu dojídat, sebere nejmladšímu plínky, ale už mu nedává ten nočník a pak ho sprdne, že se počůral a má to pak všude, druhý den pak nedůsledně zase dá bez vysvětlení plínky, před spaním je zavře, nečte, pak je seřve, když vylejzají - bylo to pro mě hrozně náročné, protože já Tondovi čtu, u Alenky sedím, tak ty její řvali, že chtějí taky, pak ty moje uspané zase vzbudili, protože ona je cpe do postele už v půl osmé včetně tý osmileté, ale ten nejmladší, když v jedenáct vyleze a čumí s tátou na wrestling, tak to je v pořádku. Bylo to pro mě hrozně náročné se k tomu jakkoliv nevyjadřovat, snažit se držet se svých způsobů, do toho Tonda na kamarádku pořád dorážel: "A proč dostal na zadek, co udělal, vždyť nic neudělal?" "A proč má dojídat, vždyť ho bude bolet bříško" "A proč nesmí mít plenku, když neví, kde je nočník"...takže to vytvářelo docela napjetí, pak na Tondu párkrát houkla s tím dojídáním nebo poznámka být s náma týden, tak tě srovnám, což pak bouchlo na mojí straně, ale vyjasnily jsme si pozice, hranice, že se vzájemně do svých výchov hrabat nebudeme, před dětma poznámky mít nebudeme a vyčistil se vzduch a ona trochu to chování zmírnila. Nutno říci, že oni, jak se přestěhovali, tak jejímu muži nevyšla na jihu práce, takže pracuje v Paříži a týdny tam není a ona je na tři děti sama bez pomoci, tak byla docela s nervama na dně. Navíc ona je ten typ, která si nevyjde, nemá zájmy, všechno jenom děti-děti-děti, i když by na hlídání měli. Ale mě hrozně potěšilo, že vzhledem k tomu, že její syn a Tonda jsou stejně staří a Alenka je jen o půl roku mladší než její nejmladší, že to jejich chování navzdory mému mírnému způsobu nebo asi právě proto, jejch chování, dovednosti a pod. je nesrovnatelně na jiné úrovni, moje děti prostě nezlobily a když jsem pak brala ven i její starší děti, když to její nejmladší onemocnělo, tak s nimi taky žádný problém nebyl. Tak mě to nějak utvrdilo. Na konci mi řekla, že moje děti jsou úžasné a pár věcí si nechala poradit, tak jsem si připadala trochu jako supermatka, když se mě daleko zkušenější matka tří dětí ptá na rady. A muž to taky viděl a teď se mnou drží společnou linii. U nich je to naopak, muž má takovou tu free africkou výchovu, až moc teda, ona se tam snaží aplikovat nějaký ty český tradiční vzorce a výsledek je kočkopes, který nemá hlavu, patu, není tam žádná důslednost, je to pokaždý jinak, to se ani nedivím,že ty děti jsou někdy jak šílené.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KOTENCE: jasny. jak rikam, trest jsme jeste nikdy nedavali. rusit zakaz "bez domluvy", to proste zalezi na duvodech toho zakazu :), taky uz jsem psala.
    Ze mama termix nedovoli, to mi zily netrha. Ja jsem typove clovek, kteremu naopak strasne vadi kdyz se neco dela "podle pravidla", kdyz pritom treba se vynorila nejaka lepsi/logictejsi moznost ... a jako peklo na zemi zazivam, kdyz se nemuzu/nesmim vyjadrit. Tak metoda Kdyz jeden rodic Vychovava, Druhy drzi Hubu, by mi desne vadila. Co kdyz mne zrovna neco zajimaveho napadne, ze :)

    Kazdy si to dela dle sebe.
    Jinak, ty pubertalni boje porad doufam ze vubec nebudou. Boj v puberte chapu jako reakci ditete na to, ze se nepodarilo dat mu zivotni prostor kde muze bojovat samo se sebou/s nejakyma smysluplnyma vyzvama. Takze misto toho bojujou s matkou tim ze podlezaji otci... smutny :)
    V dobe, kdy jsou decka v puberte, tak uz ve spouste kultur jsou deti brany jako vicemene dospely, resi si svoje veci. Montessoriova by rekla "maji mit svou farmu s malym obchudkem a byt konfrontovany s dusledky svych rozhodnuti". Dneska bych rekla "mit svuj start-up nebo firmicku na Fleru" :). Pak si myslim ze nejakej boj s matkou jestli zakazala nebo nezakazala diskoteku, je nuda. Tak jsem zvedava
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KOTENCE: Tak tohle je extrem, to se mi taky nelibi, ale kdyz sd neco resi, tak proc se nedohodnout pred ditetem, jak budeme aktualne postupovat? To je neco jineho. Napriklad muz sice muze neco sladkyho vecer dovolit, ale nemuze vedet, ze jsme se treba cestou ce skolky stavili na zmrzlinu a tak je proste podle me dobry hodit napad do plena a nechat vyjadrit vsechny strany.

    Treba muj muz obcas praktikuje takove ty promluvy do duse, ktere podle meho nazoru na erika nezabiraji, jen se sekne, neposloucha a je to neprijemny. Tak jsem mu to rekla, ze myslim, ze uz stacilo, ze erik stejne neposloucha a ze mi prijde lepsi to poresit treba zitra behem dne a v klidu a ne u vecere. A pak jsme si o tom v klidu vecer promluvili a uvidime, jak to bude priste, od ty doby se to neopakovalo. On totiz uznal, ze je to spis pro nej, ze ma pak pocit, ze si muze odskrtnout polozku vychova a jemu se ulevi. A mluvili jsme o tom, jak to udelat edektivneji
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    YMLADRIS: Ty jo, tak tohle bych fakt nechtěla. Pamatuju si kamarádky, co v pubertě obcházely zákaz jednoho rodiče tím, že si vymámily povolení od toho druhýho. To samý s kapesnym a podobně. Jako určitě je v pohodě domluva všech najednou, rodičů před dítětem. Ale rušit zákaz/trest druhýho z rodičů bez domluvy mi připadá pěkně podrazácký.
    Mně by teda ještě sobecky vadilo, že já jsem v očích dítěte za tu zlou, co nechce dovolit termix k obědu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam