NYEMI: přijeď.... i se Sol, jí naučíme pár triků :-)
Zajímavý je pro mě srovnání Neda s ostatníma koněma ve stájích - chodí ho tam všichni obdivovat, jak je úžasně "vychovanej" a hodnej (až je to nebezpečný, protože mě s ním projdou věci, který by mi s jiným koněm neprošly - třeba že ho mám na kruhovce a naházím na něj deky a sedlo a pak zjistím, že nemá ani ohlávku.... nebo když přijedu, tak ho postavím u budky na sedla a když mu hodím otěže přes krk, tak on bude stát, dokud mu nesundám sedlo - nemusím ho nikde vázat, nic... nebo když mu ve větru práskla branka do zadku, tak on se nechal prásknout, neskočil mi na hlavu... nechá si vyplachovat oko, které mu občas zhnisá - jen tak ve volnosti... můžu na něm jezdit na bezuzdovce... kovářovi podává nohy jak je zapotřebí ještě než si kovář o to řekne... můžu ho nechat jen na volno se popásat, nesebere se a nepůjde do háje i když může... do přívesu nastupuje a vystupuje zcela bez problémů... atd...)
.... a pak přijedu do hor a tam mají takových koní několik desítek... např když jsem probírala teď ty fotky, tak tam mám jednu, kde synek jede a otevírá si flašku s vodou - otěže hozený jen přes hrušku na sedle.... taky ho bolely kolena, tak si sedal (v tom terénu) do tureckého sedu (to jsem na něj ječela, jestli se zbláznil)... Razmine prošla s mojí dcerou všechny brody - dcera má sotva 30 kilo, s tou by kobyla mohla vymést raz dva... já měla velký foťák, v pouzdře, s víčkem na objektiv - fotila jsem i v brodech, ve skalách, všude, kůň chodil v podstatě na pokyny nohama... byla jsem na jejich koních v bouřce, v kroupách, sněhu, potkali jsme kojoty (čokly a turisty nepočítám)... a vždycky fungují - tak by mě zajímalo, jak to tam dělaj.... :-)