... jsem včera strávila půl večera vysvětlování kamarádovi ajťákovi, proč dáváme na koně plachtu a co bylo účelem focení koně v plachtě... a zároveň mi došlo, že to, co my prostě "víme" tak spousta lidí vůbec nevnímá, netuší....

... abych se vrátila ke koni na tržišti - já bych se prostě bála, ale je pravda, že nemám svýho koně, všechno jsou nějak "cizí" do kterých zasahují další lidi.... a třeba když jsme měli den otevřených dveří ve stájích a jedna naše ženská tam na jízdárně předváděla výcvik plňasů, tak dvě děti na tu jízdárnu vlezly - šedivý jsme byli všichni, naštěstí si trenérka vzala svojí kobylu, která sice je plňaska, taky zachráněná z dostihů, ale má nějaký konzistentní výcvik už několik let - nevzala fakt ty čerstvý blbouny co máme teď na přetrénování... a byl to okamžik, prcci se protáhli zábradlím dřív, než si kdokoliv čehokoliv všimnul...

A jeste par.





Vsichni radi mumaji Solinku!

Tak se mi nepovedlo nic podle planu a vsechno bylo jinak.
Nakonec se nasli lidi na vylet, tak se slo na prochazku. Z kamaradu, uplnych nejezdcu se jeden odvazil, tak jsem ho posadila na hrbet a kousek se vezl. Asi si otevru skolu na zaucovani vydesenych lidi bez balancu, protoze za posledni tyden uz je to druhej clovek, co se behem chvile naucil sedet tam hezky, manipulovat s konem a lehat si a ruzne se tam otacet. Na to, ze kdyz tam vylezl, tak jsem mela strach aby se neprekotil docela uspech.
Hned jsem opet otestovala trpelivost Sol, ktera do sebe necha kopat a stouchat, zatimco na ni naleza zacatecnik. Byla to ale zraci prochazka, takze nebyla zpruzena a zateze si nevsimala. Myslela jsem na to, co vsechno jsem ji dneska nenaucila a taky na to, jak je spokojena, kdyz se mohla porad cpat a nasi skupinu dobihat, kdyz jsme se moc vzdalili.
A pri ceste zpatky byla takova nadherna dlouha cesta lesem rovne domu, a Solinka uplne touzebne porad kvaltovala, tak jsem si na ni vylezla a skupince jsme ujeli, primo romantickym cvalem, a pak jsme mohly cekat pri paseni, nez nas dojdou.
Unesla jsem fotografa, takze mam nakonec par fakt vystavnich. Doufam, ze bude mit brzo cas udelat i zbytek. Je tam serie kousku, jak se snazim vylizt na kone a ruzne na nem visim a narazim do nej.

Jako, opravdu jsem si rikala, ze se toho jezdeni zdrzim, ale samotna bezet lesem nemohla... a se mnou nahore vypadala... no, rozhodne si nestezovala.

Naskakovani z ruznych smeru :)


Epicka!


Kamarad cyklista se stavil a zautocil mobilem.

NYEMI: obecně jsem toho názoru, že majitelé si se svými koňmi obecně málo "hrají" a tak je mají jejich koníčci spojené více s prací než s něčím pozitivním (pro koně). Se mnou si rychle zvyknou, že je ve výběhu jen tak nezaženu či neignoruji (tedy vyjma těch případů, kdy jsou protivní na ostatní a něčeho se moc domáhají, to pak mají smůlu a jsou "na konec řady" - velmi rychle si pak ujasní pravidla chování a i největší prudiči se v tu chvíli mezi sebou snášejí bez problémů :-)) a že je třeba i podrbu kde to svědí apod.
Potom jsou pochopitelně zvyklí, že je v případě potřeby vymotám i z něčeho co na sebe ve výběhu nabrali a takže i celkem netrpěliví a plašani ze sebe nechávají obrat kotačky (ty kulaté mrchy z bodláků) či cokoliv jiného z hřívy a ocasu. A nechají se pak i v případě potřeby ošetřovat mnohem lépe (nechlubil bych se, kdyby mi občas někteří majitelé i nezavolali a neptali se kdy přijedu, zda bych jim nepomohl s koníčkem - byť připouštím, že částečně je výhoda i ve velikosti, kdy se mnou kůň nemůže vyvádět tolik jako s 50-60kg majitelkou :-))