INSEQUI: Jo, všechno fajn. Ale já chodím jak na ty párty, tak na to kolo i ty výšlapy, víš.

Ale: ,,Ty sice říkáš že bývalý snoubenec a kdesi cosi, ale to je jeden případ na dalších 15 let kdy ti to nevycházelo."

Jenže tohle třeba není pravda.

To, že se mnou během VŠ partner chodil v mých 20-23 letech jen tři roky, sice bylo jako nic moc, ale já jsem v tý době děti stejně nechtěla, takže jak jako nevycházelo? I tři roky byl docela dlouhej plnohodnotnej vztah. A tehdy byl přeci účelem jen dlouhodobej vztah a ten přeci vyšel!

Pak s dalším přítelem jsem se po třech letech rozešla sama. A s dalším jen pak po třech letech nevycházelo dojíždění.

S dalším přítelem jsme se po třech letech rozešli hlavně proto, že byl o hodně mladší (23-26 let). Ale taky to nepovažuju za nic, co by jako že nevyšlo. Vyšel nám tří letej pěknej vztah, kdy jsme dělali společně spoustu věcí, chodili mimo jiné i na to kolo, jezdili spolu na dovolený a tak.

Protože dítě jsem chtěla stejně až v 35 letech a to vyšlo právě na vztah s bývalým snoubencem. Právě na dobu po 4 letech s ním, takže vlastně vše bylo podle plánu.

Jenže jako na potvoru pak zmizel zpět do jeho rodiště na tu Moravu.

To je to jediný, co na tom a v mý minulosti nevyšlo. Víš.

A ty další hemzy:

Tak mám tedy: Nízké sebevědomí?? Nebo naopak: Přehnané nároky na partnera??

Nevylučuje se to náhodou?!

Myslím si, že mám jisté sebevědomí a právě proto mám i určité nároky.

A jak jako přehnaný nároky?

To si jako tedy AVATAR a ostatní tady myslí, že v celý Praze neexistují VŮBEC ŽÁDNÍ VOLNÍ BEZDĚTNÍ ŠTÍHLÍ MUŽI 35-45 LET S POHLEDNÝM NEBO NĚJAK ZAJÍMAVÝM OBLIČEJEM, KTEŘÍ MAJÍ BYDLENÍ A MAJÍ NEBO MĚLI A ZASE BUDOU MÍT PRÁCI????

Já myslím, že existují.

A pokud tedy existují, tak to mám jako přehnaný nároky v tom, že si jako tedy oni jistě nenajdou mně?

Takže TO BUDOU JAKO SAMI?

Nebo by si měli raději místo MĚ najít ženu:

Ošklivou s hnusnými nebo divně vylysalými vlasy, plešatou, s hnusnym obličejem, která je plochá a má povislej placatej zadek a stehna, jak osoba, která právě opustila koncentrační tábor...prostě má nějakou asexuální postavu.

...ženu, která nemá dodělanou ani základku a nemá žádný záliby a koníčky...

..ženu, která nesnáší sporty a HLAVNĚ ŽENU, KTERÁ NERADA SOULOŽÍ...

..ženu nepořádnou, která neumí vařit...

...a hlavně ženu zlou a bez smyslu pro humor a já nevim co ještě...

Jako chápu, že sebevědomí mnoha mužů je na bodě mrazu a tak to prostě vidí tak, že by se k nim taková žena hodila více a zaslouží si spíše takovou než mně.

Ale jako stejně nechápu, v čem mám jako že ty přehnaný nároky.

Pokud bych měla vycházet JEN Z TÝ BLBÝ TELEVIZE:

Tak prostě v televizi maj pohledný zajímaví štíhlí muži za partnerku vždy taky NĚJAKOU HEZKOU ŽENU SE SEXY POSTAVOU.

Tak z toho vycházim.

KULA: koordinátorka ve vedení společnosti, jinde management kontroly kvality

VERSONNENHEIT:
RENA_SULIROVA:

Navíc moc nechápu, jak by ta antidepresiva jako měla vyřešit ten problém. Jako jakej by byl ten mechanismus.

Bych si jako vzala nějaký antidepresiva a rázem by všem klukům v klubu, kam bych šla pařit, bylo 35-40 aby byli věkově ke mně? Nebo týpek, co se mi tam líbil, by jako pak nebyl úplně vysmaženej a mimo takt a dalo by se s ním náhle bavit?
A ze všech cizinců, který se mi v klubech líbili, by byli najednou Češi s bytem v Praze? 'Abychom se mohli seznámit a mít spolu dítě?

Nebo jako ten blonďatej dredatej anděl, od kterýho mám číslo, by náhle prodal barák na Moravě a nebydlel by v Praze jen napůl ale úplně a zůstal by tu se mnou žít?

Nebo jako bych slupla nějaký antidepresiva a milej týpek, kterej si se mnou na párty minule povídal a pak mě hladil po zádech, by byl náhle starší a nebyl by tlustší zrzavej, ale byl by z něho tmavovlasej hubenej týpek tak, aby byl můj typ a mohla bych se do něj zamilovat?

Nebo týpek, co se mi líbil v Tescu, by se náhle neztratil mezi cereáliema?

A kdybych jako slupla nějaký antidepresiva, tak bych jako náhle něco jako po těch antidepresivech vyzařovala, že by mě najednou všichni chlapi v MHD a na ulici začli oslovovat a seznamování by náhle šlo jako po másle?

Nebo jak?

Fakt jako nechápu, jak by to řešilo ten problém.

VERSONNENHEIT: A ještě k tvojí analýze, že si jako myslíš, že mám asi nějaký deprese a měla bych brát antidepresiva.

,,Odmítá antidepresiva kvůli jejich vedlejším účinkům"

Tak na deprese to u mě tedy fakt nevypadá.

Ráno vylezu radostně z postele, vyvětrám si a koukám spokojeně z okna, uvařim si čajík. Během toho si opláchnu studenou vodou obličej.

Pak nakrmím andulku, kterou jsme kdysi odchytili s bývalým snoubencem. Děláme na sebe zvuky.

Naladím jí v televizi Retro music TV ona zpívá a já někdy taky.

Pak si radostně udělám zdravou snídani a přepnu televizi třeba na MASH. A dost hlasitě se u toho směju.

Když zrovna nemusím nikam jít a nemám zařizování, tak čumím třeba na tři díly MASH za sebou a dost hlasitě se směju na celej barák prakticky hodinu a půl v kuse.

Ani odpoledne nemívám špatnou náladu. Buď s úsměvem šlapu na kole nebo plavu nebo s úsměvem od ucha k uchu se sluchátky na uších za občasných tanečních pohybů rázuju na 6 km procházky.

Večer třeba když příjdu s nákupem nebo z pošty nebo úřadu, tak zasednu k televizi se slastným pocitem uspokojení, který maj pravděpodobně důchodci, když dorazej z pošty a maj úspěšně zaplacený všechny složenky.

Někdy jím venku, ale někdy vařím doma oběd nebo večeři a poslouchám u toho muziku a hlasitě si zpívám.

Minulej rok o víkendech jsem každej víkend chodila někam tancovat a dost nadšeně jsem se vždy chystala a těšila mezi lidi.

Nedávno jsem třeba odpadla do postele v 19 h, probudila se ve 2 ráno, ve 3 vyskočila z postele s tím, že když jsem tak brzy vstala, že jedu lyžovat na Ještěd.

Takže jsem se nasnídala a nachystala a v 5 ráno vyrazila v lyžařskym oblečení s lyžákama a lyžema na Černej most a dojela na Ještěd, kde jsem i přes občasnou bolest achilovky lyžovala nadšeně celej den a pak se vrátila vesele domů.

Kdybys o tom něco věděla, tak víš, že ČLOVĚK S DEPRESÍ ti třeba ani ráno nevstane z postele, protože nevidí nic, z čeho by měl radost, nemá cíl, natož aby ti vstal ve 3 ráno a někam se kodrcal sám 100 km dvě hodiny tram-metro-bus- tram lyžovat.

A člověk s depresí ani nevstane z gauče, natož aby si sám plánoval nějaký sporty nebo kam vyrazí na párty, aby si jako nadšeně myl hlavu, maloval se, lakoval si nehty a s úsměvem od ucha k uchu si zkoušel, jestli si jako vezme džíny nebo legíny a točil se v různejch topech před zrcadlem a pak o půlnoci dobíhal spoje, aby si mohl jít mezi lidi někam zapařit....

...to fakt jako člověk s depresí nedělá jako to dělám já.

Takže deprese?

Fakt ANI NÁÁHODOU!

VERSONNENHEIT: Právě že jí neznám.

Takže ta podstata, že když jsem jí neznala a nic o ní nevěděla, že jsem jí asi logicky nemohla nic závidět, zůstává.

Navíc: Bývalý snoubenec říkal, že team leaderka v jejich IT firmě to ČVUT FEL vůbec neměla vystudovaný a zřejmě ani neuměla programovat.

Oni jí nosili ukázat, co jak a proč naprogramovali a ona byla více méně jen taková administrativní slípka, která jen hlídala termíny.

Sice nevim, co přesně jak dělá nebo má vystudovaný SUBVERSION.

A IT firem je sice fůra.

Ale kdyby náhodou ona v tý její firmě nějak někdy skončila, tak zas neni tak velká pravděpodobnost, že by zrovna v tý době hledali v jiný IT firmě zrovna TEAM LEADERA.

A kdyby to náhodou bylo tak, že ona v IT firmě nic jinýho než team leader dělat nemůže, kdyby sama to ČVUT FEL vystudovaný neměla a programovat sama neuměla, tak kdyby to vyšlo zrovna na dobu, kdyby třeba zůstala s děckem sama, tak by si nemohla dovolit ten luxus hledat podobnou práci třeba půl roku, konkrétně pouze toho team leadera v jiný IT firmě, k tomu dítě hladový, no bůh ví, co by pak dělala a kde by pak narychlo skončila.

Protože anglicky tady umí kde kdo, já navíc třeba ještě německy a trochu francouzsky a česky umí každá druhá líp než SUBVERSION.

Takže nevím, jak by se mezi záplavou dalších uchazeček, který maj narozdíl od ní krom AJ ještě rodilou češtinu, ona protloukala.

Ale já o tom vím houbelec.

Podstata příspěvku je ta, že v době, kdy psali, že jí něco závidím, jsem o ní nevěděla lautr nic a nemohla jsem jí tudíž nic závidět. Takže tak.