NYEMI: no helma k prdu neni, ani kdyz clovek nechape jak zvire funguje, lebku mame jen jednu :)

NYEMI: Já zbuchla několikrát, dvakrát hodně hnusně, z toho jednou vychýlený obratle do tramtárie, ani sjem nemohla udržet nic v rukou, asi měsíc, šíleně to bolelo a nikdy se to nesrovnalo.
Koupila jsem si v rámci strachu (vždyť si to pamatuješ ne) helmu, páteřák a no nikdy jsem to neoblíkla, válí se to ve skříni a jezdím ten svůj bezpapírovej váleček a už se ani nebojím, ani si nevzpomenu že bych měla :)

NYEMI: no určitě má CAROLIAN pravdu v tom, že dokud je člověk mladý a odpovědný jen sám za sebe, tak může riskovat. Ale postupem času věk (alias "pobrání více rozumu" :-) ) a hlavně pořízení dětí apod. nahlížení na život a rizika celkem změní...

PES: Ja si to uplne nemyslim. Viz muj malicek. Ale davam za pravdu Caro v tom, jak clovek zmeni hodnoty, kdyz zacne bejt zodpovednej za neco vic, nez sebe.
Na druhou stranu, tohle je uplne stejny, jako treba helmy. Taky je preci treba bejt opatrnej. A vesty. A udidla, a kone co nejvic vyvazat, aby nemohl bejt nebezpecnej. Atakdale. Zni to trochu jako extrem, ale kde je ta hranice, co je hloupost a co zodpovednost, nejlip protezovana vetsinou.

Kdyz uz jsme u vetsinovych nazoru, zatim jsem poznala jen velmi malo lidi, s jejichz pristupem ke konim souhlasim jako moralne spravnym.

NYEMI: můj názor imho hodně změnily děti... už nejde jen o to, jeslti se já osobně někde zkriplím, ale o to, že když budu zkriplená (nebo mrtvá), tak nebudu schopná se postarat o ně.... vždycky když se ocitnu v nějaké hraniční situaci, na koních nebo při lezení, tak první co mi bleskne hlavou je fakt to, jestli mi to stálo za to... a jsou situace, který jsou fakt blbý - a musím říct, že pokud se do tý situace dostanu vlastní vinou, tak je to mnohem horší.... stačí ty situace, do kterých se člověk občas dostane náhodou nebo blbostí ostatních....

TARGI: ja u toho padu taky mela ochranne pomucky a stejne se nezadarilo, ale to neni duvod se napriste na vsechno vys.. .)

no ještě navíc lezu, takže zlomená noha, i jen malíček by mě odrovnala z jedinýho sportu, který jsem schopná / ochotná provozovat.... a třeba s tou achilovkou, to je další věc... přijeli na návštěvu známí, holčina dvanáctiletá jak strašně miluje koníšky - a přišla mi do stájí právě v žabkách, aby mi tam machrovala jak na koních jezdila a kdesi cosi... takže jsem složitě půjčovala boty, nakonec ona dostala moje a já se potila v zateplených ariatech jedné dobré duše (bylo to v létě).... a šli jsme s poníkama na procházku a holčina, jak vedla poníka, tak jí zezadu přišlápnul nohu... tak pravila s očima na vrch hlavy, jak je ráda, že měla ty moje boty.... je pravda, že náš poník je plašan a jsou tam dva, takže často se člověk ocitne v situaci "mezi ponclama", kdy už se to uhlídat nedá...

Jinak poník je pořád nějakej pochroumanej... majitelka moc neřeší, vetova asistentka řekla že mu nic není, chiropraktor nic nenašel, podkovář ho upravil - takže poník někdy vypadá dobře, jindy míň... první den, kdy sám od sebe běhal na něj jedna nána posadila svoje haranty, od tý doby je zase chromej... jako fakt mu nemůžou dát pár dní na to, aby se zotavil? Je mi ho líto, majitelka na to prdí, chjo...

Včera jsme ho vyhodily na takovou jízdárnu, kde je tmavý písek (nevím co to je, prostě cosi nasypaného) a poníček zase nechtěl běhat ani od kolegy se nenechal vyprudit - ale asi hodinu se tam válel (bylo teplo), tak si myslím, že ho fakt berou záda a že si je nahříval a masíroval... lehal si tam, jednu chvíli ležel nataženej na boku, tak jsme si říkaly s kolegyní že doufáme, že nám tam nechcípnul :-)... ale zvednul se a zase fungoval