no matka meho pritele rika dceri - dva a pul roku - kdyz od nich odchazime vecer domu: a venku brzo budou chodit certi a zacne je predvadet. mala vubec nema tuseni, o co jde. dokonce i strhla pritele, kterej jeste rekl, ze jestli nezrychli, tak prijde bubak.
takze jsem je prehlucila a rekla jsem maly, zadny certi ani bubaci nikde nejsou, babi a tata si delali legraci. myslela jsem , ze je na miste probodnu necim. doufam, ze uz nikdy nic takovyho pitomyho nepronesou. nastesti dcerka na to hned zapomnela a bylo to ok. ale co ja vim, co ji bude zase babicka cpat do hlavy? priteli jsem to vysvetlila a zda se, ze pochopil.

KOTENCE: to je jedno, pídí to spolu s výrazem doprdelaka pritahnul z jeslí, mám se ti tam zeptat?

SOLEI: A kdo ze jsou to ti Bubaci?

SANCHA: nějak to půjde. Pídí jednou utekl k nám když jsme koukali na horor.....jediné co z toho bylo že bubak má bebi. Mi se snažíme vysvětlovat, že Bubáci se nas boji a přes den jsou schování a chodí si hrát ven v noci a že zůstávají venku protože on na v postýlce svého bubáka a tak už je místo obsazené

SANCHA: podle mě se s tím normálně vyrovnává, ehm..mně osobně ty vydlabané dýně taky přijdou děsivé :-) Připomíná mi to Toníka, když ho tenkrát srazil žlutý vlak, odvážela žlutá sanitka, tak se počůrával strachy, kdykoliv projela nějaká dodávka a když byla náhodou žlutá, tak dostal hysterický záchvat, přešlo to. Nepopírala bych strach, obejmula, hladila, těšila, netlačila jí do nějakého překonávání.

Vcera jsem se dostala do neprijemny situace, kdyz jsme si jeli vyzvednout starsi dceru od prarodicu, kde byla tri dny. Prijeli jsme a dcera zacala bejt divoka, sapala se na mimino, knourala, pobrekavala a "zlobila". Byla rozhozena z novy situace a tezko zvladatelna.
U vecere ji babicka chtela usmernit a rikala ji vety typu "prestan knourat!". Dceri se tim padem chtelo brecet jeste vic.
Nakonec jsem to nevydrzela a zeptala se, proc nesmi knourat. Babicka se zarazila a deda zacal neco blekotat, ze je to (knourani) zbytecny a neadekvatni situaci... U vecere bylo znatelne dusno. Pak mi tchyne tak omluvne rekla, ze reagovala na dcerinu zmenu chovani po nasem prijezdu.
Ja ji chapu, dite bylo tri dny v pohode a pak najednou vyvadelo, tak chtela ukazat, jak ji zvladaj. Ale stve me, ze to pojimaj takhle. Obzvlast tchan reaguje casto ve smyslu, ze dite dela zbytecny sceny, ze se nic nedeje a podobne.
Dcera jejich pristup pak den dva vyplakava... Ach jo.

TORUVIEL: jo, taky si mohla vybrat, nejdřív to bylo ok, tak půl týdne šla a půl ne, to mi vyhovovalo. Ale minulý týden se sekla úplně.
Včera večer řekla, že půjde, nalepily jsme samolepku do kalendáře a ještě před spaním obrátila. A ráno taky, že ne, pak najednou jo a pak se rozplakala, že nechce.
Včera sama nadšeně popoháněla tatínka, že už chce do školky a za dvě minuty, že nikam nejde.

a mám ji nějak přesvědčovat, aby do tý školky chodila?
Reálně nemusí.

SEBIEN: B. je teď taky občas smutná, její loni nejlepší školková kamarádka se přestěhovala a už tam nechodí. Momentálně ve školce asi nemá žádnou tak dobrou kamarádku, tak si občas posteskne. Taky vyprávím o sobě, nic lepšího mě nenapadá. Její pocity jsou prostě normální, stýská se jí, tak jí řeknu, že se mi taky někdy stýská po kamarádech ze školy atd. To jsou prostě přirozené emoce, je třeba to tak přijmout, nedá se to asi nijak rychle přejít, musí si to prožít, zpracovat.

SEBIEN: Lence se teď odstěhovala kamarádka ze sousedního domu....Oběma holkám jsme to podaly tak, že se budou méně často vídat a můžou si psát... Naše ranařka to brala sportovně...ale myslím, že pro tu druhou holčičku to bylo něco, proč se nehroutit a nač se těšit...Vyrábějí si obrázky, vystřihují a tak...

SEBIEN: A ze to, ze někdo odejde dava prostor pro poznávání lidi. Psal jsi, ze se s ni chce kamarádi z Honzik, tak ji nejak podpořit v tom, aby tomu dala sanci. Celkově proste vést k tomu byt otevřeny k tomu, co a kdo prijde a v mezicase proste mit rad lidi, ktery mam kolem se a mit pak na co vzpomínat, az ta holčička nebude.