SHAMPOO: taky jsem zažila zaříkávačku, která koně majzla... po letech jsem se s ní "smířila" - respektive jsem pochopila odkud to má... ona je dobrá s mladejma plňasama, kteří jsou nadupaní, rychlí, silní a relativně "agresivní" (zmagoření ze závodů, kde se s nima nikdo nepáře a kde rychlost je to základní) - tam prostě ta reakce na nějakou akci musí být rychlá a přesná.... se starším zkušenějším klidnějším koněm jsou tyhle tvrdé reakce imho kontrapruduktivní a spousta věcí se dá naučit jinak (když mi poncl při procházce leze do prostoru a snaží se mě táhnout, tak stačilo ho každý čtyři kroky uprostřed kroku zpomalit - uznal, že je to pakárna a zvolnil tempo a od té doby vodím já jeho, ne že vláčí on mě)...
Já jenom že fakt záleží i na povaze / typu toho koně - je to jako s dětma, nějaký přesný recept na výchovu dětí neexistuje, protože holt jsou každý jiná osobnost a je potřeba improvizovat (tím neobhajuju mlácení po čumáku - naopak - správný zaříkávač by měl tohle vědět a přizpůsobit metodu koni).
Docela s tím bojuju u poníků, jsou každý úplně jiný - Charlie potřebuje pevnou ruku (ale taky ujištění, že je hodnej poníček a podrbání na břiše), Baby se z pevné ruky zblázní strachy a provede nějaký průšvih (pošlape dítě, které se mu připletlo do cesty), protože zpanikaří...