Dneska jsem byla povozit kamaradova brachu, jakozto tajny darek k narozeninam. Byla to hezka prochazka, jen mi jednou spadl, kdyz kun vychazel do asi pulmetroveho rigolu a ten clovek sklouzl ku strane a tak nejak zbuchnul. Nastesti hromada bahna a pres nej listi, takze nejen, ze to nebolelo, ale ani se nezaprasil... a nezalekl se, pak si nasedl zase. Sol byla zcela jednoznacne milionova, ale to ona je vzdycky, kdyz na ni sedi nejezdec a vedu ji na voditku.
A dokonce jsme mely i vycvikovy aspekt vychazky, kdy jsme museli jit po silnici. A Sol moc krasne chodila ke strane jen na pozadani, nemusela jsem ji tahat za voditko a prat se s ni vzdycky, kdyz jelo auto. Tak to bylo hodne mily. No a na zaverecnou louku jsem si vylezla na chrbat ja a Sol se dostalo te odmeny, ze po cely unavny vychazce v kroku si mohla zasprintovat domu. A dokonce budou nekdy v tydnu i fotky!