NYEMI: to mi nepřijde, jako že by se diskvalifikovala... z mojí zkušenosti to dělají "všichni" koně... Jak jezdíme do hor na půjčených koní, tak mám fakt velký vzorek velmi dobře trénovaných zodpovědných koní, kteří si odšlapu svou práci.... ale v podstatě poslouchají vůdčího koně / wranglera a turista je jim šumák.
Když jsem si přivezla Nedouše poprvé, tak fakt trvalo dost dlouho, než mě začal brát vážně. Jako on "nezlobil", neodmlouval, ale dělal si svojí práci tak, jak uznal on za vhodné. Ta vzájemná jemná komunikace do toho přišla až později...

A teď na podzim, když jsme byli na koňském vandru, tak přišel manžel s očima navrch hlavy, že si s koněm povídal - po deseti letech, kdy se mnou jezdí, tak najednou přišla situace (že jel na stejném koni dvakrát během tří dnů), že se s ním kůň začal "bavit"... a ono jsou to trochu spojené nádoby - ten kůň vypustí pokusný komunikační balónek a když se nedočká pochopení nebo odpovědi, tak se "zavře" a jede si po svém... když se dočká reakce, tak zkouší další a nakonec začne komunikovat - což samozřejmě celou jízdu zpříjemní - nejspíš pro oba, když člověk není pytel brambor a není ani brán jako pytel brambor. A jde o maličkosti, třeba když jedeme pomalu a ti před námi nám "utečou", tak domluvit koni, že to dojdeme rychlou chůzí a nebudeme za nima klusat... a že rychlejší chůzi budeme udržovat, abychom nezůstávali pozadu...

Plus si myslím, že tam je i ta "stádní" povaha - jestli ty jsi alfa, tak kůň ověřuje s tebou, že to dělá dobře... Dceři jsme teď začali půjčovat islanďáka a největší projekt, na kterém pracujeme je, že islanďák bude poslouchat dceru a ne mě... A ani to není kůň, s kterým bych já měla vztah před tím, než přišel do stájí, ale asi jak jsem větší než dcera (která má pořád třicet kilo i s postelí), tak on reaguje na mě silněji než na ní. Už se trošku mění, ale musela jsem si úplně "vystoupit" - sedím na lavičce a sleduju a dcera dělá všechno (což mi fakt nevadí, haha)