NYEMI: jsou lidi, kteří prostě budou jezdit tak, jak jezdí, protože tak jezdili vždycky a mají sto let zkušeností s koňmi.... takže náš prudivej poncl je často bit a je mu rváno za udidlo a podobně... protože tak se na prudivé poncly musí. Jako poncl je hodně dominantní (držkoval i na Nedouše, který s ním udělal krátký proces a prohnal ho kolem celé jízdárny), určitě potřebuje pevnou ruku - ale spíš ve smyslu, že by potřeboval JEDNOHO KONZISTENTNÍHO jezdce...
z jediné projížďky, kterou se mi podařilo zorganizovat než začalo chcát, jsme se s Nedem vrátili - bičíky lítaly, hafl by seřezán za to, že mu podklouzly zadní v prudkým bahnitým kopci, Ned byl vynervovanej (a já taky).... jako asi největší problém co řeším, je vysvětlit Nedovi, že to, že ostatní koně jsou bití, se ho netýká... (nejde jen o bití, jde o zvykání koně na igelitové pytlíky tím, že mu mlátí pytlíkem o čumák a podobně - to jsem tu psala, jak jsme viděli odbornici na parelliho, která dokázala složit obrovského plňase na zem)... většinou to dokáže ignorovat, ale když ten druhý kůň zareaguje nějak prudce, tak Ned pochopitelně taky skočí (Ned se neplaší nijak dramaticky, ale uskakuje do strany)