mám dobrou (ňuňu) historku s dceřiným islanďákem... ze začátku byl děsná ludra, ale asi už si na nás zvyknul a vysloveně se chodí mazlit a vnucovat.... a asi si začíná "hlídat svoje lidi".... jsem ho měla na kruhovce, ta sousedí s jízdárnou... na jízdárně byla známá, s kterou jsem potřebovala mluvit, probíhala tam svoje koně... takže jsme se sešly u hrazení, islanďák i její koně se postupně přicourali poptat, co to řešíme... její koně (mladí plňasové) se trochu zajímali o islanďáka, ale ten je ignoroval, a stál vedle mě, relaxoval... no ale řeč se stočila na plňase, takže jsem se dívala na plňase a ta známá jednomu zvedala nohu a řešily jsme plňase - a islanďák se začal vysloveně tulit... ne, že by do mě strkal, ale tisknul se ke mě a nastavoval se na drbání....
Pak jsem ho měla zase na úvazišti, které sousedí s druhou jízdárnou, tam lítal nějaký magorek nevybouřený - a vždycky, když jsem se začala dívat na toho druhého koně, tak mě islanďák přesvědčoval, že se mám věnovat jemu....