INUSHKA: já to s mužem bohužel řeším každou chvíli, nechám ho, nesnižuju jeho autoritu, nemíchám se do toho, nechám ho to "vyžrat" a pak v soukromí mu řeknu, proč se mi to nelíbilo, on k tomu nakonec došel sám. Já jak byla v tý Francii, tak kamarádka děti hrozně tříská za každou blbost, má takový ty - pro mě předpotopní metody - jako, že musí za každou cenu dojídat, sebere nejmladšímu plínky, ale už mu nedává ten nočník a pak ho sprdne, že se počůral a má to pak všude, druhý den pak nedůsledně zase dá bez vysvětlení plínky, před spaním je zavře, nečte, pak je seřve, když vylejzají - bylo to pro mě hrozně náročné, protože já Tondovi čtu, u Alenky sedím, tak ty její řvali, že chtějí taky, pak ty moje uspané zase vzbudili, protože ona je cpe do postele už v půl osmé včetně tý osmileté, ale ten nejmladší, když v jedenáct vyleze a čumí s tátou na wrestling, tak to je v pořádku. Bylo to pro mě hrozně náročné se k tomu jakkoliv nevyjadřovat, snažit se držet se svých způsobů, do toho Tonda na kamarádku pořád dorážel: "A proč dostal na zadek, co udělal, vždyť nic neudělal?" "A proč má dojídat, vždyť ho bude bolet bříško" "A proč nesmí mít plenku, když neví, kde je nočník"...takže to vytvářelo docela napjetí, pak na Tondu párkrát houkla s tím dojídáním nebo poznámka být s náma týden, tak tě srovnám, což pak bouchlo na mojí straně, ale vyjasnily jsme si pozice, hranice, že se vzájemně do svých výchov hrabat nebudeme, před dětma poznámky mít nebudeme a vyčistil se vzduch a ona trochu to chování zmírnila. Nutno říci, že oni, jak se přestěhovali, tak jejímu muži nevyšla na jihu práce, takže pracuje v Paříži a týdny tam není a ona je na tři děti sama bez pomoci, tak byla docela s nervama na dně. Navíc ona je ten typ, která si nevyjde, nemá zájmy, všechno jenom děti-děti-děti, i když by na hlídání měli. Ale mě hrozně potěšilo, že vzhledem k tomu, že její syn a Tonda jsou stejně staří a Alenka je jen o půl roku mladší než její nejmladší, že to jejich chování navzdory mému mírnému způsobu nebo asi právě proto, jejch chování, dovednosti a pod. je nesrovnatelně na jiné úrovni, moje děti prostě nezlobily a když jsem pak brala ven i její starší děti, když to její nejmladší onemocnělo, tak s nimi taky žádný problém nebyl. Tak mě to nějak utvrdilo. Na konci mi řekla, že moje děti jsou úžasné a pár věcí si nechala poradit, tak jsem si připadala trochu jako supermatka, když se mě daleko zkušenější matka tří dětí ptá na rady. A muž to taky viděl a teď se mnou drží společnou linii. U nich je to naopak, muž má takovou tu free africkou výchovu, až moc teda, ona se tam snaží aplikovat nějaký ty český tradiční vzorce a výsledek je kočkopes, který nemá hlavu, patu, není tam žádná důslednost, je to pokaždý jinak, to se ani nedivím,že ty děti jsou někdy jak šílené.

KOTENCE: jasny. jak rikam, trest jsme jeste nikdy nedavali. rusit zakaz "bez domluvy", to proste zalezi na duvodech toho zakazu :), taky uz jsem psala.
Ze mama termix nedovoli, to mi zily netrha. Ja jsem typove clovek, kteremu naopak strasne vadi kdyz se neco dela "podle pravidla", kdyz pritom treba se vynorila nejaka lepsi/logictejsi moznost ... a jako peklo na zemi zazivam, kdyz se nemuzu/nesmim vyjadrit. Tak metoda Kdyz jeden rodic Vychovava, Druhy drzi Hubu, by mi desne vadila. Co kdyz mne zrovna neco zajimaveho napadne, ze :)

Kazdy si to dela dle sebe.
Jinak, ty pubertalni boje porad doufam ze vubec nebudou. Boj v puberte chapu jako reakci ditete na to, ze se nepodarilo dat mu zivotni prostor kde muze bojovat samo se sebou/s nejakyma smysluplnyma vyzvama. Takze misto toho bojujou s matkou tim ze podlezaji otci... smutny :)
V dobe, kdy jsou decka v puberte, tak uz ve spouste kultur jsou deti brany jako vicemene dospely, resi si svoje veci. Montessoriova by rekla "maji mit svou farmu s malym obchudkem a byt konfrontovany s dusledky svych rozhodnuti". Dneska bych rekla "mit svuj start-up nebo firmicku na Fleru" :). Pak si myslim ze nejakej boj s matkou jestli zakazala nebo nezakazala diskoteku, je nuda. Tak jsem zvedava

YMLADRIS: Ty jo, tak tohle bych fakt nechtěla. Pamatuju si kamarádky, co v pubertě obcházely zákaz jednoho rodiče tím, že si vymámily povolení od toho druhýho. To samý s kapesnym a podobně. Jako určitě je v pohodě domluva všech najednou, rodičů před dítětem. Ale rušit zákaz/trest druhýho z rodičů bez domluvy mi připadá pěkně podrazácký.
Mně by teda ještě sobecky vadilo, že já jsem v očích dítěte za tu zlou, co nechce dovolit termix k obědu.

YMLADRIS: Souhlasim, ze drzet se jednotnosti v kazde situaci je zbytecne, my taky nemame problem s tim, ze si myslime neco jineho. Verim, ze se s ruznosti pristupu erik popere, zije ve velke rodine a je s pribuznymi dost intenzivne, takze to, jak se chova nekdo jiny k nemu, kdyz tam nejsem, stejne neovlivnim. Takze jsem se s tim smirila...

INUSHKA: No právě až takhle zavedená pravidla a rituály nemáme. Každý den je úplně jiný a co bylo včera už není dnes. Já třeba když vidím, že žena je vyfluslá z půldenní starosti o děti a dává to emočně najevo, tak raději bez zbytečného ptaní sbalím děti a deme ven bez ohledu na to, co jim kdo slíbil nebo co se obvykle v tuhle dobu dělá. :-)

INUSHKA: asi jsem nekde precetla ze pro dite neni problem zpracovat ruznost lidi (napr u babicky se muze...), takze to asi moc neresim. klasika je tata termix dovoli mama zatrhne neb sladke vecer ne. tak uvidim :)

pokud byla pretazena, rekla bych muzi at ji necha bejt ( vicemene hned), tj at ji sunda nohu ci co ale nepokousi se o vychovu. nebot kdyzja jsem pretazena, taky se mnou neni rec. chlap to nemusi rozpoznat (pretazenost)

INUSHKA: rozumim. ja nevim. jednak jsme neco takoveho jeste nikdy neresili (jako ze trest), jednak pokud se nejak lisime, tak to rikam hned a klidne se pred synem dohadujem (dej mu to - nedam mu to - proc ne - no jak myslis.. atd). svornost chapu jako neco jinyho asi, nevim. AJ mne napadla pokud u vas je dulezite abyste pusobili ze mate shodny nazor. Jinak jako podstatne se mi zda byt dohodnuti jak to obecne resite ("co mas delat kdyz se ti jevi ze muz neco prehani").
pripadne napis vic, proc m. nemuze vedet ze mama si mysli neco jineho

KEIKIN: Tak to rozhodně ne, to by mi připadalo, že svého muže vyloženě podtrhávám - on něco řekl, i když s tím úplně nesouhlasím, on má stejné právo na svůj přístup jako já a dokud nejde o něco, co by dítě i po tom jednom incidentu významě trvale poškodilo, tak mu nebudu za zády dělat pravý opak. Zvlášť když večerní ukládání je za normálních okolností jeho parketa a chtěla-li bych udělat tebou navrhované, musela bych i já sama porušit zavedená pravidla a rituály, čehož by si dítě jistě všimlo. Nechci, aby výsledný vzkaz pro Malvínu zněl "máma mě radši šla uložit místo táty, aby nemohl dodržet, co řekl".
Vůbec, chci-li vychovávat dítě s respektem a dostávat respekt od něj, musím se stejně chovat i k partnerovi.

YMLADRIS: S přijímáním rad problém nemá, spíš mu tyhle věci nepřipadají tak zásadní, moc nechápe, proč já tolik řeším "správné" formulace a "nálepky" a podobně. On s tím narozdíl ode mě nikdy v životě neměl osobně problém, takže to prostě nevnímá jako nějak škodlivé. Ex post rozhovor ještě určitě proběhne, ale teď si potřebuju uspořádat v hlavě, jak jsem se měla zachovat v průběhu akce. Na jednu stranu mi přijde fakt důležité se vzájemně nepodrážet a podporovat (on to dělá taky, když já uplatňuju svoje výchovné metody, neradí mi, nepřetáčí to do svého stylu, ale podpoří mě v tom, jak jsem začala já), na druhou stranu si říkám, že tohle možná už nějaký zásah fakt chtělo. S tou angličtinou je to zajímavý nápad, ale asi by na mě koukal jako na blázna :-D Navíc myslíš, že dva a půl roku staré dítě si neposkládá, že "maminka tatínkovi NĚCO řekla a tatínek pak změnil názor"? Podle mě je jedno, že nebude rozumět, co jsem řekla, tenhle princip pochopí. Není pak lepší to teda rovnou udělat otevřeně? Sama v tom nemám jasno, pořád si třídím myšlenky.