FIDEL: ono taky jak levice tak pravice ve svých nesofistikovaných podobách mají alespoň teoreticky univerzální appeal: jednání, tj. výkon moci, každého jednotlivce má být hodnoceno v poměru k nějaké byť i zcela vyluhované transcendentální etice (stejná pravidla pro všechny) - tázání se po levicovosti nebo pravicovosti proto selhává mj. kvůli tomu, že otázka morálky u
stranictví není problematizována tak radikálně, jak to dělá Land, Foucault, Deleuze a především Nietzsche, jehož ti tří rozvíjejí; to je např. Deleuzova imanentní etika, nebo-li etika bez morálky (nietzschovsko-spinozovský komplex), v níž se nevybírá/nehodnotí s odkazem nějaké univerzální hodnoty, ale na to, jestli je moc dovedena až ke svému limitu, jestli se např. člověk stává
tím, kým je...
a právě toto dovádění do důsledků převedeno na makro-sociologickou úroveň chápu jako hlavní motiv akceleracionismu
"The selection, in short, must be based on the purely immanent criterion of a thing's power or capacities: that is, by the manner in which it actively deploys its power by going to the limit of what it can do, or on the contrary, by the manner in which it is cut off from its capacity to act. An immanent ethical difference (good / bad) is in this way substituted for the transcendent moral opposition (Good / Evil). The "bad" is an exhausted and degenerating mode of existence that judges life from the perspective of its sickness, that devaluates life in the name of "higher" values (the True, the Good, the Beautiful). The "good" is an overflowing, ascending, and exceptional form of existence, a type of being that is able to transform itself depending on the forces it encounters, always increasing its power to live, always opening new possibilities of life."
Smith, Daniel W. 2012, "The Concept of Simulacrum: Deleuze and the Overturning of Platonism"