• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    MARKYSHA: Ze uz to nejde samozrejme?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SINSEMILLA: To mě potěšilo, ale musela jsem se srovnat s tím, že jsme se změnily a jsme najednou rozdílné a musím e se o zachování přátelství snažit.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    MARKYSHA: Ty jo, tak to muselo byt docela husty.. Je to fajn videt, ze tvuj pristup funguje, ne?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SINSEMILLA: já vždycky říkám, že se ještě o tom poradíme s tatínkem.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: jo to taky děláme, že když nechceme, aby něco děti slyšely, že se bavíme anglicky :D
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: já to s mužem bohužel řeším každou chvíli, nechám ho, nesnižuju jeho autoritu, nemíchám se do toho, nechám ho to "vyžrat" a pak v soukromí mu řeknu, proč se mi to nelíbilo, on k tomu nakonec došel sám. Já jak byla v tý Francii, tak kamarádka děti hrozně tříská za každou blbost, má takový ty - pro mě předpotopní metody - jako, že musí za každou cenu dojídat, sebere nejmladšímu plínky, ale už mu nedává ten nočník a pak ho sprdne, že se počůral a má to pak všude, druhý den pak nedůsledně zase dá bez vysvětlení plínky, před spaním je zavře, nečte, pak je seřve, když vylejzají - bylo to pro mě hrozně náročné, protože já Tondovi čtu, u Alenky sedím, tak ty její řvali, že chtějí taky, pak ty moje uspané zase vzbudili, protože ona je cpe do postele už v půl osmé včetně tý osmileté, ale ten nejmladší, když v jedenáct vyleze a čumí s tátou na wrestling, tak to je v pořádku. Bylo to pro mě hrozně náročné se k tomu jakkoliv nevyjadřovat, snažit se držet se svých způsobů, do toho Tonda na kamarádku pořád dorážel: "A proč dostal na zadek, co udělal, vždyť nic neudělal?" "A proč má dojídat, vždyť ho bude bolet bříško" "A proč nesmí mít plenku, když neví, kde je nočník"...takže to vytvářelo docela napjetí, pak na Tondu párkrát houkla s tím dojídáním nebo poznámka být s náma týden, tak tě srovnám, což pak bouchlo na mojí straně, ale vyjasnily jsme si pozice, hranice, že se vzájemně do svých výchov hrabat nebudeme, před dětma poznámky mít nebudeme a vyčistil se vzduch a ona trochu to chování zmírnila. Nutno říci, že oni, jak se přestěhovali, tak jejímu muži nevyšla na jihu práce, takže pracuje v Paříži a týdny tam není a ona je na tři děti sama bez pomoci, tak byla docela s nervama na dně. Navíc ona je ten typ, která si nevyjde, nemá zájmy, všechno jenom děti-děti-děti, i když by na hlídání měli. Ale mě hrozně potěšilo, že vzhledem k tomu, že její syn a Tonda jsou stejně staří a Alenka je jen o půl roku mladší než její nejmladší, že to jejich chování navzdory mému mírnému způsobu nebo asi právě proto, jejch chování, dovednosti a pod. je nesrovnatelně na jiné úrovni, moje děti prostě nezlobily a když jsem pak brala ven i její starší děti, když to její nejmladší onemocnělo, tak s nimi taky žádný problém nebyl. Tak mě to nějak utvrdilo. Na konci mi řekla, že moje děti jsou úžasné a pár věcí si nechala poradit, tak jsem si připadala trochu jako supermatka, když se mě daleko zkušenější matka tří dětí ptá na rady. A muž to taky viděl a teď se mnou drží společnou linii. U nich je to naopak, muž má takovou tu free africkou výchovu, až moc teda, ona se tam snaží aplikovat nějaký ty český tradiční vzorce a výsledek je kočkopes, který nemá hlavu, patu, není tam žádná důslednost, je to pokaždý jinak, to se ani nedivím,že ty děti jsou někdy jak šílené.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KOTENCE: jasny. jak rikam, trest jsme jeste nikdy nedavali. rusit zakaz "bez domluvy", to proste zalezi na duvodech toho zakazu :), taky uz jsem psala.
    Ze mama termix nedovoli, to mi zily netrha. Ja jsem typove clovek, kteremu naopak strasne vadi kdyz se neco dela "podle pravidla", kdyz pritom treba se vynorila nejaka lepsi/logictejsi moznost ... a jako peklo na zemi zazivam, kdyz se nemuzu/nesmim vyjadrit. Tak metoda Kdyz jeden rodic Vychovava, Druhy drzi Hubu, by mi desne vadila. Co kdyz mne zrovna neco zajimaveho napadne, ze :)

    Kazdy si to dela dle sebe.
    Jinak, ty pubertalni boje porad doufam ze vubec nebudou. Boj v puberte chapu jako reakci ditete na to, ze se nepodarilo dat mu zivotni prostor kde muze bojovat samo se sebou/s nejakyma smysluplnyma vyzvama. Takze misto toho bojujou s matkou tim ze podlezaji otci... smutny :)
    V dobe, kdy jsou decka v puberte, tak uz ve spouste kultur jsou deti brany jako vicemene dospely, resi si svoje veci. Montessoriova by rekla "maji mit svou farmu s malym obchudkem a byt konfrontovany s dusledky svych rozhodnuti". Dneska bych rekla "mit svuj start-up nebo firmicku na Fleru" :). Pak si myslim ze nejakej boj s matkou jestli zakazala nebo nezakazala diskoteku, je nuda. Tak jsem zvedava
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KOTENCE: Tak tohle je extrem, to se mi taky nelibi, ale kdyz sd neco resi, tak proc se nedohodnout pred ditetem, jak budeme aktualne postupovat? To je neco jineho. Napriklad muz sice muze neco sladkyho vecer dovolit, ale nemuze vedet, ze jsme se treba cestou ce skolky stavili na zmrzlinu a tak je proste podle me dobry hodit napad do plena a nechat vyjadrit vsechny strany.

    Treba muj muz obcas praktikuje takove ty promluvy do duse, ktere podle meho nazoru na erika nezabiraji, jen se sekne, neposloucha a je to neprijemny. Tak jsem mu to rekla, ze myslim, ze uz stacilo, ze erik stejne neposloucha a ze mi prijde lepsi to poresit treba zitra behem dne a v klidu a ne u vecere. A pak jsme si o tom v klidu vecer promluvili a uvidime, jak to bude priste, od ty doby se to neopakovalo. On totiz uznal, ze je to spis pro nej, ze ma pak pocit, ze si muze odskrtnout polozku vychova a jemu se ulevi. A mluvili jsme o tom, jak to udelat edektivneji
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    YMLADRIS: Ty jo, tak tohle bych fakt nechtěla. Pamatuju si kamarádky, co v pubertě obcházely zákaz jednoho rodiče tím, že si vymámily povolení od toho druhýho. To samý s kapesnym a podobně. Jako určitě je v pohodě domluva všech najednou, rodičů před dítětem. Ale rušit zákaz/trest druhýho z rodičů bez domluvy mi připadá pěkně podrazácký.
    Mně by teda ještě sobecky vadilo, že já jsem v očích dítěte za tu zlou, co nechce dovolit termix k obědu.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    YMLADRIS: Souhlasim, ze drzet se jednotnosti v kazde situaci je zbytecne, my taky nemame problem s tim, ze si myslime neco jineho. Verim, ze se s ruznosti pristupu erik popere, zije ve velke rodine a je s pribuznymi dost intenzivne, takze to, jak se chova nekdo jiny k nemu, kdyz tam nejsem, stejne neovlivnim. Takze jsem se s tim smirila...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: No právě až takhle zavedená pravidla a rituály nemáme. Každý den je úplně jiný a co bylo včera už není dnes. Já třeba když vidím, že žena je vyfluslá z půldenní starosti o děti a dává to emočně najevo, tak raději bez zbytečného ptaní sbalím děti a deme ven bez ohledu na to, co jim kdo slíbil nebo co se obvykle v tuhle dobu dělá. :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: No, můžu mluvit jen o tom, jak to mám já, takže nevim, jestli to odpoví na tvou otázku (a knihu teprv začínám číst, tak nevim, jestli tam má nějaký východiska). Mně ta teorie o zranitelnosti dává dost smysl, a taky mi to odhaluje různý věci (třeba proč mám tak přichcíplou kreativitu :-).
    Vyrůstám z holčičky, co ve škole seděla v lavici a bála se otočit, rozhlídnout, podívat se na lidi a jen si tak neustále něco malovala dos ešitu, aby nemusela zvednout tu hlavu (tak pro představu, bylo to se mnou fakt zlý, měla jsem tu bublinu bezpečí fakt malou). Ale vždycky jsem tak nějak tíhla k tomu, strkat hlavu za tu bublinu. Někdy to bolelo, někdy to šlo. Někdy mě to vrátilo o roky zpět...ale jen abych se zase oklepala a pak se ta bublina zase o dost zvětšila. Zatím to vypadá, že čím víc si nabiju hubu, tím víc mi pak ta moje stará bublina připadá směšná, zbytečná. Ale je to pomalej vývoj.
    Ale jak jsem řekla, jsem spešl případ (kdyby se za mého dětství rozdávaly diagnózy jako teď, jistě bych dostala nějakýho pěknýho autistu nebo aspoň soc.fóbii :-). Ač jsem byla vždy extrémně uzavřená, přesto jsem měla touhu po nějakým lidským sdílení, a to o to větší, čím jsem byla uzavřenější. Takže mě to táhlo za tu mou zónu bezpečí a do těch situací, kde jsem se cítila zranitelná, ale měla jsem za to, že to pomůže, abych si na to zvykla. A částečně taky jo. Dost mi taky pomáhá jóga a meditace.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: To si zpětně myslím, že jsem měla udělat, no. Každopádně po rozhovoru s mužem snad máme jasno, že "zlobivé holčičky" fakt ne a o zbytku sám řekl, že to asi M. nepochopila a nemělo to smysl. Takže pro příště budeme snad oba vědět.
    Díky za pomoc s urovnáním myšlenek.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: asi jsem nekde precetla ze pro dite neni problem zpracovat ruznost lidi (napr u babicky se muze...), takze to asi moc neresim. klasika je tata termix dovoli mama zatrhne neb sladke vecer ne. tak uvidim :)

    pokud byla pretazena, rekla bych muzi at ji necha bejt ( vicemene hned), tj at ji sunda nohu ci co ale nepokousi se o vychovu. nebot kdyzja jsem pretazena, taky se mnou neni rec. chlap to nemusi rozpoznat (pretazenost)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Tak jasně, že když jde o "zákaz" vyplývající z konkrétní situace, tak je to něco jiného. To ani nepovažuju za zákaz v pravém slova smyslu. Já mluvím spíš o situacích typu dítě si vyřvává, že bude obědvat termix, maminka řekne NE, tak si to dítě zkusí vyřvat na tátovi. V tomhle jsme celkem jednotní. Je samozřejmě možné se přijít domluvit společně, ale určitě ne stylem "když ty nedovolíš, tak já jdu za tátou", to prostě nechceme. Nebo o situacích, kdy M. třeba jednomu z nás fyzicky ubližuje, když je druhý přítomen, obvykle do toho taky vstoupí s podporou slovní i fyzickou ("máma ti řekla, že ji nemáš tahat za vlasy" společně s chycením za ruce). A podobně.

    YMLADRIS: Myslím, že mocenských her hrajeme celkem dost. Tohle bylo už spíš z únavy, jí prostě vypíná mozek a ona najede do módu "turbomyš", když je unavená. Řehtá se na celé kolo každé blbosti a natruc všechno neguje. A vymýšlí ptákoviny. Po scénce s nohou na stole si například nacpala kus papriky až kamsi do krku a strašně se smála, že se tím dáví. A zkoušela to pořád dokola. Nic proti, kdyby to náhodou zjistila a jednou dvakrát ověřila, ale v tomhle přetaženém stavu je nezastavitelná a člověk prostě musí zasáhnout už proto, aby si (nebo někomu) neublížila.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    jinak na to ses neptala ale kdyz dite deklaruje ze chce byt zlobiva holcicka, zaradila bych tunu mocenskych her
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: u nas je to fakt spis jinak, takze nevim. je celkem bezny ze mama zakaze tata povoli, zakazy vychazi ze situace (nemuzes toto protoze ted nemam cas davat pozor na ostry nuz; prijde tata, ma cas tak muzes). neresim tresty (nemuzes slyset pohadku z vychovnych duvodu) nevidim v tom smysl a desne by me to vysilovalo
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: No to je to hlavní, co právě teď řeším - jak moc důsledně mám dodržovat pravidlo jednotnosti ve výchově a kde je ta hranice, za kterou už je vhodné/přípustné otevřeně před dítětem říct "já s tátou nesouhlasím". My se obecně ova snažíme se vzájemně podporovat a nepřipouštět situace typu "maminka zakázala, tatínek povolí", na tom jsme více méně domluvení.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: rozumim. ja nevim. jednak jsme neco takoveho jeste nikdy neresili (jako ze trest), jednak pokud se nejak lisime, tak to rikam hned a klidne se pred synem dohadujem (dej mu to - nedam mu to - proc ne - no jak myslis.. atd). svornost chapu jako neco jinyho asi, nevim. AJ mne napadla pokud u vas je dulezite abyste pusobili ze mate shodny nazor. Jinak jako podstatne se mi zda byt dohodnuti jak to obecne resite ("co mas delat kdyz se ti jevi ze muz neco prehani").
    pripadne napis vic, proc m. nemuze vedet ze mama si mysli neco jineho
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    KEIKIN: Tak to rozhodně ne, to by mi připadalo, že svého muže vyloženě podtrhávám - on něco řekl, i když s tím úplně nesouhlasím, on má stejné právo na svůj přístup jako já a dokud nejde o něco, co by dítě i po tom jednom incidentu významě trvale poškodilo, tak mu nebudu za zády dělat pravý opak. Zvlášť když večerní ukládání je za normálních okolností jeho parketa a chtěla-li bych udělat tebou navrhované, musela bych i já sama porušit zavedená pravidla a rituály, čehož by si dítě jistě všimlo. Nechci, aby výsledný vzkaz pro Malvínu zněl "máma mě radši šla uložit místo táty, aby nemohl dodržet, co řekl".
    Vůbec, chci-li vychovávat dítě s respektem a dostávat respekt od něj, musím se stejně chovat i k partnerovi.

    YMLADRIS: S přijímáním rad problém nemá, spíš mu tyhle věci nepřipadají tak zásadní, moc nechápe, proč já tolik řeším "správné" formulace a "nálepky" a podobně. On s tím narozdíl ode mě nikdy v životě neměl osobně problém, takže to prostě nevnímá jako nějak škodlivé. Ex post rozhovor ještě určitě proběhne, ale teď si potřebuju uspořádat v hlavě, jak jsem se měla zachovat v průběhu akce. Na jednu stranu mi přijde fakt důležité se vzájemně nepodrážet a podporovat (on to dělá taky, když já uplatňuju svoje výchovné metody, neradí mi, nepřetáčí to do svého stylu, ale podpoří mě v tom, jak jsem začala já), na druhou stranu si říkám, že tohle možná už nějaký zásah fakt chtělo. S tou angličtinou je to zajímavý nápad, ale asi by na mě koukal jako na blázna :-D Navíc myslíš, že dva a půl roku staré dítě si neposkládá, že "maminka tatínkovi NĚCO řekla a tatínek pak změnil názor"? Podle mě je jedno, že nebude rozumět, co jsem řekla, tenhle princip pochopí. Není pak lepší to teda rovnou udělat otevřeně? Sama v tom nemám jasno, pořád si třídím myšlenky.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: jenomze jak kurnik sopa jako se mam precvicit? Cely zivot jsem zvykla jezdit na kole stylem blizi se bolest - zraneni - okamzite shutdown, zavrit se, udelat vsechno proti te zranitelnosti. Je to jak reflex. To se ji to pekne vyklada ze zranitelnost je kamos, ale ja zranovani proste nepripustim. Bud to cely vypnu (situaci) nebo ublizim. Tys cetla to Daring greatly a ona to tam resi? Nebo to bere jako ze to je kazdyho problem a neresi to "jak na to"

    pripadne diky

    Jako ja vidim jak to syn dela - proste jde do veci a kdyz narazi na hranici (napr na matku), tak se holt zurive rozerve... hranice/zklamani/bolest ho rubne a on to sebou necha projit a je zas dobrej. Jenze ja to proste nevim jak rozchodit, vzpomenout si jak to ty deti delaji
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam