KEESHA: Ale já o nucené léčbě nemluvím. Reagoval jsem na diskusi o pacientem určovaném dávkování léku a poukazoval jsem na to, že takové určování má i své limity.
Mluvím o tom případu, kdy lékař nabídne pacientovi nějaké varianty a probere je s ním. Pacient ale požaduje jinou variantu - třeba několikanásobné dávkování léku, protože dle jeho názoru je to tak lepší. Dle lékařova názoru je to ale nebezpečné a takovou léčbu pacientovi nechce poskytnout. Pacient je tedy nespokojen, odmítá udělit souhlas s těmi variantami léčby, kterou mu lékař nabízí a odchází od něj. (Nikdo mu tedy léčbu násilně nenutí, ale zároveň ano - pokud si nenajde takového lékaře, který bude souhlasit s pacientovou podobou léčby, bude jí považovat za bezečnou, bude jí ochoten zkusit a třeba při tom i riskovat, pak to nemá jak řešit.)
Samozřejmě - pokud se v české psychiatrii používá vyhrožování nucenou hospitalizací a nucenou léčbou jako nástroj k "disciplinaci" pacientů (a pokud v české psychiatrii vůbec někomu jde o disciplinaci pacientů) a pokud se masivně přikračuje k aplikaci léků násilím, tak je v české psychiatrii něco masivně špatně. A to nijak nepopírám, s tím nijak nepolemizuji. Navíc nejde jen o literu zákona ale o to, že i v případě soudního projednávání nucené hospitalizace zastupuje většinou pacienta přidělený advokát, který nemá vlastně žádný zájem na pacientovi a jen se snaží, aby všechno proběhlo papírově správně a on to měl z krku.
A už vůbec jsem se nevyjadřoval k "alternativní" nebo mimoevropské medicíně. Ano, to jak třeba běžná česká ortopedie neumí využívat rehabilitace, natož fyzioterapii, je zoufalé. Ale to neznamená, že tu dobrá fyzioterapie není, že moderní fyzioterapie nevyužívají cvičení velice podobné hathajóze, že fasciální terapie nevypadá dost podobně jako čínská akupresura... A nějak si nevšímám, že by to někdo zakazoval (jenom je to všechno pojišťovnou neplacenej nadstandard)...