GLOBALISTA: tak doufám, že to tak nějak pobere... Já se teda odhodlávám na to upozornit i partnera. Nechci ho poučovat, ale tohle mi přijde dost zásadní.
Cítím i na sobě, jak toužím po pochvale a jak je mi mizerně, když žádná dlouho nepřichází.

PETPET: To je jak u našich. Včetně toho chválení, jídla, padání... Ale jsme tam na víkend tak jednou za čtyři týdny, tak je nechávám. Jsem ráda, že hlídají a já mám čas pro sebe, tak ať si to zařídí, jak jim to vyhovuje. Děti nejsou blbé, chápou, že každý se chová jinak a pokud tam se nějak "pokazí", se mnou se zase rychle vrátí do normálu. Však oni časem přijdou na to, že i ta "hodná" babička (a ještě víc prababička) má svoje mouchy...

KOTENCE: pokud je to takhle často, asi bych se to snažila mírnit, ale jelikož jestli to chápu dobře, babičku jednou týdně využíváte jak hlídání přes noc, chápu i jí, že se bude bránit. Protože buď jí věříte a dítě svěříte a nebo ne, že jo.

PETPET: jednou za čtyři až šest týdnů bych se kvůli tomu nerozčilovala.

Řešíte nějak, když vašemu dítěti jeho prarodiče do zblbnutí opakují, že je šikovný, šikovný, ŠI-KOV-NÝ!!! Za každý prd (doslova). Já se snažím docela úspěšně to neříkat vůbec a chválit jinak. Jezdíme k nim tak jednou za 4-6 týdnů. Synovi je rok a čtvrt.
Jde i o to, že už mě maji za magora: vy chodíte bosky (proboha)?!, ty mu daváš pít vodu bez ničeho?, buchtu mu taky jako nesmím dát?, tu postýlku pro něj nechceš?, atd. O tom, že když spadne, tak mu říkají, že to nic není, o tom radši ani nemluvím...
Přemýšlím na kolik ho to může ovlivnit a na kolik je důležitější to, co mu říkáme my, jako rodiče....

U nás jako motivace k čištění zubů docelá pomáhá tahle sada malých zubních past http://www.parfums.cz/edelwhite/7-fruit-kosmeticka-sada-i/ Na každý den v týdnu je jiná příchuť, takže si dcera může sama vybrat jakou chce a víc jí to čištění baví.