_BENNY:
Ne. A dokonce ani rady.
A JE TO SPÍŠ naše ŽENSKÁ OTÁZKA, ALE KDYŽ SE PTÁŠ: Protože kdybych měla já poradit těhotným studentkám nebo těhotným mladým holkám ca 23 - 25 letým, co jsou v tom věku ve vztahu teprve 2 nebo 3 letym nebo po rozchodu, jak se rozhodnout, zda si dítě nechat a být pak samoživitelka ve finančních problémech nebo zda jít na mini-interrupci, neuměla bych to asi o nic líp, než ten studentský gynekolog.
Tady je zajímavej článek třeba - to mě jen kdysi něco praštilo do očí v metru, tak jsem si početla i teď, když chci toho mimíse... prostě skoro každá žena, co je plodná se někdy v životě musela/bude muset rozhodnout, až otěhotní, zda si dítě nechat:
Když se zbavíte shluku buněk a máte trauma – A2larm
https://a2larm.cz/2019/03/kdyz-se-zbavite-shluku-bunek-a-mate-trauma/
Pohled doktora je jedna věc, pohled psychologa by byla asi věc druhá. Ten post-interrupční syndrom a jeho existence je sporná věc, ženy se neshodují, odborníci taky ne.
Dokonce i ten pojem ,,nechtěně těhotná" je relativní. Třeba ta žena to dítě chce, ale nechce ho její partner nebo bývalý partner, nebo prostě ona dítě chce, ale jen nemá na to zajištěný bydlení a peníze, takže i ten základní předpoklad pro takzvaně ,,dobrovolné" interrupce je relativní.
Třeba já měla v těch předchozích 16 letech každýho z těch 6 partnerů, se kterým jsem byla s každým ty 2,5 roku/ 3 roky (, než se se mnou rozešli, tedy s jedním z nich po 3 letech jsem se rozešla já), ((ty asi dva kluky, co jsem měla v mezičase po velmi komplikovanym opakovanym rozchodu po 3 letym vztahu pominu)), každýho tak ráda, že bych si asi dítě ca po 22. roku , pokud bych ho čekala ještě za toho vztahu, nechala, nevím...
S bývalým snoubencem jsem ho po 4 letech dítě předloni chtěla a lituju, že ho nemám. Opravdu myslím, že těhotnou nebo s miminem by mě neopustil, kor jen kvůli hysteráku v PMS o ztrátě práce nebo nadávání o bytě nebo neopustil těhotnou nebo už s miminem ani kvůli jeho tatínkovi, co chtěl s něčím pomoct na baráku nebo na pozemku v bývalýho snoubence rodišti.
(Když jsem začla sexuálně žít v mých 17 tedy skoro 18 letech, tak jsem raději s tím mým prvním partnerem, se kterým jsem byla 2 roky, spoléhala na kondom, při nehodě tágo do Motola a postinor, s tím dalším, jedním nejmenovaným DJem, 2 roky taky, protože my se znali sice dýl, ale on se pak řekněme rozcházel, děti neměli, ale pak když jsme spolu začli vážněji, tak rozhodně jsme dítě nechtěli, protože já byla na to ještě mladá a ten jeho předchozí vztah ovlivnil negativně i náš vztah, co vlastně zatím ani nebyl tak vážný a neměl pak, když už se vážným stával, kvůli tomu všemu s tím jeho předchozím vztahem, pak šanci na úspěch, i když já ho milovala, ale stejně, dítě by nebylo tehdy v mých 19 nebo 20 vůbec dobrej nápad: takže kondom, což bych doporučila.)
Jediný, co k tomu můžu doporučit, že já neměla pak s dalším s partnerem 3 roky potíže při přerušovaný metodě. Tak se ani k ní nemůžu negativně vyjádřit.
Jen dále: bych rozhodně mladým holkám nedoporučovala spoléhat se neplodný dny, protože takovej pojem u mladých holek a studentek kolem 23 let neexistuje. Doporučila bych kondomy, nedoporučila bych antikoncepci.
Ale zase u mě třeba by řešila ANTIKONCEPCE to PMS - stabilizuje ty PMS výkyvy nálady, PTALA SE MĚ NA TO OPRAVDU JEN PO JEDINYM MYM PŘÍSPĚVKU JEDNA SLEČNA DO POŠTY, ALE JÁ NEJSEM ODBORNÍK, , ALE TY VÝKYVY NÁLAD V PMS, co tak 4x za rok ty asi tři dny před menses mám a zkrachoval mi kvůli tomu i vztah, pokud by ovšem zase nebyla antikoncepce nebezpečná na žilní systém (viz trombus, embolie, třeba my máme sklony ke křečovým žilám v rodině, kuřačky by ji taky neměly užívat..to je složitý...)
Každopádně: Pohled doktora je jedna věc, pohled psychologa by byla asi věc druhá.
Já jsem ATEISTKA a neuměla bych těm všem TĚHOTNÝM HOLKÁM teď poradit z důvodu, protože sice jsem zastánkyní práva ženy se svobodně rozhodnout o tom, zda si dítě nechat nebo nenechat, kór z důvodu že vím, že je to opravdu shluk buněk a v druhym měsíci, kdy je ještě čas na mini-interrupci to sice už má rozeznatelný ručičky atd., ale jsem přesvědčena o tom, že to nic nevnímá, ale zase vim, že o čem se píše, NENÍ jen výplod fantazie chorých náboženských mozků, ale realita, ten post-interrupční syndrom.
Takže chránit shluk buněk nebo prostě to, co žena nosí do druhýho měsíce na úkor finančně nezaopatřených studentek je podle mě blbost.
Ale je třeba zvážit JEN A POUZE BLAHO ŽENY A TUDÍŽ ZVÁŽIT MOŽNOST DOPADU interrupce na její PSYCHIKU.
Tak tam bych holkám doporučila jediný: ROZHODNOUT SE SAMA.... no a pak se ale honem svěřit někomu, kdo pomůže.
Jenže klevetivý závistivý kámošky asi nebude to pravý ořechový, bývalý přítel taky ne, tak asi jednomu z rodičů, co by měl tu slečny pak kontrolovat, jak se po tý interrupci psychicky vyvíjí. To samý po potratu samovolnym....znám ale slečnu, co tím prošla a zvládla to dobře, kupodivu žádný psychický problémy, což je spíš výjimka.
jE VŠEOBECNĚ ZNÁMO, ŽE : Těhotná žena je rozzářená už od prvních měsíců těhotenství, že cítí štěstí, to jsou HORMONY, ale když to pak z těla vyndaj, tak vlivem poklesu hormonů nastane zase smutek, už jen fyziologicky a ne každá holka tu interrupci ustojí.
Odborníci se přímo shodují v tom, že nějaký psychický potíže jsou pak častým jevem, ale zavisí případ od případu jak se s tím holka nebo žena vyrovná.
Dle poznatků zahrnuje např.: smutek, výčitky, zneužívání alkoholu/drog, dokonce v některých případech i rozvoj psychóz tedy nějakých dočasných poruch, který se v některých případech musí léčit...
...a jak jsem psala, je věc všeobecně známá, že psychiatrický léky zase mohou sekundárně způsobovat nějaký krátkodobý poruchy po dobu tý léčby nebo naopak vysazení léku... takže já nejsem odborník a nevím.
Není na to jednoznačná odpověď a láme si s tím hlavu mnoho vědců a doktorů.
Pokud mám já srovnávat po letech, z toho mála těch asi 20 slečen, co jsem znala nebo se mihly kolem, životy těch asi 7, co byly v mládí nebo během studií na interrupci a těch, co si dítě nechaly, není to jednoznačný.
JEDNA SI DÍTĚ NECHALA, MÁ POŘÁD STEJNÝHO PARTNERA, celých 15 let a JSOU ŠŤASTNÍ.
JEDNA ŠLA NA INTERRUPCI, PAK ZAČLA BRÁT KVŮLI TOMU DROGY, nevim zda v rámci toho post-interrupčního syndromu, PAK NEVIM JAK TO ZVLÁDALA, ALE UŽ MÁ LÉTA JINÝHO A DĚTÍ MAJÍ VÍC A JE ŠŤASTNÁ.
Tam to nahrává pánbíčkářům, že ženy maj pak po tom potratu problémy, ale zase zneužití drogy na ten smutek a splín z rozchodů a hladně těch potratů, TAM ZASE TO TI PRO-POTRATOVÍ MŮŽOU PŘIKLÁDAT TÝ DROZE TY PSYCHICKÝ PROBLÉMY...otázkou je, co je příčina a co následek...
..když ta interrupce dostane ženu do takovýho psychickýho stavu, ať už tím výkyvem hormonů nebo pocitem viny, že pak sáhne po droze, tak to právě podle mě zase svědčí proti tomu rozhodnutí, aby ty holky na ty potraty chodily. Nevim.
Ale je jasný, ŽE TEN, KDO JÍ TEN POCIT VINY NUTÍ, JSOU PRÁVĚ TI PÁNBÍČKÁŘI, TAKŽE ZASE VYČÍTAT BY SE PSYCHICKÝ PROBLÉMY ŽEN PO INTERRUPCI, TEDY NE TY Z VÝKYVU HORMONŮ, ALE TY, CO JSOU I Z POCOTU VINY, TO PRÁVĚ JIM, PÁNBÍČKÁŘŮM BY SE TO MĚLO VYČÍTAT, ŽE TO ONI PODVĚDOMĚ ŽENU OČKUJÍ TÍM POCITEM VINY A TO TRAUMA JÍ NEPŘÍMO ZPŮSOBUJÍ - VELMI SLOŽITÁ OTÁZKA.
Na druhou stranu jedna si dítě nechala a je teď po létech matka samoživitelka a nedopadla nejlíp.
Jedna byla samoživitelka, ale už má jinýho partnera, tu jsem moc neznala a viděla jí jen asi před 5 lety naposled.
Pak co se týče story od kluka z jedný scény, že s ním nějaká čekala dítě a nechala si ho, tam znám jen jeho pohled, jak je na tom ona, ta jeho bývalka teď nevím, ale na mě on působil nezodpovědně...to já bych si s ním dítě asi nenechala, ale nechci soudit.