MOODYCAT:
Tak pevně doufám, že "s přežíváním" je konec!
Co se týče odmítnutí, je to vlastně hrozně jednoduchý. Nejvíc se mi zpětně libí následující:
Je mi 16, jarní potlach, sobotní závěrečná diskotéka. Vytáhnu slečnu ven na zábradlí. Tak sedíme vedle sebe, čas jako by se zastavil, moment obtěžkán tíhou epochálního očekávání. Jdu do toho: "Hele Báro, já tě fakt asi hrozně miluju".
chřřřřřřřřřř (takovej ten zvuk, kdy se vám nevratně poškrábe deska).
"Ježiš, tak tohle ne!". Na to se slečna rychle zvedla, otočila a odešla pryč.
No a tím to tak nějak bylo vyřešený :)))