Ok, dobrá otázka. Taková kvalifikační otázka na začátek. Co je to "normální"?
Ačkoliv "norm-core výchova" jsem jen tak plácnul, je to vlastně vystihující a nechci se tvářit, že to slovo "normálně" v tom nemá, co do teorie a inspirace, svoje místo. Má. Takže co je to "normální"? Uchylovat se k metodě taxativního vyjmenovávání je nečesté a nesportovní, takže tohle pomineme.)
Normální je tady asi PRIMÁRNĚ jako antiteze k "alternativnímu". To je důležité. Pokud nejste skeptičtí vůči šarlatánům v alternativní medicíně (neříkám že ta je celá špatně), pokud sledujete "alternativní média" kvůli tomu, že ta "mainstreamová" Vám zatajují pravdu o inside jobu 9/11 (opět, téma je to složitější, ale každopádně si nemyslím, že by si vláda USA nechala ty baráky vyhodit do vzduchu), pokud máte doma orgonit a nekupujete "chemii" v supermarketu a lékarně, pak tu jste špatně,) Jistá skepse, a to většinou v míře více než vrchovaté, je k výše jmenovaným fenoménům otázkou dobrého tónu, vkusu a vzdělání.
Takže primárně normální či norm-core výchova znamená různě silnou skepsi k různým teoriím a praktikám alternativního rodičovství. Ke skepsi se může, a nemusí, přidávat i prostý subjektivní odpor k těm či oněm věcem.
Další charakteristikou normality jsou ontologická skepse* a gnozeologická skepse**, "normální rodič neříká, že ví, což je opět protiklad rodiče alternativního, který buďto rovnou "ví" (samozřejmě ví parcialitu, "o něčem konkrétním" si myslí, že "ví" /jak na to atd./), nebo minimálně "hledá" (tedy má jakýsi vhled, jakousi informaci či svou "pravdu", a následně ji rozšiřuje a modeluje. Normální rodič neví nic, což vychází z toho, že není schopen určit, jaké dítě je "an sich", jaké je to dítě "vlastně pro sebe", jaká byla jeho "tabula rasa" (která samozřejmě prázdná nebyla, ale o tom jindy). Respektive, normální rodič není schopen odlišit svoje biologicko-genetické vlivy na dítě od svých vlivů sociálních (nápodoba, viz níže), a to vše od téměř nekonečného množství externalit, jakými jsou takové drobnosti typu kultura, že. Chtít tohle vyřešit, což je ambicí alternativních rodičů jako součást jejich ideologie "hledání" a "dosahování", je moc i pro googlův cloud na elektronickým exponenciálním speedu.
Normální rodič je dítětem téměř pořád fascinován, často naštváván, ale dítě od něj požívá klasickou liberalistickou úctu. Nesnaží se proto neustále hledat nějaké teorie a praktiky, které by na dítěti zkoušel či dělal dlouhodobě. Dítě není projekt. Dítě je tvor (no dobře, bytost, chcete-li, ale víc mi sedí tvor), jeden z nejbližších členů naší rodiny (!), a úlohou rodiče je
a) postarat se o jeho bazální potřeby (včetně emocionálních),
b) být mu vzorem (ne v hodnotovém smyslu, ale nápodobou, tuto úlohu má rodič prostě automaticky v tom dobrém i špatném),
c) sdělovat, avšak nenutit zkušenosti, přičemž vynalézavost a vemlouvavost jsou zde zvláště ceněny a mají velkou hodnotu.
Naopak rodič nemá
a) si myslet, že ví vše o chodu vesmíru a země a tedy i o tom, jak SPRÁVNĚ vychovávat děti,
b) vychovávat děti ideologicky, nebo i za použití ideologie. To je to pravé nerespektování a ta pravá manipulace.
Samozřejmě, z toho vychází, že normální rodič má poněkud ztíženou úlohu, protože kvůli skutečnému respektu k dítěti nemůže používat manipulativních technik ať už teoretických (nechválení) nebo praktik (šátkování).
To je tak ve stručnosti, co mám teď čas.
---
* "I kdyby to bylo, nemohli bychom to poznat".
** "I kdybychom to poznali, nemohli bychom to sdělit".
Diskuze vítána, sám si to zatím za chodu ujasňuju.