XBAHNO: z diskuzí na FB se mi zdá, že hlavní problém bude zase ta sexuologická stránka a lékařský dohled. To znamená jakým způsobem se bude o změnu žádat a co v ní všechno bude muset být kromě té operace. Můžou tam být hormony, ale taky psychologický/psychiatrický posudek - což spousta států nemá, protože je to jednoznačně diskriminační podle článku 14 úmluvy OSN. A samozřejmě různý stupeň zátěže samotného posuzování sexuologa. Svobodná volba to v ČR nejspíš určitě nebude.

ALDARION: vlastně neodpovídám na tvůj komentář. Nějaké rozlišení jistě. Ale abych to reformulovala trochu víc laicky - když se běžně, jako v ČR, porušuje základní právo na soukromí duševního stavu (to je právní pojem), tak může nastat logicky důsledně několik scénářů při konzultaci pod hrozbou násilí:
a) doktor si prosadí co ho zrovna napadne a ze strachu to bude přijato
b) pokud je pacient servilní, nechá se přesvědčit o čemkoliv, protože se bavíme o duševním stavu a ne objektivních fakt
c) pokud je pacient proti, tak vzniknou webové stránky o tom, jak na doktorovy otázky odpovídat, což se děje čím dál víc.
d) doktor ani nepředpokládá, že by měl o čemkoliv přesvědčovat, protože nemusí, a vzniká chaos. To jsou právě případy jako Weiss nebo Kohák
e) pacient se otočí zády úplně a vyřeší to v Thajsku nebo jinde

ALDARION: kdo chce takto pomoc, tak proč ne. Ale podle zpráv OSN a toho, jak se u nás porušují zákony, a jak česká psychiatrie ignoruje výzkum (slovy např. Mudr. Pfeiffera), tak v běžné praxi to rozhodně neprobíhá v duchu respektujícího hipocratova přístupu "pomoci najít řešení, které jim konkrétně pomůže a zvýší kvalitu života".

800 let nejsou žádné dějiny. Máme úplně tutéž identitu jako angláni a francouzi.