Koukám, že mi téma jezky navazuje...
Sourozenecké spory o hračky. Jorika se začala víc pohybovat a přišlo to, před čím mě všichni varovali. "Bere" Malvíně hračky a ta se pak vzteká, strki do ni, brečí, chce po mě, abycg si Joriku vzala k sobě... Nemůžu a nechci Joriku zavírat do nějaké ohrádky, nutit ji sedět v židličce, u mě na klíbě nebo ji neustále odnášet. Jednak je to dost nepohodlné a nepraktické a jednak si myslím, že i ona má nárok si volně hrát a zkoumat. Když se sápe po něčem, co je vyloženě Malvinino (osobní dárky, oblíbené hračky, výtvarné potřeby...) nebo co je snadno rozbitné, tak jí v tom zabráním, odnesu ji, nebo se s Malvínou domluvím, že si to vezme jinam ona. Problém je, že Malvina si uzorpuje i hračky Joričiny (miminkovská chrastítka, pěnové kostky, muchláčky...) a "erární" (lego, nádobíčko a jídlo z kuchyňky...), ba dokonce i věci, které hračky vůbec nejsou (igelitky, vařečky, letáky na trhání...). Stačí, aby o danou věc Jorika projevila zájem a Malvína se po ní vrhne, před nosem jí to sebere a řve, že s tím si hraje ona, přestože dosud si toho nijak nevšímala. Když Jorika přesměruje pozornost na jiný předmět, scénář se opakuje, až to skonči tím, že Malvína má před sebou hromadu věcí, které si chrání vlastním tělem, a když si Jorika chce něco vzít, odstrkuje ji a řve. Vyloženě schválně jí brání si s čímkoliv hrát. Po mé intervenci Malvína obvykle vybere jednu hračku, kterou teda Jorice přenechá, ale to samozřejmě zabere jen na chvíli, Jorika se vzápětí sápe po té hromadě.
Nějak nevím, jak tohle řešit. Je mi jasné, že o ty hračky ve skutečnosti nejde, že jsou jen zástupným předmětem, že je to prostě ventil emocí, s těmi se snažím pracovat, dělám si s Malvínou chvilky jen pro ni, snažím se neupřednostňovat vždycky Joriku (i když je to těžké, holt ji někdy nechám chvíli brečet, abych mohla vyřešit Malvíninu aktuální potřebu) a tak podobně, ale zjevně to nestačí. Hlavně ale nevím, co s tím v tu chvíli, kdy se to děje. I když chápu, že je to projev žárlivosti nebo nenaplněných potřeb nebo čeho, tak to nemůžu přecházet a nechat mimino šikanovat. Dneska ji Malvína odstrčila tak, že Jorika spadla hlavou na sloupek schodiště... To prostě nemůžu ignorovat, dostala vynadáno, že takhle teda ne. Já to s ní vždycky potom proberu, vysvětlím, proč se zlobím, navrhnu jak to má řešit, ona mi řekne, že už to dělat nebude, ale samozřejmě to udělá zas. Když se jí ptám, co by potřebovala nebo proč jí vadí, že si Jorika bere ty hračky, tak z ní nevypadne ani slovo. Po dnešku jsem z toho už docela rozhozená, mám pocit, že to absolutně nezvládám :-(
Nějaké komenty nebo nápady?