DARMONLOR: no...já si myslím, že je potřeba dát tomu "klientovi"/"klientce" (nerada řikam pacient) mnohem větší autonomie. Samozřejmě, je potřeba o tom mluvit, diskutovat, chodit na terapii. Ale spíš, než testovat, zda někdo něco je, nebo není je potřeba poskytnou support na tu přechodnou dobu. Jasně, jsou lidi, co si to můžou rozmyslet, ale třeba (a ted si nejsem stopro jistá) v anglii nebo v dánsku to funguje tak, že občanku s žádoucím písmenkem dostaneš hned, jak je nějaký řekněme úřední coming out. a ten doklad, byt se to nezdá, cár papíru, už udělá dost a opět, dá tvýmu rozhodnutí/vlastní sebeidentifikaci legitimitu. jakože...kdo líp zná tvůj gender než ty sam/a....a na těch doktorech je, aby poskytli co nejlepší možnou podporu. a k tomu to imho světově směřuje....a ve chvíli, kdy máš tu možnost rozhodnout se sam/a nad tim, jak to bude, tak tomu automaticky přistupuješ zodpovědněji...to rozhodnutí by za tebe ve výsledku přece neměl dělat nikdo jiný, než ty...
FAJL: s tím real life testem...jak píšu tady nahoře...jsou způsoby, jak dělat real life test jinak...a ta časová ohraničenost jednoho roku mi taky přijde trochu nahodilá...jak píše Darmonlor, někdo může být ready za půl roku, někdo třeba až za tři...je to individuální a tak je k tomu potřeba přistupovat...opět, jasně, že fifková občas přimhouří oko a nějak to zařídí, ale proč se to musí dělat takhle pokoutně, když by se to mohlo stejně tak dělat legálně...
a s těma odpověďma...to je vlastně super, ráda čtu, že to takhle i může fungovat...já vlastně doposud lidi, se kterýma sem mluvila, tak měli pořád pocit nějakýho tlaku ze strany sexuologů, jak by měly být "správný" odpovědi...a jestli má někdo jinou zkušenost, je to velmi pozitivní....