LALINA: Jeden drobný detail, ten kufr nemám kam dát. :-P

LALINA: Já mám v rozbitým cestovním kufru látky k tvoření, mám ho pod postelí. Taky jsem si říkala, že je rozbitej a měla bych se ho zbavit, ale dokud nemám jinej úložnej prostor.. .)

dřív jsem mívala "bezdomovecký" sny - jsem jsem někde v nějakým slumu, jindy na nějakým předměstí, v gettu a podobně a mám jenom to, co mám na sobě a v nějaký kabele. A to byly ty nejúžasnější nejkrásnější pocity, jaký jsem kdy ve snu nebo v reálu měla..... :))

JANA4U: mám třeba židle. mám deky, mám všelijaký věci ve skříňodílně... to by se fakt mohlo hodit a někdy se to taky opravdu hodí...věc, kterou mám doma sedet let, najednou ji potřebuju a jako když ji najdu:)) to je bohužel ten bludnej kruh, že život to potrvzuje. A já si řeknu: ty to tedko vyhodíš, za pár let to budeš shánět, aono tu už bude stát pětkrát tolik a kdová, jestli na to budeš mít. To je prostě pekelnej argument, kterej jaksi neumím vyzmizíkovat:(

Fotky jsem u pár věcí fakt udělala, celkem to funguje, ale jenom u něčeho. Já ty věci mám v krabicích, nedotýkám se jich, ale když je jdu vyhodit ( a že jsem to zkoušela několikrát) tak je zase uvidím a nedokážu to :( A na vyhození celý tý krabice bez koukání dovnitř fakt nemám koule:)

Oblečení jsem vyhodila do kontejneru nebo rozdala rodině s nad metrák, ale pořád toho dost zbejvá, posleních cca 8-10 let nic moc nekupuju, jenom to, co unosím a stejně mám pořád ty skříně narvaný. Mívám pocit, že se to tam množí jakýmsi kouzlem..

LALINA: To já už dávám ty věci "budou se někdy hodit" pryč. Měla jsem třeba hromady výtvarných pomůcek - tempery, vodovky, barvy na sklo... Jenže jsem na nic z toho tak posledních cca 10 let nesáhla. Něco už to tím pádem ani nepřežilo - třeba nějaká modelovací hmota prostě ztuhla a už byla nepoužitelná a putovala tedy do popelnice. Část jsem rozprodala a věnovala zbytek do bazaru Srdcem pro kočky. Takhle jsem to inzerovala: http://vytvarka.jana4u.net/ - odkaz jsem sdílela přes facebook a twitter a mailem obeslala pár lidí, kteří tam nejsou a mohli by o něco projevit zájem. Co zbylo, tak jsem pak naložila do velké modré IKEA tašky a odvezla MHD na pražskou veterinu http://www.vetcentrum.cz/ kde jsem si domluvila předání s Kristýnou ze Srdcem pro kočky - taky nemám auto, takže jsem to nemohla dovézt přímo do útulku do Vrbičan. Zrovna teď v sobotu pořádají další bazárek: https://www.facebook.com/...ProKocky/photos/a.377277605673580.87447.118203511580992/826518000749536/

Nejhorší jsou podle mě ty věci, co člověk sám vyrobil - to je totiž originál a nenahraditelné. Leo Babuta ze Zen Habits radil udělat si fotky. Ale to třeba pro mě nepřichází v úvahu - já prostě ráda na věci sahám a tak mě nějaká fotka prostě neuspokojí. :-D

Věci ke kterým má člověk citový vztah jsou podle mě v pořádku a neřešila bych je.

Horší jsou věci, co si člověk drží tak nějak z povinnosti, protože je od někoho blízkého dostal. To jsem zatím nevyřešila - jsou někde v krabicích.

Oblečení mám hromadu, ale nosím tak 10-30% z toho všeho. Sem tam udělám probírku, ale přijde mi prostě škoda (skoro) nenošené věci dávat pryč, byť někam do charity. Bot mám taky jen pár. Naštěstí mě ani jedno z toho nebaví nakupovat a odhodlám se k tomu až když opravdu není zbytí.

Zdravím minimalisty.
Hrozmě moc bych htěla být minimalistou, mít zenový byt a málo věcí.
Ale život dává poměrně štědře a mám taky spoustu věcí, které "se budou jednou hodit". ( Kdoví, jakej bude dlchod a potom budu každou tu věc ráda, že ji nemusím shánět a kupovat.)
Další věci jsou ty, ke kterým mám nějaký citový vztah, případně který jsem sama vyrobila.
Ani po mnoha letech jsem neukecala nikoho s autem, abychom v sobotu dovezli věci na kolbenku a prodali po desetikoruně (10 ks) a zbytek rozdali.
Takže zatím vyhazuju jen tak občas něco, když už je přetlak velkej a potřebuju prostě něco vyhodit a vždycky z toho mám hroznou radost. Teda většinou to dávám dole ve vchodu na polici pro letáky a vždycky to hned zmizí. Ale někdy, když mě to chytně, tak se s tím nepárám a vyhazuju do poplenice. A doufám, že naši kontejneroví třídiči to zrecykloujou eventuelně dál:)

V čem jsem ovšem velikej minimalista, to je oblečení. Pravidelně nosím vždycky jenom jeden dva kusy oblečení a boty na každou sezonu mám jedny - na léto mám ještě jedny sportovnější sandále a papírový boty k vodě.
(což ovšem nevylučuje, že skčíně mám plné oblečení z dřívějška - nevyhoditelné z výše zmíněných důvodů ("že by se mohly ještě hodit") Což mě sice sere, ale neumím s tím nic dělat.

S jídlem to mám taky podobně, mám ráda jenoduchý jídla a když je nějaké období nebo sezona nebo naladění, tak opakuju dvě tři jídla dokola, potom třeba zase na čtvrt roku to změním a zase jedu pár jiných modelů...

ZIP79: naprosto chapu, stehovali jsme se loni a snazila jsem se zbavit kde ceho. bohuzel jsem po roce v novem bydle zjistila, ze nejvetsi hromadic je muj muz:-) co ten ma zbytecnosti! a letos nas stehovani ceka znovu a ja uz se chystam na blesak s vecma, ktere nevyuzivam. neni pro me tezke se s vecma rozloucit, ale je pro me tezke prijmout, ze by skoncily na smetisti. ale na foceni a davani na web jsem lina. proto doufam, ze se za necely mesic na blesaku zbavim vetsiny veci, ktere jiste dobre poslouzi!

V březnu se budeme stěhovat tak mam impuls se zbavit hromady věci, je to celkem bolestivé, ale na druhou stranu mně předměty strašně tíží a nedokážu v nich mít pořádek. Nejšťastnější jsem byl se spacákem, trochou oblečení a věcmi na kreslení, to už nyní nejde, ale je to zajímavý měřítko. Včera jsem zase vyhodil igelitku věcí jenom z okolí stolu, je neuvěřitelný kolika věcí se můžu zbavit, jenom mi to rozhodnutí vyhazovat zbytečně dlouho trvá.

K tematu: NY Times, The Clutter Cures Illusory Joy

ALDEMIK: mám to dost podobně, pravidelně jsem s tímhle narážel u přítelkyně, která jednak byla typickým „sběratelem“ a zároveň uznávala jen moderní věci.

JANA4U: jojo, jen je těžký si nic neodnést.))

ad bazarobot, přesně tak, dřív nebylo těch 15 korun, to se třídilo lehčejc.))