SUBVERSION: musí ti stačit jedno slovo... reborna

+282? Může někdo říct ve zkratce o co go?

KOUDY: vstavas moc brzy.

REBORNA: twl ty mazej do riapsu a to hned, a koukej delat co ti rikaji. Protoze jinak skoncis v mnohem horších srackach.

RAINBOF:

A jak jsem mu to mohla nabídnout, že bych šla s ním, když už ten jakoby muj byt v Praze byl prodanej a já to věděla teprve den, ale on zmizel a jen napsal, že jede na víkend pryč.

A pak si mě, když jsem se mu snažila v sobotu zavolat, jen jako že kdy se v neděli vrátí, že jsem uklidila a byla trochu dotčená, že mě nevzal s sebou někam na víkend, když já už měla náhle čas a volno a bylo ještě hezky, ale on SI mě zablokoval a jen poslal SMS, že už bude dělat v Brně a že se mnou bude komunikovat už jen e-mailem.

A na tu chvíli nechci ani pomyslet, nebo musim plakat, to i po dvou letech.

Já vim, že sebelítost je trapná a blbá.

Ale na tu chvíli už nechci pomyslet, ten šok, tu hrůzu, kor pak když jsem pomyslela, kam jako půjdu, když ten byt už byl prodanej.

Já už tu o tom psala, jak jsem padla na kolena a začla se klepat a křičet bolestí, jak kdyby někdo umřel, tak skoro, muj tedy budoucí manžel, už jsem tu o tom psala a stačilo.

Pak jsem tomu nevěřila, myslela, že to snad bude vtip nebo jen jeho pomatení asi, protože já viděla nadčasově ty měsíce před tím a jak jsme ten čtvrtej rok spolu už velmi spokojeně žili.

Neviděla jsem tam ten 20 min afekt z tý práce, muj křik nebo pláč, já byla v afektu a rýsovalo se to ppé návratu tý kolegyně z její měsíční dovolený postupně, a vše se nejdřív jevilo fajn, i v tý práci. Tedy skoro vše, tak 99 % a zbytek bychom spolu dotáhly, až by si zase dělala svoje věci.

Takže já nevim, nevěřila jsem tomu, pak uvěřila, začal strach, pak bolest, smutek se měnil ve vztek, ale to díky mailům táty hlavně. O tom bytě/penězům/vs. jak mě posílal za nějakými odborníky, ale já jen chtěla podíl z bytu a zkusit prchat na tu Moravu a zachránit situaci.

A jak jsem plakala za vrátky u jeho z tatínka, ale ten mi řekl, že on už se mnou nechce být, tedy že už v Praze nechce být, to už jsem psala taky.

A když jsem se snažila z toho měsíce nějak dostat, abych z toho neumřela, no musela jsem, protože už se to začlo na mě podepisovat...

Tak jsem našla i ČLÁNEK, JAK TAKHLE NĚJAKEJ CHLAP TIM GHOSTINGEM OPUSTIL ŽENU, ALE TEN JI VYMĚNIL ZA MLADŠÍ A VESELEJŠÍ HNED, PROTOŽE TA JEHO ŽENA MĚLA NÁHLE NĚJAKÝ PROBLÉMY, A UŽ PROSTĚ NEBYLA TAK USMĚVAVÁ A POHODOVÁ, I KDYBY JEN DOČASNĚ...

Ale ,,vyskytly se problémy, a to jsou pak hned chlapi fuč"

No tak ji opustil, a psal, že se pro věci vrátil AŽ KDYŽ TU JEHO ŽENU ,, TEN NEJHORŠÍ VZTEK PŘEŠEL."

Tak to mě na tom zaujalo, JAK OMEZENÝ NEBO ALIBISTICKÝ CHLAPI JSOU, ŽE TO NAZÝVAJ VZTEKEM A VIDĚJ V TOM, CO MILUJÍCÍ ŽENA, KDYŽ JI MUŽ ZNIČEHO NIC OPUSTÍ, JEN VZTEK.

Jak u blbejch na písku nebo jak kdyby snad ani neprožili lásku, ale tvrdí se, že muži ji vnímaj některý jinak.

Ale není to ,,jen" vztek, JE TO CELÁ ŘADA POCITŮ OD BOLESTI, PŘEVÁŽNĚ BOLESTI, SMUTKU, BILANOVÁNÍ, LITOVÁNÍ, ŽE HO POTKALY, ZA TU ZPŮSOBENOU BOLEST, a to utrpení, PAK JE TO TAKY POSTUPNĚ VZTEK, ODHODLÁNÍ SI NAJÍT JINÝHO, ALE TO SE PAK MĚNÍ V MARNOST, PROTOŽE KDYŽ ČLOVĚK NĚKOHO MILUJE, TAK TO PODVĚDOMĚ NECHCE, JEN ,,MUSÍ" A TAK TO NEJDE....

Prostě různě.

Hodněkrát jsem si říkala, že si MUSÍM DOBŘE ZAPAMATOVAT JEDEN ROZCHOD KDYSI A JAK TO BOLELO, VÝVOJ UDÁLOSTÍ MI PAK ZPŮSOBIL PROBLÉMY NA ČAS I ZNIČIL ŽIVOT.

Ale překonala jsem to, už bych s tím člověkem nikdy nechtěla být a je pro mě minulostí.

A že se z toho jako poučím, vzpomenu si na to, a další rozchod překonám už pak lépe, o to lépe.

Ale já se měla vdávat, chtěla s ním dítě, měli jsme se rádi a pak jsem přišla o to bydlení a nepřekonala jsem to zatím, i když občas i lzačínám litovat toho, že jsem ho poznala, ŽE VŮBEC KDY PŘIŠEL DO PRAHY, ALE JDE TO TĚŽKO, TY SPOLEČNÝ LÉTA BYLY KRÁSNÝ A BYL TO NEJPLNOHODNOTNĚJŠÍ VZTAH, CO JSEM MĚLA, SE VŠEMI VĚCMI PŘÍJEMNÝMI A I TĚMI PROBLÉMY.

A když si třeba vzpomenu TU RADOST, KDYŽ SE KE MNĚ PO TÝ PAUZE VRÁTIL, I TU JEHO, JAK SE USMÍVAL A JÁ TAKY, NEZAPOMENU, A NEMŮŽU TOHO LITOVAT, I KDYŽ KVŮLI TOMU VLASTNĚ TEĎ NENMÁM TEN BYT, ŽE JINAK, KDYBY TO NEUDĚLAL, BYT VARTOVALA DENNĚ VYCHÁZEJE Z BYTU MATKY NEDOČKAVĚ ČEKAJÍC, AŽ V TOM DRUHYM BYTĚ SKONČÍ NÁJEMNÍKOVI SMLOUVA A BUDU SE MOCT NASTĚHOVAT A TÁTA BY BYT PROSTĚ NEMOHL PRODAT, NEDOPUSTILY BYCHOM TO A ZŘEJMĚ BY SI TO NELAJSNUL ANI ON, POSÍLAT MĚ DO NĚJAKÝHO NÁJMU A PRODAT TEN BYT, KDYŽ BY VIDĚL TY CENY TĚCH NÁJMŮ A ŽE TO ASI NEZVLÁDNU, KOR BEZ PRÁCE.


Neprodal by ten byt.

[ _BENNY @ INTERNETOVÉ SEZNAMKY – tipy a triky ]

,,I want more!"

A já ne, zlou noc!

A operátor výroby = dělník/dělnice a žádná dvoupísmenná zkratka pro to asi není, to nevím, to jsem nedělala nikdy..


(Jen kdysi dávno jako brigádu dva dny v týdnu.)

Jo a tahle práce neměla noční ani víkendy, nikdy, tedy až na jeden den v roce max, on site nebo služebku dvakrát za rok, a ta nebyla ani nutná, což se někde taky nepoštěstí.

Ale jak vidím, tak asi tímto byla myšlená ta práce, kvůli mimo jiné konci v níž jsem přišla o snoubence a bylo toho víc, že.

Tak tam mi to, zda operátor/ka výroby do tý sušenky správně S ČOKOLÁDOVOU NÁPLNÍ (, ŠPATNĚ uvedeno Slovenkou, JEN KAKAOVOU NÁPLNÍ), jen u dodavatele místo čokolády v prášku nakaká nebo nafluše nebo to ještě ozdobí částmi mobilu a naušnicemi nebo vlasy, mohlo být zrovna jedno.

Tam to řešila kolegyně, co odcházela z firmy a jen dostala nepřímé informace. Takže jsem věřila v čokoládu (v prášku, což je v tomto případě taky čokoláda) a Slovenka jen v kakao (což je taky jen kakao, ale jinak), a i kdyby tam byla místo toho reálně pak místo náplně rozemletá myš nebo čepička (, co by tam v jiný firmě schváně dal jeden zákeřnej skladník, co mluvil tak, že bych ho podezřívala možná i terorismu), a co dělaj oparátorky u dodavatele, TO MI ZROVNA tam mohlo být úplně jedno...

Já bych řekla, že podobný ,,podružnosti" mi byly jedno i jinde chvílema, a to třeba v den, kdy jsem viděla po roce zase v Praze zahrát, asi naposled, bývalýho snoubence..

Ale snažila jsem to tam moc neprojevovat a jindy tam byla s elánem a ráda tu práci měla.

Hele i pozice často označované třeba jako PM se ve skutečnosti jmenují projektový manažer - a to pak máš na starosti projekt s třeba 20 lidma, o které se staráš; není to v pracovní smlouvě napsané jako PM.

_BENNY:

Já ne! Dobrou noc.

Ne, proč jako?

Tady se dnes řešily hypotéky hlavně a to tam neřeší... málo nebo spíš vůbec.

Ale zahnat tam nějakýho ze seznamky, ať maká a koupí nám byt, bych mohla...to je fAKT, nic proti ničemu...

Třeba TOHO, CO bydlí ve 30 u matky a dělá jen pár měsícu v roce něco s kolam nebo lyžema nebo už ani nevim,,,a jinak celej rok nic.

REBORNA: a už jsi se objednala?

A co já vim, tak první tu na mě čekaly odkazy, zasílající mě ne k psychologovi, ale na psychiatrii...

Po tý párty vloni.

A tak vzniklo i zasílání k terapeutům, k psychologům a tak dále...a otravování mě do práce i večer po práci, věru rozmanité.

Teď dnes to byla zase hypotéka, ovšem pro rodilou Pražačku po generace...anebo odchod do důchodu, ale ten jsem začla kdysi jako argument asi já.

_BENNY:

,,radit jako furie"

Tak kdy se mi nepodařilo zůstat v práci, ve který se mi naopak už velmi dařilo, tak jsem řádila jako furie nebo brečela, snažila se ještě na něco v sobotu ráno podívat, pochopit to, i když už to bylo asi zbytečný a přišla jsem na to, že jsem to chápala a ani nepochopení Slovenky mladší, tedy stylem mluvím česky a AJ, ale nerozumět jazyku tvého kmene, jsem věděla, že mě nezmátlo až tolik, když jsem to věděla na první dobrou, že nějký údaj tam nemusí být.

Ale mně to vrátila ta, co odcházela z firmy, že ho tam chce, ale to nebyla pravda a kdo do toho pak dál první šťoural, jsem nebylá já, naopak jsem kolegyni řekla, co a jak to chápu a jen jí chtěla ukázat matoucí mail od dodavatlky, co to divně a blbě označila, NO A PAK JEN ČÁST MAILU OD KOLEGYNĚ SLOVENSKÝ, CO DO TOHO TAHALA VĚCI NAVÍC, CO K ŘEŠENÍ TOHO PROBLÉMU NEBYLY VŮBEC POŘEBA A ČÁSTI JEJÍHO MAILU JSEM NEPOROZUMĚLA NEJDŘÍV JEN, ŽE BYL MÍSTO Anglicky, jak bylo běžný, SLOVENSKY, ALE PO VLOŽENÍ ČÁSTIC A PŘÍSLOVCÍ DO TRANSLATORU JSEM ROZUMĚLA VŠEMU, MÁTLA MĚ JEN JEDNA VĚC, ALE JÁ MĚLA PŘECI UŽ vyřešno.

A DOKONCE I SPRÁVNĚ SUŠENKU S ČOKOLÁDOVOU NÁPLNÍ.

To naopak SLOVENKA JI MĚLA STÁLE BLBĚ, A TO JEN S NÁPLNÍ KAKAOVOU.

Takže kdo to měl dobře, jsem byla JÁ.

A spoustu jiných věcí taky, když ostatní ne...

A byla bych asi dál postupem času a s další prací, už jen lepší a lepší.

Asi jako KDYSI JSEM VE ŠKOLE BYLA PAK UŽ NEJLESPŠÍ.

Jen občas mezi těma holkama, co tu školu nemaj některý, někde hold ne.

A ještě nechápu jak to, když vim, že i jedna, kvůli který bych měla někde málem, problémy, na mě působila, jako že by měla nějaký předměty, co já kdysi měla jediná za jedna, TAK MINIMÁLNĚ ZA TŘI.

Tak čím to, že ve škole bych byla lepší a chytřejší asi já, ŽE V PRÁCI, KDYŽ MĚ HODNOTILA ONA, co by podle mě ve škole byla dozajista výsledky pode mnou, TO BYLO NAOPAK, že mě hodnotila nejen paradoxně hůř než sebe, ale málem bych neuspěla vlůbec, i když se mi jevilo, že mi vše šlo líp a líp a dělala jsem pokroky.

A kdysi jsem i zaslechla v souvislosti s jendou těhulí, za kterou jsem nastupovala, když jsem zase pak z tý firmy odcházela a předtím se mě ona tehdy ptala, těhule bez VŠ zvídavě: ,,ty asi nemáš vysokou školu..."

A já na to že jo, ale podpásovku, že oni trvdily, že už se pak do tý firmy nebude vracet, přitom ona jistě chtěla, jsem ji ani neřekla:

,,Žárlej na ni, ŽE SE TO TAK RYCHLE NAUČILA."

Ale třeba to byla halucinace...

A je to dávno,. to pak v krizi na nějakou dobu skončila nebo se přerušila moje kariéra v oboru a nevim.

Ale je možný, že už stárnu, nejsem chytrá a dobrá jako dřív, i to je možný.

A bývalýho snoubence mi to nevrátí. Tyhle pracovně frustrační úvahy.