tak kůň na kruháči mě dostal.....

nestíhám, jen jednu ilustrační... Charlie je ten méně "příjemný poník"... někdy mám pocit, že je to osel kříženej s kozou... i když tady to vypadá, že je kříženej spíš s tankem???
Dcera samozřejmě dělá ksichty, protestuje proti focení a vůbec provozuje všechno ostatní, jen ne jízdu na koni (a jestli se dozví, že jsem vám sem tu fotku dala, tak mi asi hodí pubertální hysák :-))


(holky trénujou na horse show, to jsem teda moc zvědavá, co z toho bude... je to sranda akce tady v horách, budou si poníky různě půjčovat a tak - na jednom teď pár dní jezdily, dalšího uvidíme až tam... jednoho máme svýho - právě Charlese, možná si budeme moc na začátek půjčit i toho "našeho", ale je otázka, jak na tom bude - jeho kulhání a nekulhání se záhadně střídá - třeba po návštěvě vetky byl pár dní v pohodě - zřjmě jak za něj tahal a ohýbala, tak ho nějak "narovnala", v pátek ale zase večer trochu kulhal.... takže prostě pořád nic nevíme...

jo a ještě dám jednu kozí... to vám byla párty, že i slušné dámy usínaly s hlavou na stole...

... ta spící je prosím ta moje kozena... na balíku leží kluci sirotci... ti co jsme krmili kapátkem a tak :-)... asi si to fakt pamatujou, protože ačkoliv byli čtyři měsíce pryč, tak za mnou chodí jak pejci a Blizzard mě chodí oňufávat, když si sednu, tak mi vleze na klín a funí mi do obličeje :-)

Jo a teda, aby to neznelo tak romanticky, tak si predstavte, ze kun po kazdy etape klusu ci cvalu stoji a cpe se. A ja ji necham a koukam kolem.
Ale jinak jo. Je to zasrane romanticky a uzasny. Sedim na koni, kde necejtim strach, ze se neco posere. A kun je strasne ochotnej se mnou bejt.

Beware of the wall of text!
Byla jsem dneska ve staji a zase nemam zadny fotky, ktery by nejak ilustrovaly tu teda jakoze prirozenou komunikaci. Ale tak to voilustruju alespon takovym zapisem do denicku. Nas den takhle nevypada vzdycky, ale jednou za cas spolu jedeme samy ven a posledni dobou je to vic a vic radost. Jeste pred letem jsem to moc nedelala, protoze Sol byla takova konstantne vyplasena a moc si tu vychazku neuzivala, a chodily jsme tudiz jen se skupinou. Zato ted z ni zacina bejt oslehany samotar.

Po tydnu jsem dorazila do mastale. Sol, jakmile vejdu do staje a promluvi, tak vymrsti hlavu (vetsinou ji ma u zeme a neco tam prebira), a uz ze mne neodtrhne oci. Chodi po boxe podle toho, kam jdu ja a proste je "locked on" :)
Tak probehlo nunani, predani uplatku a drbani, spojene s cistenim. Dokonce !!! Sama davala nohy snad jeste s predstihem, normalne si o ne musim treba pet, deset vterin rikat.
No, capla jsem sedlo, a tentokrat neprobehlo zadne "odmitani" (to se jednou za cas stane, ze Sol vidi sedlo a odvrati se ode mne, vetsinou jen hlavou a krkem, kdyz jako hodne hodne neco nechce tak prida i krok do strany - to si pak to jezdeni jeste promyslim a treba jezdit nejdem). Nasedlala, kona drzela, venku naskocila v kun a ujizdela do dali. Jela jsem sama, nikdo dalsi nechtel. Obvykle takhle ze zacatku Sol hodne coura, snazi se spis zrat a vubec od staje jde krokem chromajzla, ale dneska se hrnula jak helka voda. Tak jsme vyklusaly kopecek hned za mastali, naslednou louku odcvalali k ohrade s cizima konma. Tam probehlo druzeni pres ohradnik. To je tak, kdyz potkame cizi kone, tak hned jdeme pozdravit. Sol se s nima ocucha, nekdy si zakvikaji, pak se "spolu" chvili pasou a pak jdeme dal. Odmenou mi budiz vyrovnanej kun, kterej nema potrebu utikat nekam doprdele pokazdy, kdyz zavetri cizi kone, a ani ji nevadi je nechat za sebou a pokracovat. Dokonce jsme potkali kone v terenu, devce, co bejvalo u nas ve staji, tak jsem se dovolila a pak jsme nechali kone chvilku cuchat (pac slecna mobilovala, tak nespechala).
Pokracovalo se pres silnici na polni cestu, ktera vede po hrebeni, kde je videt dolu do udoli, kde je vesnice a je to bardzo romantische. Navic v tech podzimnich barvach, bylo to nadherny! Dokonce ani ten dest neudelal z cest bahniste, byly jen prijemne mekky, takze se dalo behat. Pokud jsem to jeste nezminovala, tak Sol si posledni dobou voblibila rychlejsi tempo, takze ze zacatku jsme po polnacce klusaly, Solinka zcela s prehledem vyignorovala vencici se cokliky (at uz behaji na volno, nebo zurive stekaji na spagate), a pak po kratkym klusu jsme si zacvalaly. Prisaham, ja ji skoro ani nemusim pobizet. Staci jen trochu presunout vahu pripadne pronest formuli "Zabehame si?" nebo "Chces bezet?" a kobyla sepne turbo.
Tak jsme obesly prirodou vesnici, a ja jsem vedla cestou, kterou obvykle jezdime a vede po asfaltce. Na krizovatce pred tou asfaltkou (jeste mezi chatkama, takze zesta je spis hlineno-piskova) se ale Sol tentokrat tvarila, ze nechce jit beznou cestou a touzebne se stavela k ulici uplne jiny, tak jsem ji prestala komandovat a nechala ji jit po novy ceste. Diky tomu jsme objevily mnohem lepsi stezku, nez asfaltku! Vyjely jsme na hlavni primo ve vsi, a tam ja jezdim rada, hezky ve svym jizdnim pruhu, pracovnim klusem, jako pan. Sol na vsechno vali oci, velmi poctive se vyhyba kanalum a obcas se neceho lekne (to pak sebou skubne, ohlidne se po zdroji hruzy, ale pokracuje dal nezmenenym tempem). Kdyz hodne znejisti, tak zpomali, pripadne zastavi a kouka. Kdyz je bubak v dosahu, navedu ji k nemu, kon si bubaka ocicha a napodruhy uz kolem chodi sama, i kdyz ostrazite.
Nejzabavnejsi jsou kruhovy objezdy. Ve vsi jsou dva, krasny, novy. CHytly jsme docela traffic, takze podle predpisu jsme na kruhaku daly prednost, pak se zaradily a pri opousteni kruhoveho objezdu jsem ukazala smer a jelo se! V centru vsi je takovy staveniste, kde nic neni, to jsme precvalaly, protoze tam je hlina, a pak najely na dalsi kruhak. No a pak uz jen asfaltka domu, bratru tri sta metru.

A kdyz dojdem domu a ja odstrojim a podstrojim, tak kobyla se i utrhne od zradla a jde si ke mne pro pomazleni (ja si vetsinou sednu dva kroky vod ni v tom boxu a koukam na ni jak na panenku Marji, pripadne na fb). Dokonce udela od zradla i ten krok, da mi hlavu do klina a jen tak tam stoji. To pak cela zjihnu a drbu a drbu a ona se ruzne nastavuje, podle toho, kde je to nejlepsi.
Kdyz chci pak jet domu, tak musim vzdycky dat dalsi otypku sena, aby si mne na chvili prestala vsimat a ja mohla zmizet. Ona totiz jinak je nalepena na mrizich a kouka za mnou a ja si samozrejme myslim, ze je strasne smutna a nemuzu se na to divat. (Jednou jsem ji takhle po vyjizdce vratila do vybehu ke stadu, vyprovodila jsem ji az k ostatnim konum, a kdyz jsem se otocila ze pojedu domu, tak Sol normalne nechala kone konma a sla zase za mnou ven. Bylo mi z toho tenkrat strasne tezko u srdce, pac jsem musela jet do prace. Mela jsem si dat sickday.)

ANABEL_LEE: rostlinstvo je tu super, zvlᚍ třeba ten poison oak - z toho jsem štěstím bez sebe :-) (myslím, že už jsem ho zase chytla)....

VAMPY: dobrý nápad, budu se těšit ... tohle je ten náš stávající



toho kovboje jsem vyfotit jaksi nemohla... to by bylo asi blbý ne? "se mi tady postavte, já si vás vyfotím, protože mi přijdete k sežrání" :-))

Dam vam sem fotku naseho skoro sedesatileteho mistra, holoto:P

CAROLIAN: toho kováře vyfoť!
Zavedla bych rubričku "vyfoť svého kováře":-D