NYEMI: no nevím, včera na ranči učili hříbošku na louže, chápala velmi dobře, co se po ní chce, ale nechtěla do louže :-)... Hříbošce je cca šest měsíců, její majitele mám moc ráda, takže jsem si tam počkala, co budou dělat (jsou to lidi, kteří imho stojí za to pozorovat s koňma) - lidi chodili louží sem a tam, koně s kterýma je ve výběhu chodili louží sem a tam, kobyla která jí více méně adoptovala a za kterou normálně hříboška chodí, chodila sem a tam.... ta to chápala, i hříbošku postrkovala... :-)... no srandy kopec... nakonec jí teda přesvědčili.... ale fakt VĚDĚLA, co se po ní chce, ale nechtěla / bála se, možná to studilo (protože jak tam chodila dokola, tak jednou do tý louže šlápla omylem a úplně se otřásla....
Ráda mám tyhle lidi třeba proto, že V. jednou hodil sedlo do přívěsu když jsme šli kolem s poníkem a poník skočil.... V. se jednak omluvil (neměl za co, viděli jsme že nese sedlo, že ho tam dává, je to velká kráva a holt v plechovém přívěsu to duní, poník zná přívěs, je tam celou dobu atd., nic se nestalo, holka je zvyklá, zvládla to), ale za druhé přišel k poníkovi a když viděl že se ho poník bojí (on nemá rád chlapy), tak si před ním dřepnul a něco mu povídal (maďarsky, on té angličtině moc nedá) dokud se poník neuklidnil. Od té doby se ho poník nebojí - jako jednoho z mála chlapů.... Mě fascinovala ta rychlost - než jsem stihla říct, že se poník bojí velkých lidí, tak on už dřepěl... prostě mu to bylo hned jasný... a na místě řešil to, že se stal "strašákem" a přestal tím strašákem být - místo toho aby hodil držku typu "šak si zvykne"... jo, zabralo mu to půl minuty - ale úžasná lekce pro poně, pro holku - a nakonec i pro mě...