na koni jezdí její nejstarší... a protože i nejmladší konečně nastoupila do instituce a majitelka tudíž není po mnoha letech ani těhotná, ani kojící, ani s batoletem v závěsu, tak si zaplatila první hodinu.... na koni, za kterým denně chodí, kterého zná a který zná jí.... když spadla, tak jí kůň oňufával a opatrně postrkával čumákem, aby vstala...
Za blbý odhad považuju to, že si 160cm ženská vleze na plňase, který má 165, že s mizernou fyzičkou hned zkouší klusat a navíc to zkouší v anglickém sedle, když před tím (před 25 - 30ti lety) jezdila western...
Srovnávám to proto, že mi přijde, že v tvém případě se taky hromadí několik neznámých / rizikových faktorů - které třeba každý samostatně jsou no problem.... v tomhle případě - jasně že může malá ženská jezdit na velkém koni, jasně že westerňák může jezdit v anglickém sedle, jasně že se dá na koně sednout i po třiceti letech, jasně že se dá fyzička specifická na koně vybudovat postupně, jasně že jen chození po jízdárně se dá zpestřít klusem.... nic z toho samo o sobě průšvih není - a ani jedno z toho není otázka "nulového vztahu s koněm"...