KAMPA: Nojono, strach je takový jednoduchý motivátor proč něco nedělat, a vychovatelé ho užívají často, je to běžné no, člověk to slyší pořád, už se ani nepodivuji nad různými podivnostmi, co lidi dokážou vymyslet :-) Beru to jako inspiraci, někdy to taky dělám, i když možná subtilněji, ale nějaké cvoje strachy mám samozřejmě taky, třeba "co si lidi pomyslí" a nějak se s tím učím vypořádávat a uvědomovat si to v daných situacích a nepodléhat tomu a nepřenášet to na dceru. Momentálně třeba přemýšlím, jak přistoupit k tomu, že dcera nezdraví. Zatím jsem došla k tomu, že ji nebudu upozorňovat přímo na místě, ale nechám ji prostě, ať si k tomu dojde sama. A já sama mám za úkol se za ni jakoby nestydět a nepřevádět to na sebe, jakože ji neumím "vychovat" nebo co. Já byla v jejím věku úplně stejná, a pamatuji se, že když mě matka před těmi dospělými pak peskovala, že mi to bylo hrozně trapné a styděla jsem se ještě víc a prostě to nepomáhalo (samozřejmě), možná to pomáhalo matce akorát nějak předvést, že jakoby se snaží mě vychovávat, ale nejde to :D