OTAVA: nemyslím, že WeChat někdo "nařídil". Prostě se prosadil čistě hrubou silou. A ano, od Whatsappu se liší tím, že tam prostě pošleš někomu yuany jen tak mezi řečí, úplně stejně, jako běžnou textovou zprávu. Není to žádné krypto a strana jistě vše monitoruje, ale všem je to úplně jedno, protože to funguje. A těmi virtuálními penězi v mobilu tam v pohodě zaplatíš v každé večerce (což je logicky v Asii velmi populární forma místa k obchodování, jak jinak), úplně stejně v pohodě, jako u nás katou. Akorát, že u nás mají lidi jen karty, ale mít karetní terminál je vysoká věda a alchymie a platí se z toho provize a tak. V systému WeChat je "terminálem" jednoduše každý uživatel appky.. každý uživatel appky může přijímat peníze za cokoliv a anonymita je nejspíš dostatečná.
V praxi to např. znamená ekvivalent bankovního účtu pro miliony našich spoluobčanů v exekuci (asi celkem potrvá, než si zdejší exekutoři u Twitteru vynutí obstavení hotovosti na Twitter účtech, pokud vůbec někdy - stejně, jako by jim nedokázali obstavit ten Whatsapp, akorát u toho málokdo tuší, že ho takhle může používat a yuany jsou nepraktické, zatímco u toho Twitteru se to rozkřikne)
Ono se to málo ví, ale v počátcích Internetu se o něco jako PayPal snažila řada firem, v tuzemském prostředí např. služba IlikeQ. Následovaly tiché regulace, které fakticky znemožnily podobné služby nabízet, ale současně zmizely poplatky za příchozí platby na účet, které byly v 90tých letech naprosto běžné. A od mikroplateb hodně odvedlo pozornost "lajkování" na Facebooku, které se v daný okamžik zdálo lukrativnější, než připisování nějakých drobných na účet... nicméně, pozoruhodné je, že Čína šla jinou cestou, popularita na sociálních sítích je tam trochu dvojsečná věc, zatímco možnost v klidu si mezi sebou relativně anonymně a soukromně platit za cokoliv mobilem se v podnikavé a pragmatické Asii rychle ujala (ostatně, QR kody vymysleli Japonci, ale Čína je od nich okopírovala velice zdatně... hlavně jejich praktické každodenní aplikace, které u nás známe jen z různých vládních byrokratických pokusů typu Tečka...)
Suma sumárum: běžné, každodenní platby přes Twitter by byly masivní gamechanger západního světa. Opravdu by to bylo o hodně triviálnější, než loudit z někoho čísla kreditek, ověřovat platbu SMSkama, apod. To by vedle toho najednou vypadalo jak z doby kamenné... a samozřejmě, spontánnost toho utrácení by taky asi byla větší. (V podstatě by to pomohlo proměnit Twitter v jistou formu hracího automatu, ale to už je jiná kapitola :-)