EL7334: Pokusím se zareagovat nějak více zeširoka:
Myslím si, že "kopat jen za transsexuály" (natož jen za transsexuály, kteří se rozhodli pro operativní změnu pohlaví) je nestrategický, krátkozraký postup. Translidi, stejně jako jiné zranitelné minority, mají šanci jen v obecně otevřené, solidární, přijímající společnosti. Nemyslím si, že jako translidi máme šanci uspět s nějakou strategií, v níž se smíříme spíš s nějakou v principu nesnášenlivou společností a v ní si zkusíme vybudovat tolerovanou pozici zrovna pro tu naši diagnózu. To bychom pořád žili v nebezpečí, že nás ta nesnášenlivá společnost hodí přes palubu (ačkoli se jí budeme snažit nepopuzovat třeba tím spojováním se s LGB+ lidmi) kdykoli se jí to bude hodit (třeba nějakému ultrakonzervativnímu politikovi, který prostě zrovna potřebuje na někoho ukazovat a nenávidět jej). A nežilo by se nám moc dobře - pořád bychom mohli být ti divní, "postižení" lidé (stigmatizace lidí se zdravotním postižením mne také trápí a považuji jí za součást problému), asi bychom se čatěji setkávali s nepříjemnou představou, že jsme nějaká nepřirozená individua, frankensteinova monstra, dobrá tak do freakshow a blbejch vtipů. Je to ta otevřená a přijímající společnost, co nám může umožnit projít tranzicí a zachovat si nějakou kariéru a kamarády, nemuset se přestěhovat a začít znovu a bát se, že to na nás praskne.
Myslím si, že za to, že se transsexuálům nyní žije lépe, vděčíme tomu, že společnost je obecně otevřenější a více přijímající, že snažení všech LGBT+, feministických a dalších aktivistů uvažované v delším časovém měřítku dobře navázalo na tu devadesátkovou euforii svobody a vybojovalo po nás všechny místo na slunci a ve společnosti a že je v tom třeba dál pokračovat, i když ty "kulturní války" ultrakonzervativistů přinášejí nepříjemnou opozici a vyvolávají pocit strachu. Snažit se s nimi uzavřít nějakou "smlouvu s ďáblem" a doufat, že se tím upokojí a nás nechají být nám ale dlouhodobě v ničem nepomůže.
Samozřejmě v tom širokém proudu nemusíme souhlasit se všemi, můžeme mít nějaké ideologické i praktické spory, to je úplně v pohodě, ale přijde mi, že ten obecný cíl směřovat k otevřenější a tolerantnější společnosti je prostě správný.
Pak je tady to osobní a etické hledisko. Zažili jsme a zažíváme něco nepříjemného, víme jaké to je mít vážný problém. Myslím, že to na nás nějak eticky naléhá chápat a přijímat, že jiní lidé také mají vážné problémy. Nemusíme jim rozumět nějak do hloubky, nemusíme se za ně nějak aktivně prát. Mnoho trans lidí nechce žít nějak aktivisticky, chtějí prostě vyřešit svůj problém a pak žít jako obyčejnej chlap nebo obyčejná ženská se svými životními problémy. To je podle mne naprosto v pohodě, nemůže být každý aktivista. Ale měli bychom aspoň tak nějak brát, že jiní lidé mají také problémy a potřebují je řešit a být k nim tolerantní a otevření, protože jak jinak bychom mohli chtít, aby oni (a mainstream) byli tolerantní a otevření k nám.
A ono to není jen o translidech a dalších lidech - je to už v tom rozdělení translidí, kteří se rozhodli pro operativní řešení a translidí, kterým operativní řešení nevyhovuje. O tom se i v minulosti tohohle klubu psalo hodně... Takže asi napíšu jen tolik, že operativní řešení nemusí být průchozí pro úplně každý případ a že si pevně stojím za tím, že výběr léčby by měl být svobodnou volbou každého jedince. A pokud se rozhodne pro řešení bez operativní změny pohlaví, neměla by jej trans komunita nějak hodit přes palubu, protože... Protože k čemu by pak byla...